Kapitola I. Právní ochrana duševního vlastnictví (ČÁST 2)

1.3.1        Přihlašování vynálezů do zahraničí

Práva z průmyslového vlastnictví mají teritoriální charakter, platí pouze na území, pro které má příslušnou udělovací pravomoc autorita (úřad), která práva přiznala. Prvotně jsou těmito autoritami národní patentové a známkové úřady, existuje několik tzv. regionálních autorit, na základě mezinárodních smluv. Věcné a formální náležitosti přihlášky, procedura řízení o přihlášce se zahraničním úřadem, včetně jednacího jazyka, poplatků, lhůt řízení apod. jsou dány právními předpisy toho kterého státu a mohou se, zejména pokud jde o formální stránku přihlášky a řízení o přihlášce, stát od státu lišit. V naprosté většině států si však přihlašovatel, který má sídlo z jejich pohledu v zahraničí, musí povinně zvolit pro komunikaci s tamním úřadem kvalifikovaného, tj. v daném státě pro takovou službu oprávněného, zástupce. Ten potom přihlašovateli poskytne veškeré informace týkající se přihlášení do zahraničí. Pro přihlašování průmyslových práv do zahraničí je důležitým pojmem tzv. „unijní priorita“. Tento institut umožňuje zachovat právo přednosti z první podané přihlášky i pro přihlášky se shodným předmětem podané v dalších státech. Podmínkou je, že přihláška uplatňující unijní prioritu musí být podána od data podání přihlášky první („prioritní“), která založila „unijní prioritu“, v případě patentů 12.

Přihlašování do zahraničí je nákladné, je proto důležité zvážit, co a jak k zahraniční ochraně přihlásit. Ochrana má význam zejména v případech, kdy je naděje na uzavření licenční smlouvy na chráněné řešení, nebo v případě, že se předpokládá vývoz výrobku či technologie do zahraničí. V současné době existují následující možnosti přihlašování do zahraničí:

Ochrana patentem je omezena teritoriálně, tzn. že patent je možné přihlásit s platností pouze na území ČR nebo platnost rozšířit do jednotlivých zemí Evropy či USA. Přihlásit vynález do zahraničí lze buď:

  • národní cestou ( výhodné většinou pro max. 3 státy)
  • formou Evropské patentové přihlášky (pouze pro státy EU, jednou přihláškou ochrana ve všech smluvních státech Evropské patentové úmluvy)
  • formou mezinárodní přihlášky PCT (Smlouva o patentové spolupráci)

Evropský patent

Úmluva o udělování evropských patentů (European Patent Convention) umožňuje získat ochranu ve více než 40 evropských zemích na základě jedné patentové přihlášky. Evropské patenty jsou udělovány Evropským patentovým úřadem (EPO) se sídlem v Mnichově, s platností ve státech designovaných v patentové přihlášce. Podobně jako u PCT jde v podstatě o svazek národních patentů, jejichž vymáhání podléhá jurisdikci jednotlivých zemí. Nejde tedy o jednotný patent soudně vymahatelný na úrovni EU. Evropský patent se vyplatí, pokud je žádána ochrana alespoň ve 4 evropských státech.

Evropský patent je možné podat v češtině na Úřadě průmyslového vlastnictví. Nejpozději do 3 měsíců po podání a do 13 měsíců od data priority je však nutné dodat překlad do některého z úředních jazyků EPO (angličtina, němčina, francouzština).

Společný je následný patentový průzkum, formální postup při udělování ochrany a udělení patentu. Účinným se však Evropský patent stane teprve po splnění podmínek stanovených národním právem. Z toho vyplývá, že EUROPATENT není jednotným patentem EU, ale jen jednotně vydaným svazkem národních patentů členských států úmluvy. Obecně lze říci, že přihlašovatel získá v rámci jediného řízení o přihlášce vynálezu jediný Evropský patent jehož účinky však spočívají v tom, že na území států , který je v evropské přihlášce vynálezu určen ze smluvních států Úmluvy, platí jako patent národní, který má svůj vlastní právní život a jehož platnost spolu s dalšími právními vztahy se posuzují výhradně v souladu s národním zákonodárstvím a to včetně rozsahu ochrany plynoucí z takto uděleného Evropského patentu.

Mezinárodní přihláška PCT

Mezinárodní ochranu patentu lze získat na základě Smlouvy o patentové spolupráci (Patent Cooperation Treaty -PCT). Jedinou přihláškou podanou v Úřadu průmyslového vlastnictví (ÚPV) lze získat ochranu ve 142 smluvních státech a čtyři regionální patenty (včetně evropského).Mezinárodní přihláška se podává v ÚPV v angličtině, němčině nebo francouzštině, ve stejném jazyku pak musí být i formulář žádosti o mezinárodní přihlášku, který lze obdržet bezplatně v ÚPV či v elektronické formě na stránkách ÚPV či WIPO. Přihlášku (tedy text podloh) je možno podat i v češtině s tím, že je nutno do jednoho měsíce od podání mezinárodní přihlášky předložit překlad do jednoho ze shora uvedených jazyků. Žádost však musí být vždy v jednom z těchto jazyků. Originál přihlášky je zaslán    Mezinárodnímu úřadu a kopie dále Mezinárodnímu rešeršnímu úřadu, kterým je pro ČR Evropský patentový úřad se sídlem v Mnichově, k provedení rešerše a vyhotovení zprávy o jejím provedení a výsledku.

Mezinárodní fáze řízení o mezinárodní přihlášce sestává z provedení mezinárodní rešerše a zveřejnění mezinárodní přihlášky do 18 měsíců od priority. Na základě mezinárodní rešerše a vydání posudku o patentovatelnosti se pak může přihlašovatel rozhodnout, zda a ve kterém státě bude žádat o udělení národního patentu.Přihlašovatel dále může ve lhůtě do 22 měsíců od data vzniku práva přednosti, resp. do tří měsíců od předání rešeršní zprávy a písemného posudku, podle toho, která lhůta uplyne později, požádat o mezinárodní předběžný průzkum.. Tímto způsobem si může také přihlašovatel prodloužit lhůtu pro vstup do národní, resp. regionální fáze na 30 měsíců od data vzniku práva přednosti u těch úřadů, u kterých není podle národního práva možné prodloužení lhůty vstup do národní fáze z 20 na 30 měsíců bez požádání o mezinárodní předběžný průzkum. Originál přihlášky je zaslán Mezinárodnímu úřadu a kopie dále Mezinárodnímu rešeršnímu úřadu, kterým je pro ČR Evropský patentový úřad se sídlem v Mnichově, k provedení rešerše a vyhotovení zprávy o jejím provedení a výsledku. Mezinárodní úřad provede zveřejnění mezinárodní přihlášky( po uplynutí 18-ti měsíců od data priority) a ihned po zveřejnění přihlášku odešle všem úřadům určených zemí ve kterých přihlašovatel zamýšlí svůj vynález přihlásit .

Lze konstatovat, že podstatou PCT smlouvy je možnost podání pouze jediné mezinárodní přihlášky, na jejímž základě může být následně udělena ochrana v řadě smluvních států. Smyslem PCT není zabezpečit patentovou ochranu samotnou, ale vytvořit optimální podmínky a současně oddálit rozhodnutí přihlašovatele o výběru států, pro který by o ochraně uvažoval, a tím usnadnit získání patentové ochrany samotné před patentovými úřady jednotlivých zemí.

Následné řízení o udělení ochrany proto probíhá před jednotlivými národními patentovými úřady v tzv. národních fázích.

Hlavní výhodou přihlašování pomocí PCT je poskytnutí výhody podání jediné přihlášky a ponechání poměrně dlouhé doby pro konečné rozhodnutí , do kterých zemí bude nakonec daný vynález přihlášen. V případě mezinárodní přihlášky, totiž činí doba pro rozhodnutí, ve kterých státech má být ochrana zajištěna 20 měsíců od data podání s možností prodloužení až na 30 měsíců, podáním žádosti o provedené předběžného mezinárodního průzkumu. Poskytnutí dostatečného časového odkladu může přihlašovateli umožnit provedení řady potřebných aktivit např. marketing, nabídková činnost, rentabilita nákladů na ochranu apod.

1.4  Právní ochrana technických řešení užitným vzorem

 

Užitné vzory legislativně upravuje v České republice Zákon 478/1992 Sb., o užitných vzorech v platném znění..žitné vzory se též někdy nazývají jako „malé vynálezy“. Právní úprava užitných vzorů je založena na obdobných principech jako právní ochrana vynálezů. Hlavním rozdílem oproti patentové ochraně je, že užitným vzorem nelze chránit způsob výroby nebo pracovní činnost (výjimka je např. v Rakousku) a biologické reproduktivní materiály.

Chránit užitnými vzory lze – technická řešení která jsou nová, přesahují rámec pouhé odborné dovednosti a jsou průmyslově využitelná. Proti patentům tak zůstává prakticky jen rozdíl v náročnosti na úroveň vynálezu v způsobu průzkumu před udělením platnosti ochrany a ve výši poplatků.. Významný je rozdíl v délce průměrné doby řízení o udělení.

U patentového řízení to bývá v průměru 4-5 let, u užitných vzorů v ČR činí pouze cca 3-4 měsíce.

Užitným vzorem lze chránit technická řešení, která současně splňují následující podmínky:

  • musí být nové,
  • musí přesahovat rámec pouhé odborné dovednosti,
  • musí být průmyslové využitelné.

Podmínka novosti

Technické řešení je nové, není-li stavem techniky. Stavem techniky je vše, tj. veškeré informace, ke kterým byl přede dnem „priority“ přihlášky užitného vzoru umožněn přístup veřejnosti jakýmkoliv způsobem a to písemně, ústně, využíváním aj.. Součástí stavu techniky je i obsah všech dříve podaných přihlášek vynálezů či užitných vzorů, ať už v České republice, nebo v zahraničí, pokud byla u takové zahraniční přihlášky Česká republika určena jako stát, pro nějž je rovněž žádána ochrana. Stavem techniky není takové zveřejnění výsledků práce přihlašovatele nebo jeho právního předchůdce ke kterému došlo v posledních šesti měsících před podáním přihlášky užitného vzoru. Tedy novost se vyžaduje celosvětová s uvážením šesti měsíční poshověcí lhůty.

Podmínka, že technické řešení přesahuje rámec pouhé odborné dovednosti

Na užitné vzory jsou kladeny nižší požadavky, pokud jde o jejich inovativnost.. U technického řešení, jež má být chráněno užitným vzorem, postačí, že přesahuje pouhý rámec odborné dovednosti. Nelze tzv. hladké ekvivalenty např. pouhá záměna materiálu, tedy řešení, která nutně spadají do rámce odborné dovednosti průměrného odborníka v oboru.

Podmínka průmyslové využitelnosti

Jde o takové technické řešení, které může být opakovaně používáno k hospodářské činnosti. tj. v průmyslu, zemědělství ve službách nebo jiných oblastech hospodářství.

Technickým řešením nejsou dle zákona o užitných vzorech:

1.      objevy, vědecké teorie a matematické metody,

2.      pouhé vnější úpravy výrobků,

3.      plány, pravidla a způsoby vykonávání duševní činnosti,

4.      programy počítačů,

5.      pouhé uvedení informace.

Chránit užitným vzorem nelze

  • technická řešení, která jsou v rozporu s obecnými zájmy, zejména se zásadami lidskosti a veřejné morálky
  • odrůdy rostlin a plemena zvířat, jakož i biologické reproduktivní materiály
  • způsoby výroby nebo pracovní činnosti

Dále nelze chránit objevy, vědecké teorie a matematické metody, pouhé vnější úpravy výrobků, plány, pravidla a způsoby vykonávání duševní činnosti, programy počítačů, pouhé uvedení informace.

1.4.1        Přihláška technického řešení

Přihláška technického řešení se podává u Úřadu průmyslového vlastnictví; přihláška musí být podána písemně. Přihláška užitného vzoru musí obsahovat:

  • žádost o zápis do rejstříku užitných vzorů, s uvedením názvu užitného vzoru,
  • popis technického řešení,
  • nároky na ochranu, v nichž musí být jasně a stručně vymezen předmět, který má být chráněn užitným vzorem,
  • výkresy-  pokud existují
  • doklad o zaplacení správního poplatku za podání
  • případná plná moc

 

1.4.2        Žádost o zápis užitného vzoru do rejstříku

Žádost musí obsahovat:

  • příjmení, jméno, bydliště, státní příslušnost přihlašovatele, je-li přihlašovatelem právnická osoba, její název a sídlo
  • příjmení, jméno, bydliště, státní příslušnost technického řešení
  • příjmení, jméno a sídlo zástupce, je-li přihlašovatel zastoupen. Je-li zastoupen právnickou osobou, uvede se její název a sídlo
  • název technického řešení
  • projev vůle přihlašovatele, že žádá o zápis užitného vzoru do rejstříku
  • údaj o nabytí práva na ochranu
  • datum podání přihlášky, popř. orgán, u něhož byla podána přihláška podle mezinárodní smlouvy, uplatňuje-li přihlašovatel právo přednosti podle mezinárodní smlouvy
  • požadavek o přiznání data podání ze žádosti o udělení patentu (při tzv. odbočení)

 

1.4.3        Řízení o přihlášce užitného vzoru

Řízení o přihlášce technického řešení k ochraně užitným vzorem je odlišné od ochrany patentem. Řízení je založeno na registračním principu. Úřad zkoumá jen splnění základních podmínek, tj. formální správnost např. zda obsahuje jen jedno technické řešení, nezabývá se, nakolik je přihlašované technické řešení inovativní či jaká je jeho průmyslová využitelnost. Vlastní průzkum novosti se provede jen v případě návrhu na výmaz registrace z rejstříku.

Obr. 1. 3.Řízení o přihlášce užitného vzoru.

Pokud přihlašovatel požádal již dříve o patent na stejné technické řešení, může tzv.“odbočit“, tj. podat přihlášku technického řešení k ochraně užitným vzorem a požádat o přiznání práva přednosti z této přihlášky vynálezu. Musí tak učinit nejpozději do dvou měsíců od rozhodnutí o přihlášce vynálezu, nejdéle do 10 let od jejího podání. Takovýpřihlašovatel užitného vzoru musí ve lhůtě dvou měsíců od podání přihlášky užitného vzoru předložit Úřadu průmyslového vlastnictví stejnopis dřívější přihlášky vynálezu.

1.4.4        Účinky užitného vzoru

Majitel užitného vzoru má právo technické řešení jím chráněné při své hospodářské činnosti:

  • vyrábět, uvést do oběhu nebo upotřebit,
  • poskytnout souhlas (licenci) k využívání technického řešení chráněného užitným vzorem
  • převést užitný vzor na třetí osoby

Doba platnosti užitného vzoru

Základní doba platnosti užitného vzoru jsou 4 roky, na žádost jeho majitele může být prodloužena celkem dvakrát, vždy o 3 roky. Maximální doba platnosti užitného vzoru je tedy10 let.

Zánik užitného vzoru

Užitný vzor zanikne :

  • uplynutím doby platnosti
  • v případě, že se ho majitel vzdá

Výmaz užitného vzoru

Výmaz užitného vzoru provede Úřad průmyslového vlastnictví na návrh kohokoliv. 

  • není-li technické řešení způsobilé k ochraně
  • je-li předmět užitného vzoru již chráněn patentem nebo užitným vzorem s účinky na území České republiky s dřívějším právem přednosti
  • jestliže předmět užitného vzoru jde nad rámec původního podání přihlášky užitného vzoru

1.5   Rozdíl mezi patentem a užitným vzorem

Právní ochrana patentu a užitného vzoru je v mnohém velmi podobná. Vždyť zákon 476/1992 Sb. o ochraně užitných vzorů vychází ze zákona o ochraně patentů a zlepšovacích návrhů. Přihlášení patentu má, ale velmi striktní pravidla.

Hlavní rozdíly:

  • Užitným vzorem nelze chránit způsoby výroby nebo pracovní činnosti. Ochrana těchto řešení je možná pouze patentem
  • Nároky na vynálezeckou činnost z hlediska úrovně techniky jsou u patentu výrazně vyšší než u užitného vzoru, kde jsou připuštěna i jen drobná zlepšení.
  • Nároky na světovou novost jsou shodné. Ale vzhledem k tomu, že u užitného vzoru platí zápisný princip a není prováděn úplný průzkum, dojde většinou k udělení ochrany bez větších problémů
  • Hodnota ochranného dokumentu je u patentu podstatně vyšší než u užitného vzoru (jak vyplývá z bodů 2 a3). U užitného vzoru může dojít k výmazu na základě žádosti u ÚPV, ve které žadatel doloží nezvratné důkazy, že řešení nebylo v den podání přihlášky nové.
  • Zveřejnění vynálezu (předmětu přihlášky) původcem není na závadu, pokud k němu došlo vystavením na úředně uznané výstavě, na základě mezinárodní smlouvy, a přihláška patentu byla podána do 6 měsíců po takovémto zveřejnění. Toto zveřejnění musí být do 4 měsíců po podání přihlášky doloženo příslušným osvědčením. na závadu novosti také není zveřejnění, ke kterému došlo zřejmým zneužitím vzhledem k přihlašovateli. podmínkou je opět podání přihlášky do 6 měsíců od takovéhoto zveřejnění . U užitného vzoru není na závadu novosti jakékoliv zveřejnění, pokud byla přihláška podána do 6 měsíců od tohoto zveřejnění
  • Udělení patentu na vynález trvá přibližně 3 – 5 let. Zápis užitného vzoru trvá přibližně dva měsíce
  • Nejdelší možná ochrana patentem je 20 let, u užitného vzoru je to 10 let
  • Finanční náklady na ochranu vynálezu výrazně převyšují finanční náklady na ochranu užitným vzorem.
  • Na základě podané žádosti o udělení patentu, lze nejdéle do dvou měsíců po rozhodnutí o žádosti (udělení patentu nebo zamítnutí ochrany), ale nejpozději do 10 let od podání přihlášky vynálezu, zažádat o ochranu stejného technického řešení zápisem užitného vzoru. Opačný postup není možný
  • Ochrana proti třetím osobám působí u patentu ode dne podání přihlášky, škoda je však vymahatelná až po udělení patentu. U užitného vzoru působí ochrana a lze vymáhat škodu ode dne zápisu do rejstříku užitných vzorů.

Vhodnost ochrany patentem:

  • pro technické řešení přinášející zásadní změnu v daném oboru
  • pro světově nové technické řešení s dostatečnou jistotou na úspěšné absolvování úplného průzkumu
  • pokud je výroba založená na daném technickém řešení perspektivní a dlouhodobá
  • pokud jde o řešení rozhodující v konkurenčním boji

Vhodnost ochrany užitným vzorem:

  • pro předměty s krátkodobější životností
  • pro předměty vhodné k jednorázovému prodeji práv k průmyslovému vlastnictví
  • pro rychlé zavedení do výroby, která, ale není z dlouhodobého hlediska perspektivní
  • pro případy kdy je potřebné získat ochranu rychle
  • v případě, že dochází k porušení práv, nebo tato situace hrozí, v tomto případě je vhodné odbočit z přihlášky vynálezu na přihlášku užitného vzoru.

1.6   Ochrana designu průmyslovým vzorem

Průmyslovým vzorem se rozumí vzhled výrobku nebo jeho části, spočívající zejména ve znacích linií, obrysů, barev, tvaru, struktury nebo materiálů výrobku samotného, nebo jeho zdobení. Jde tedy o vizuálně vnímatelnou vlastnost či složku výrobku, kterou mu, vedle ostatních jeho složek, jakými jsou zejména takové kategorie jako „z čeho je výrobek vyroben“ nebo „jak je technicky či konstrukčně uspořádán, aby mohl plnit nějakou funkci“, dal jeho původce, v optimálním případě průmyslový výtvarník.

Nejde tedy o technickou, konstrukční, funkční, materiálovou nebo jinou podstatu výrobku, byť by tato byla z reálného výrobku nebo jeho vyobrazení seznatelná.

Výrobkem v terminologii právní ochrany průmyslových vzorů je průmyslově nebo řemeslně vyrobený předmět, včetně součástek určených k sestavení do jednoho složeného výrobku, dále grafický symbol (např. piktogram) a typografický znak (písmo ve smyslu sady alfanumerických znaků) s výjimkou počítačových programů. Složeným výrobkem je výrobek, který se skládá z několika součástek, které mohou být vyměněny a které umožňují rozebrání a nové sestavení výrobku. Grafika sama o sobě, bez toho, že by byla aplikována na konkrétním nosiči (kterým musí být konkrétní prostorový nebo plošný výrobek), resp. agregována do jeho celkového vzhledu, není průmyslovým vzorem, protože nepředstavuje vzhled výrobku.

Získaná ochrana zabezpečuje svému vlastníku výhodu (např. vůči konkurenci), kterou představuje výlučné právo užívat průmyslový vzor, bránit třetím osobám užívat jej bez jeho souhlasu, poskytnout souhlas s užíváním průmyslového vzoru jiným osobám (licence) nebo na ně právo na průmyslový vzor převést. Užíváním průmyslového vzoru se rozumí zejména výroba či uvedení na trh výrobku, ve kterém je chráněný průmyslový vzor ztělesněn nebo na kterém je aplikován. Ochranou průmyslového vzoru může tedy ten, kdo je k tomu oprávněn, zabezpečit a dále zhodnotit designérské řešení, na jehož vznik a na zavedení výroby výrobku, ve kterém je průmyslový vzor ztělesněn, nebo na kterém je aplikován, vynaložil nemalé náklady a úsilí.

Ochranu průmyslových vzorů, včetně vymezení práv a vztahů z ní vyplývajících, upravují zejména následující právní předpisy:

  • zákon č. 207/2000 Sb., o ochraně průmyslových vzorů a o změně záko­na č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o průmyslových vzorech“),
  • zákon č. 500/2004 Sb., správní řád;
  • zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů;
  • zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.

Ne každý průmyslový vzor je možné zapsat do rejstříku průmyslových vzorů. Průmyslový vzor je způsobilý ochrany, je-li nový a má-li individuální povahu. Průmyslový vzor se považuje za nový, nebyl-li přede dnem podání přihlášky nebo přede dnem vzniku práva přednosti zpřístupněn veřejnosti shodný průmyslový vzor. Za zpřístupnění veřejnosti  se nepovažuje případ, kdy byl průmyslový vzor, pro který se požaduje ochrana, zpřístupněn veřejnosti původcem průmyslového vzoru nebo jeho právním nástupcem během 12 měsíců přede dnem podání přihlášky. Průmyslové vzory se považují za shodné, jestliže se jejich znaky liší pouze nepodstatně. Průmyslový vzor vykazuje individuální povahu, jestliže celkový dojem, který vyvolává u informovaného uživatele, se liší od celkového dojmu, který u takového uživatele vyvolává průmyslový vzor zpřístupněný veřejnosti přede dnem podání přihlášky. Průmyslový vzor aplikovaný na výrobku, který představuje součástku složeného výrobku, nebo průmyslový vzor v takovém výrobku ztělesněný, se považuje za nový a mající individuální povahu jen tehdy, jestliže součástka zůstává i po začlenění do složeného výrobku při běžném užívání výrobku viditelná a jestliže viditelné znaky součástky splňují samy o sobě požadavek novosti a individuální povahy.

Při hodnocení způsobilosti průmyslového vzoru k zápisu je nutné vzít v úvahu i ustanovení § 7 zákona o průmyslových vzorech, které se týká průmyslových vzorů obsahujících znaky dané technickou funkcí a průmyslových vzorů obsahujících znaky vzájemného propojení.

I když průmyslový vzor splní výše uvedená základní kritéria pro zápis do rejstříku, nebude zapsán, pokud je v rozporu s veřejným pořádkem nebo dobrými mravy, nebo pokud existuje překážka tzv. staršího práva, což nejjednodušeji vyjádřeno znamená, že u Úřadu již byl shodný průmyslový vzor přihlášen k ochraně dříve.

Přihlášku průmyslového vzoru je oprávněn podat původce nebo jeho právní nástupce. Původce je fyzická osoba, která vytvořila průmyslový vzor vlastní tvůrčí činností. Vytvořil-li původce průmyslový vzor ke splnění úkolů v pracovním poměru (tzv. zaměstnanecký průmyslový vzor), přechází právo na průmyslový vzor na zadavatele, není-li smlouvou stanoveno jinak. Původce, který vytvořil průmyslový vzor v pracovním poměru, je povinen zadavatele o této skutečnosti neprodleně písemně vyrozumět a předat mu podklady potřebné k posouzení průmyslového vzoru. Neuplatní-li zadavatel ve lhůtě do tří měsíců od tohoto vyrozumění právo na průmyslový vzor (uplatní-li ho, může sám podat přihlášku a uvede v ní, že jde o zaměstnanecký průmyslový vzor), přechází toto právo zpět na původce a on sám může podat přihlášku. Je-li přihlašovatelem někdo jiný než původce (jiná fyzická nebo právnická osoba a není-li v přihlášce uvedeno, že se jedná o zaměstnanecký průmyslový vzor), musí být k přihlášce průmys­lového vzoru přiložen doklad o nabytí práva na průmyslový vzor. V přihlášce průmyslového vzoru musí být uvedeno, kdo je jeho původcem, popřípadě musí přihláška obsahovat písemné prohlášení přihlašovatele, že se původce vzdal práva být v přihlášce, a případně následně v rejstříku zapsaných průmyslových vzorů, uveden.

1.6.1 Přihláška průmyslového vzoru

O zápis průmyslového vzoru do rejstříku se žádá přihláškou průmyslového vzoru. Aby přihláška průmyslového vzoru mohla být považována za podanou, musí obsahovat identifikační údaje o přihlašovateli, projev jeho vůle žádat o zápis průmyslového vzoru do rejstříku a vyobrazení průmyslového vzoru, které dává jednoznačnou představu o vzhledu výrobku nebo jeho části, a to v kvalitě umožňující další reprodukci. Vyobrazení průmyslového vzoru je nejdůležitější přílohou přihlášky průmyslového vzoru a jeho provedení je třeba věnovat velkou péči, neboť jen ono definuje předmět ochrany a rozsah této ochrany. Vyobrazení může mít formu fotografie nebo výkresu. Ten však nesmí být výkresem výrobním nebo konstrukčním, protože má znázorňovat pouze vzhled výrobku. Vyobrazení se k přihlášce přikládá v pěti vyhotoveních, případně vždy jedno vyhotovení navíc za každého druhého a dalšího spolupřihlašovatele.

Hromadná přihláška průmyslového vzoru

Přihláška může být podána jako jednoduchá, tzn. že zápis do rejstříku průmyslových vzorů je požadován pro jeden průmyslový vzor, nebo jako hromadná, tzn. že v přihlášce může být najednou požadován zápis dvou nebo více průmyslových vzorů. Podmínkou pro možnost podat hromadnou přihlášku průmyslového vzoru je, že všechny průmyslové vzory v ní obsažené patří do jedné třídy Mezinárodního třídění pro průmyslové vzory (Lokarnské třídění). Účelem institutu hromadné přihlášky je umožnit přihlašovateli, pokud to shledá pro své další záměry při nakládání se svým průmyslovým vlastnictvím za rozumné, s menší administrativní a finanční náročností prostřednictvím jediné přihlášky získat najednou (v rámci jednoho řízení) ochranu pro řadu průmyslových vzorů. Povinnou součástí příloh hromadné přihlášky průmyslového vzoru je seznam průmyslových vzorů obsažených v přihlášce. Ten musí korespondovat s počtem průmyslových vzorů obsažených v přihlášce a s číslováním jejich vyobrazení včetně jednotlivých pohledů.

Řízení o přihlášce průmyslového vzoru

Řízení o přihlášce průmyslového vzoru vede Úřad s přihlašovatelem, nebo se zástupcem ustanoveným přihlašovatelem. U všech průmyslových vzorů obsažených v podaných přihláškách provádí Úřad ze zákona průzkum, zda splňují podmínky předepsané pro jejich zápis do rejstříku průmyslových vzorů, tzv. věcný průzkum. Vedle toho Úřad po podání přihlášky zjišťuje, zda má přihláška všechny potřebné formální náležitosti. Pokud přihláška nemá formální vady a její předmět nemá věcné vady, je průmyslový vzor zapsán do rejstříku. Úřad vydá přihlašovateli, jenž se stal v okamžiku zápisu průmyslového vzoru do rejstříku vlastníkem zapsaného průmyslového vzoru, osvědčení, které tuto skutečnost prokazuje. Současně Úřad zapsaný průmyslový vzor zveřejní (nepožádal-li přihlašovatel v přihlášce o odklad zveřejnění) a následně oznámí zapsání průmyslového vzoru ve věstníku Úřadu.

Neobsahuje-li přihláška zákonem předepsané náležitosti, vyzve Úřad přihlašovatele, aby tyto nedostatky odstranil. K tomu mu stanoví lhůtu. Neodstraní-li přihlašovatel vytčené nedostatky ve stanovené lhůtě, Úřad řízení o přihlášce zastaví.

Nesplňuje-li předmět přihlášky podmínky ochrany, Úřad to oznámí přihlašovateli a poskytne mu lhůtu pro vyjádření. Nepodaří-li se přihlašovateli námitky Úřadu vyvrátit, Úřad přihlášku zamítne.

Doba ochrany zapsaného průmyslového vzoru

Ochrana zapsaného průmyslového vzoru trvá 5 let od přiznaného data podání přihlášky průmyslového vzoru. Vlastník průmyslového vzoru může tuto dobu ochrany opakovaně obnovit, a to vždy o 5 let, až na celkovou dobu 25 let od data podání přihlášky průmyslového vzoru. Žádost o obnovu doby ochrany lze podat během posledního roku příslušného pětiletého období. Žádost je zpoplatněna. Nebyla-li žádost o obnovu doby ochrany podána v uvedené lhůtě, může ji vlastník podat ještě do šesti měsíců ode dne, kdy měla nejpozději být podána. V takovém případě se poplatek za obnovu doby ochrany zdvojnásobu­je a v mezidobí mohou vzniknout práva třetích osob. Úřad vlastníka k obnovení doby ochrany průmyslového vzoru nevyzývá.

Ochranu průmyslového vzoru v zahraničí

Vlastník průmyslového vzoru chráněného zápisem do rejstříku průmyslových vzorů, který v České republice vede Úřad, má svůj průmyslový vzor chráněn jen na území České republiky. Pokud by ho chtěl mít chráněn i v dalším státě nebo dalších státech, musí tam ochranu získat.

Právo České republiky nechává zcela na rozhodnutí přihlašovatele, resp. toho, kdo má právo k průmyslovému vzoru, kam a jakým způsobem svůj průmyslový vzor přihlásí k ochraně. Přihlašování do zahraničí se pak řídí vždy příslušným právem toho státu nebo nadnárodního územního celku, kam žádost o udělení ochrany směřuje.

Národní úřady průmyslového vlastnictví nemají většinou žádné kompetence pro službu, která by spočívala v přihlašování průmyslových vzorů k ochraně do zahra­ničí pro osoby (fyzické nebo právnické) sídlící na území států, které tyto úřady zřídily. Nemá ji ani ÚPV ČR.

Pro přihlašování průmyslových vzorů do zahraničí je důležitým pojmem tzv. „unijní priorita“. Tento institut umožňuje zachovat právo přednosti z první podané přihlášky i pro přihlášky se shodným předmětem podané v dalších státech. Podmínkou je, že přihláška průmyslového vzoru uplatňující unijní prioritu musí být podána do 6 měsíců od data podání přihlášky první (tzv. prioritní), která založila „unijní prioritu“.

Možnosti přihlašovatele, který má sídlo v České republice, chránit průmyslový vzor v zahraničí, jsou:

 

Ochrana v jednotlivých státech světa tzv. národní cestou

Jednou z možností jak získat ochranu průmyslového vzoru v zahraničí registrací (nejčastěji formou zápisu průmyslového vzoru do národního rejstříku, ale např. v USA patentem) je podat přihlášku přímo u příslušného úřadu každém cílového státu, ve kterém má být průmyslový vzor chráněn. Splňují-li podaná přihláška a její předmět formální a věcné náležitosti, získá přihlašovatel sadu jednotlivě územně působících a na sobě nezávislých ochran v jím zvolené množině států. Pokud se týká věcných a formálních náležitostí přihlášky a vlastní procedury řízení o přihlášce se zahraničním úřadem, platí pravidla stanovená státem, který ho zřídil. Ta se, zejména pokud jde o formální stránku přihlášky a proceduru řízení před úřadem, často stát od státu liší. V naprosté většině států si musí přihlašovatel, který má sídlo z jejich pohledu v zahraničí, povinně zvolit pro komunikaci s tamním úřadem kvalifikovaného,

tj. v daném státě pro takovou službu oprávněného, zástupce. Veškeré informace týkající se přihlášení průmyslového vzoru do zahraničí, vlastního řízení o přihlášce a výše poplatků včetně lhůt k jejich placení, pak lze získat od tamního úřadu nebo od tamních oprávněných zástupců, případně od členů české Komory patentových zástupců nebo členů České advokátní komory, kteří mají navázány vztahy se svými profesními partnery v zahraničí. Věcné podmínky pro zápis průmyslového vzoru do rejstříku jsou obvykle v jednotlivých státech podobné, nicméně mohou se i lišit, tzn. že průmyslový vzor, který dosáhl ochrany v České republice, jí nemusí dosáhnout v jiném státě a naopak. Platný zákon o ochraně průmyslových vzorů v České republice je, pokud se týká věcných podmínek, harmonizován s analogickými právními úpravami států EU.

Ochrana v nadnárodních územních celcích

Přihlašovatel se sídlem v České republice může přihlásit průmyslový vzor a získat ochranu i pro některé nadnárodní územní celky.

  • Benelux

Pro celek území všech tří států Beneluxu lze získat ochranu průmyslového vzoru podáním přihlášky u Úřadu duševního vlastnictví států Beneluxu

  • Evropská unie

Další možností, kterou má přihlašovatel se sídlem v České republice pro registrovanou ochranu svého průmyslového vzoru v podstatné části Evropy, je získání ochrany „zapsaným průmyslovým vzorem Společenství“, jehož ochrana se vztahuje na celek území EU. Podacím místem přihlášky zapsaného průmyslového vzoru Společenství je Úřad pro harmonizaci ve vnitřním trhu (zkratka anglického názvu je OHIM) ve španělském Alicante. Je rovněž možné tzv. nepřímé podání přihlášky zapsaného průmyslového vzoru Společenství, a to prostřednictvím národních úřadů průmyslového vlastnictví členských států EU, tedy i prostřednictvím Úřadu. Na území Evropského společenství existuje i forma ochrany tzv. „nezapsaným průmyslovým vzorem Společenství“, která vzniká bez jakékoliv přihlášky a následné registrace pouhým uvedením výrobku, ve kterém je průmyslový vzor ztělesněn, na trh v EU.

Haagský systém mezinárodního zápisu průmyslových vzorů

Mezinárodní systém zápisu průmyslových vzorů je založen na Haagské dohodě, kterou tvoří tři na sobě nezávislé akty: Londýnský akt (1934), Haagský akt (1960) a Ženevský akt (1999).

Od 1. 1. 2008 se Evropská unie stala členskou stranou Ženevského aktu Haagské dohody. Přihlašovatelé, kteří mají na území EU trvalé bydliště, obvyklý pobyt, jsou občany členského státu EU nebo mají na území EU provozovnu, mohou získat ochranu průmyslových vzorů podle Ženevského aktu (nejnovější ze tří platných dohod) ve státech nebo mezivládních organizacích, které jsou opět členy Ženevského aktu Haagské dohody. Výhodou systému oproti přihlašování národní cestou je úspora nákladů spočívající v podání jedné mezinárodní přihlášky u Mezinárodního úřadu Světové organizace duševního vlastnictví v Ženevě.

1.7   Ochranné známky

Ochranná známka je označení, které slouží k rozlišení výrobků nebo služeb na trhu. Účelem ochranné známky je odlišit výrobky nebo služby stejného druhu vyráběné nebo poskytované různými výrobci nebo poskytovateli služeb. Ochranné známky pomáhají spotřebiteli, aby se snadněji orientoval v nabídce výrobků a služeb a vybral si zboží dle svého přání. V důsledku rozsáhlé reklamy rozšiřované zejména médii se ochranné známky jako výrobní nebo obchodní značky jednotlivých podnikatelských subjektů stávají nedílnou součástí našeho každodenního života.

Problematiku ochranných známek upravují zejména následující právní normy:

  • zák. č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách;
  • vyhl. č. 97/2004 Sb., k provedení zákona o ochranných známkách;
  • zák. č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích.

Ochrannou známkou může být

Ochrannou známkou může být pouze označení, které lze graficky znázornit (napsat, nakreslit) a které je schopné rozlišit výrobky nebo služby, pro něž je chráněno, od shodných výrobků nebo služeb na trhu poskytovaných z jiných obchodních zdrojů. Ochranná známka tak nemůže existovat sama o sobě, ale vždy jen ve spojení s konkrétními výrobky, které označuje, nebo s konkrétními službami, které jsou pod touto známkou poskytovány.

Přihlášku ochranné známky podává přihlašovatel u ÚPV. Právo k ochranné známce vzniká zápisem do rejstříku ochranných známek, vedeného tímto Úřadem. Vlastník ochranné známky má výlučné právo označovat své výrobky nebo služby ochrannou známkou nebo ji užívat ve spojení s těmito výrobky nebo službami. Bez souhlasu vlastníka nesmí nikdo užívat označení shodné nebo zaměnitelné s jeho ochrannou známkou pro shodné nebo podobné výrobky nebo služby.

There are currently no posts in this category.