Kapitola I. Historie a současnost železničních staveb (ČÁST 5)

Vzhledem k rozdílné povaze rekonstrukčních a opravných prací na železničních tratích byla určena vzdálenost tzv. přechodové oblasti od umělé stavby. Na novostavbách tratí a pi úplných přestavbách mostních objektů na stávajících tratích musí mít přechodová oblast délku 2 H + 5,00 m (obr. 1.104).

1.22          Konstrukční prvky pro ochranu životního prostředí

Vlivem železničního provozu vzniká hluk a vibrace, které se šíří do okolí, a zasahují tak nepříznivě okolí železniční tratě a negativně ovlivňují životní prostředí. Proti nepříznivému šíření hluku z železničního provozu se zřizují protihlukové stěny a valy. Protihlukové stěny se zřizují jako pohltivé nebo odrazivé. Jejich výška se určuje podle výsledků akustického měření nebo výpočtem. Volba materiálu závisí na účelu a umístění stěny. Převážně se užívá konstrukce stěn, které se skládají z ocelových nebo betonových žebrových sloupů a výplňových panelů z betonu, ocelových plechů, dřeva, plastů, průhledných tabulí ze skla nebo organického skla, cihlářských výrobků apod.

Protihlukové valy se budují ze zemin ve formě násypu podél železniční trati. Šířka valu v koruně je min. 2,0 m. Na povrchu valu se zřizuje vegetační ochrana (travní porost, keře, stromy). Ke zřizování valů se užívá také zemina vyztužená geosyntetickými materiály, které umožňují zřizovat val se strmými sklony svahů, a tím snížit zábor pozemků nutných ke zřízení protihlukových valů podél železnice. Pohybem kolejových vozidel vzniká hluk, který se šíří do okolí tratě vzduchem a současně se hluk šíří z kolejového roštu do pražcového podloží. Ten se projevuje především vibracemi a otřesy. Opatření k ochraně okolí železničních tratí proti zemnímu hluku spočívají zpravidla v omezení přenosu vibrací a otřesů vložením pružného materiálu do konstrukce pražcového podloží – antivibrační rohože (obr. 1.108).

1.23 Vliv hornické činnosti na železniční stavby

Při návrhu železničních staveb, a to jak novostavby, tak jejich přestaveb na poddolovaném území, je nutno brát vždy v úvahu stávající a předpokládané deformace povrchu území vyvolané těžbou.

Pravidla pro styk drah s hornickou činností stanoví vyhláška MD a Ústředního báňského úřadu č.28/1967Sb a směrnice federálního ministerstva pro technický a investiční rozvoj č.3/1975 pro stavby na poddolovaném území. Výnosem FMD z roku 1975 o působnosti správ celostátních drah jako drážních správních orgánů byl upraven rozsah výkonů působnosti státní správy ve věcech drah v souvislosti s horním zákonem č.41/1957Sb. takto :

a)      projednávat provádění hornické činnosti v ochranném pásmu celostátní dráhy a vleček

b)      povolovat provádění hornické činnosti v ochranném pásmu celostátní dráhy a vleček

c)      spolupůsobit při povolování důlních děl, důlních staveb pod povrchem a staveb v uhelných lomech a skrývkách s orgánem státní báňské správy v obvodu a okolí celostátních drah a vleček

d)     spolupůsobit s orgánem státní báňské správy při stanovení šíře ochranného pásu mezi obvodem dráhy a krajní hranou úvodního, nebo povrchového hornického díla ležícího v úrovni dráhy, nebo níže

e)      povolovat výjimky k zakládání hlubinných vrtů pro průzkum a těžbu ropy, zemního plynu nebo jiné vrty, o kterých lze očekávat výron zemního plynu v pásmu přiléhajícímu k ochrannému pásmu celostátní dráhy a vlečky

f)       povolovat výjimky ke zřízení lomu, hliniště a pískoven, jakož i sypání odvalů v ochranném pásmu celostátní dráhy a vlečky.

1.23.1            Vlivy poddolování na železničních tratích a vlečkách při hornické činnosti v OKR

Od r. 1970 jsou v OKR  prováděna pravidelná roční nivelační měření (1x - 2x ročně) železničních staveb. Výsledky měření potom slouží k plánování oprav na železničních stavbách. Současně jsou výškově měřeny nivelační body, stabilizované na objektech (staniční budovy, stavědla, pilíře mostů apod.).  Výpočet poklesů a deformačních parametrů je prováděn podle metody W. Budryka a S. Knotheho, která je jako nejvhodnější schválena orgány Státní báňské správy, přičemž tato metodika je používána i v sousedním Polsku.

1.23.2 Předpisy pro stavby na poddolovaném území          

Pro navrhování objektů na poddolovaném území platí nyní

Ø  ČSN 73 0039 „Navrhování objektů na poddolovaném území. Základní ustanovení“ z 11.10.1989, s účinností od 1.1.1991.

Ø  Předpis SŽDC-S4

Ø  Předpis SŽDC-S3/2

Normě předcházely:

Ø  Směrnice č. 3 federálního ministerstva pro technický a investiční rozvoj ze dne 5.11.1975 pro stavby na poddolovaném území,

Ø  Typizační směrnice č. 6 federálního ministerstva pro technický a investiční rozvoj ze dne 5.11.1975 pro stavby na poddolovaném území,

Ø  Směrnice SKT (Státní komise pro techniku) z dubna 1968 „Stavby na poddolovaném území“,

Ø  Směrnice SVV (Státní výbor pro výstavbu) z 28.4.1958 „Stavby na poddolovaném území“ (vypracoval VÚVA - Výzkumný ústav výstavby a architektury).

Norma ČSN 73 0039 obsahuje následující ustanovení:

Názvosloví a značky:

Všeobecně (zajištění objektu proti účinkům poddolování, báňské podmínky, průzkumné práce, staveniště na poddolovaném území)

Zásady navrhování objektů na poddolovaném území (zatížení a odezva, základní požadavky na konstrukce, rektifikace, strojně technologická zařízení, zajištění stávajících objektů),

Požadavky na jednotlivé druhy objektů:

Přechodná ustanovení

Příloha 1:        Posouzení základových konstrukcí na účinky vodorovných poměrných přetvoření a zakřivení terénu

Příloha 2:        Návrh rektifikace

Příloha 3:        Celostátní dráhy a vlečky

Příloha 4:        Stoky a stokové sítě

Příloha 5:        Tlaková trubní vedení

V části 2.4 normy je definována použitelnost staveniště na poddolovaném území. Posuzuje se na základě:

  • očekávané intenzity přetvoření terénu podle tab. 4 (viz dále),
  • základových poměrů a hydrogeologických podmínek,

druhu a významu zajišťovaných objektů a podmínek pro jejich zajištění proti účinkům poddolování. Tabulku 4 je možno po získání hodnot přetvoření terénu rovněž zpětně využít pro posouzení, zda přetvoření terénu vzniklé poddolováním mohlo mít na objekt takový vliv, aby jeho poškození mohlo být posuzováno jako důlní škoda (obzvláště u objektů budovaných při dodržení zásad navrhování v poddolovaném území). V následujících článcích normy je uvedeno nutné zajištění objektů proti účinkům poddolování:

  • objekty na staveništi skupiny V.nevyžadují zajištění proti účinkům poddolování kromě objektů obzvláště citlivých vzhledem k zadaným parametrům přetvoření terénu podle báňských podmínek (např. podzemní objekty širší než 6 m, tlaková trubní vedení, velké nádrže apod.) … Vždy je však nutno posoudit účinky zvýšené hladiny podzemní vody o předpokládanou hodnotu poklesu terénu.
  • na staveništích III. a IV. skupinylze zpravidla zajistit proti účinkům poddolování ekonomicky přijatelným způsobem všechny druhy objektů, …
  • využití stavenišť I. a II. skupiny je třeba zdůvodnit.

            Tab. 1. 7.           Skupiny stavenišť na poddolovaném území podle zadaných parametrů přetvoření terénu dle ČSN 70039

Tab. 4  z ČSN 73 0039:

Skupiny stavenišť na poddolovaném území podle zadaných parametrů přetvoření terénu

 

 

Parametr  přetvoření  terénu

Řádek

Skupina
stavenišť

Vodorovné

poměrné přetvoření e

Poloměr zakřivení

R v km

Naklonění
i v rad2)

1

I1)

e  > 7 . 10-3

R < 3

i > 10 . 10-3

2

II

7 . 10-3 ³ e > 5 . 10-3

3 £ R < 7

10 . 10-3 ³  i > 8 . 10-3

3

III

5 . 10-3 ³ e > 3 . 10-3

7 £ R < 12

8 . 10-3 ³  i > 5 . 10-3

4

IV

3 . 10-3 ³ e > 10-3

12 £ R < 20

5 . 10-3 ³  i > 2 . 10-3

5

V

10-3  a  méně

20 a více

2 . 10-3améně

1) Do skupiny I patří i staveniště s předpokládaným výskytem nespojitých přetvoření terénu …  Terénní stupně a vlny o výšce menší než 100 mm a trhliny o šířce menší než 100 mm se zařadí do skupiny stavenišť II.

O zatřídění staveniště podle tab. 1 rozhoduje nejméně příznivá hodnota parametru přetvoření terénu.

Vodorovné poměrné přetvoření terénu e - poměrná délková změna části poklesové kotliny ve vodorovném směru; kladná změna znamená protažení, záporná stlačení

Poloměr zakřivení R v km - poloměr oskulační kružnice křivosti povrchu terénu v daném bodě a svislém řezu poklesovou kotlinou

Naklonění terénu i – dříve denivelace – poměr rozdílu poklesů dvou bodů v poklesové kotlině k jejich vzájemné vzdálenosti.
2) V oboru praktických hodnot se dále využívá relace sin i @ tg i @ i  

There are currently no posts in this category.