Kapitola I. Právní ochrana duševního vlastnictví (ČÁST 5)

Právo výrobce zvukově obrazového záznamu k jeho prvotnímu záznamu

Výrobci zvukově obrazového záznamu náleží

  • výlučné majetkové právo užít zvukově obrazový záznam a udělit jinému licenci k výkonu tohoto práva;
  • právo na odměnu v souvislosti s rozmnožováním jeho záznamu pro osobní potřebu.

Právo rozhlasového a televizního vysílatele k jeho vysílání

Vysíláním se rozumí výsledek šíření zvuků nebo obrazů a zvuků nebo jejich vyjádření rozhlasem nebo televizí pro příjem veřejností. Vysílatelem je fyzická nebo právnická osoba, která na svou odpovědnost uskutečňuje vysílání zvuků nebo obrazů a zvuků nebo jejich vyjádření rozhlasem nebo televizí, nebo pro kterou tak z jejího podnětu učiní jiná osoba.

Vysílateli náleží výlučné majetkové právo užít své vysílání a udělit jinému licenci k výkonu tohoto práva.

Právo nakladatele

Nakladatelem je ten, kdo rozmnožuje a rozšiřuje dílo slovesné, hudebně dramatické nebo hudební, výtvarné, fotografické či dílo vyjádřené způsobem podobným fotografii, pokud nejde o užití díla v provedení výkonnými umělci.

Nakladatel má právo na odměnu v souvislosti se zhotovením rozmnoženiny pro osobní potřebu jím vydaného díla.

Zvláštní právo pořizovatele databáze

Databází se rozumí soubor nezávislých děl, údajů nebo jiných prvků, systematicky nebo metodicky uspořádaných a individuálně přístupných elektronickými nebo jinými prostředky, bez ohledu na formu jejich vyjádření.

Pořizovatelem databáze je fyzická nebo právnická osoba, která na svou odpovědnost pořídí databázi, nebo pro kterou tak z jejího podnětu učiní jiná osoba.

Pořizovatel databáze má právo na vytěžování nebo zužitkování celého obsahu databáze. Zužitkováním se rozumí jakýkoliv způsob zpřístupnění celého obsahu databáze. Opakované a systémové vytěžování nebo zužitkování nepodstatných částí obsahu databáze a jiné jednání, které není běžné, přiměřené a je na újmu oprávněným zájmům pořizovatele databáze není dovoleno. Právo pořizovatele databáze je převoditelné.

1.9.12         Kolektivní správa práv

Autorský zákon upravuje rovněž i problematiku kolektivní správy práv. Kolektivní správou se rozumí zastupování většího počtu osob, jimž přísluší

  • majetkové právo autorské nebo majetkové právo související s právem autorským,
  • ze zákona oprávnění k výkonu majetkových práv k dílu, nebo
  • ze smlouvy výhradní oprávnění k výkonu práva kolektivně spravovaného pro celou dobu trvání majetkových práv a alespoň pro území České republiky s právem poskytnout podlicenci,

Účelem kolektivní správy je tedy kolektivní uplatňování a kolektivní ochrana majetkových práv autora a majetkových práv výkonného umělce, výrobce zvukového záznamu, výrobce zvukově obrazového záznamu a vysílatele a umožnění uvedení předmětů těchto práv na veřejnost.

Povinně kolektivně spravovanými právy jsou

  • právo na odměnu za užití uměleckého výkonu, za užití zvukového záznamu, za zhotovení rozmnoženiny pro osobní potřebu , za opětný prodej originálu díla uměleckého,za půjčování originálu nebo rozmnoženiny vydaného díla,
  • právo na přiměřenou odměnu za pronájem originálu nebo rozmnoženiny díla či výkonu výkonného umělce zaznamenaného na zvukový nebo zvukově obrazový záznam,
  • právo na užití kabelovým přenosemděl.

Kolektivní správce

Kolektivní správa je definována jako zastupování většího počtu osob a spravování práv autorských . Kolektivní správci mohou být výhradně právnické osoby sdružující nositele práv. kolektivní správce vykonává správu na základě oprávnění uděleného ministerstvem kultury – zákonný monopol. Nejedná se o podnikání.

Kolektivní správci v ČR jsou v současné době- OSA, Dilia, Intergram, OOA-S, Občasnké sdružení Gestor, OAZA.

1.10   Transfer technologií

Slovo transfer je tvořeno z řeckého základu „trans“, který vyjadřuje přesun od jedné jednotky ke druhé. Transfer technologií je proces, který zprostředkuje pohyb výsledků vědy, výzkumu a vývoje ve hmotné i nehmotné podobě od jejich vzniku po jejich konečné využití. Tyto výsledky mohou, ale nemusí být předmětem průmyslově právní ochrany.

Lze také říci, že transfer technologií je proces přenášení vědeckého, komerčního nebo technického nápadu z místa kde byl vyvinut do obecného použití, které ovlivňuje sféru trhu. Tyto výsledky mohou, ale nemusí být předmětem průmyslově právní ochrany.

Transfer technologií obsahuje čtyři základní složky

  • Vynález
  • Inovace
  • Konstrukce
  • Rozšiřování

Transfer technologií má aspekty ekonomické, právní, technické, ale i sociální a etické a to v národním i mezinárodním měřítku.

Typy technologických transferů

1.      Smlouva o technické spolupráci

  • Mezi stranami, které se dohodnou adaptovat technologii pro novou aplikaci nebo v novém odvětví
  • Mezi stranami, které se dohodnou na adaptaci nebo vývoji technologie podle požadavků trhu
  • Společný vývoj nového výrobku s použitím znalosti majitele technologie a výrobních kapacit příjemce technologie

2.      Smlouva na společném podniku (Joint Venture)

  • Smlouvy typu Joint Venture o společném podniku dvou nebo více firem představují nejkomplexnější typy dohod mezi společnostmi. Předpokládají vytvoření velmi formálního vztahu mezi společnostmi pro sdílení obchodně velmi citlivých informací, které umožní vývoj nebo výrobu nových technologií, procesů a výrobků

3.      Smlouva o prodeji licence

  • Transfer určitých práv od majitele technologie, procesu nebo know how k příjemci technologie za určitý poplatek nebo podíl na autorských poplatcích.
  • Frachising lze také považovat za určitý druh licenční smlouvy. Takový typ smlouvy umožňuje franchisantovi (příjemci technologie) získat franchisorovo (majitel technologie) know how a tak mu umožní vyrábět výrobek, který bude pod značkou majitele technologie distribuován v dané zemi.

4.      Smlouva o výrobní spolupráci

  • Tyto typy smluv jsou platné pouze tehdy, pokud obsahují nějaký prvek transferu znalostí, know how, technologie nebo školení.

• Subdodavatelská dohoda – majitel technologie transferuje část svého know how na bázi sub-kontaktu, kdy subdodavatel vykonává požadovanou práci (např. vyrábí součástky technologie na zakázku, patří zde i outsourcing apod.)

• Zvláštní typ subdodavatelské smlouvy – majitel technologie si vybere subdodavatele z důvodu jeho specifických znalostí, know how apod., tak aby vyvinul nové procesy, technologie, nebo výrobky pro majitele technologie

5.      Smlouva o obchodní spolupráci s technickou pomocí

  • Obstarání množství služeb, které podporují nebo jsou nezbytné pro transfer technologie. Technologické poradenství v tomto případě zajišťuje efektivní rozjezd a nebo údržbu transferované technologie a současně pokrývá instalaci technologie.

Obr. 1. 5. Pět typů transferu technologie

Existují tři modely transferu technologií

  • Servisní model – cílem tohoto modelu je naplňovat potřeby např. univerzity. V tomto modelu rozhodnutí , který nápad podporovat, nejsou činěna z pohledu komerčního. Z toho plyne velmi nízká ziskovost tohoto modelu.
  • Ziskový model – cílem tohoto modelu je maximalizace zisku. Tento model nezbytně vyžaduje zkušené zaměstnance v oboru transferu technologií. V tomto modelu existují velmi přísná pravidla pro výběr projektů, které budou podpořeny.
  • Rozvojový model – je zaměřen na ekonomický rozvoj a návrat investic zejména do regionu nebo státu. Transfer technologií je prováděn místním podnikům za nižší než komerční ceny. Pokud není nalezen partner v regionu, technologie většinou nejsou dále rozvíjeny.

Pokud bychom pojem transfer technologií měli pojmout v jeho celistvosti, je nutné konstatovat, že technologický transfer zahrnuje mimo vynálezu a inovace ještě rozšiřování, pomocí něhož se dostane výrobek na trh.

There are currently no posts in this category.