Kapitola I. Právní ochrana duševního vlastnictví (ČÁST 1)

Úvod

V dnešní době s ohledem na dynamický rozvoj celé společnosti nabývá na významu oblast týkající se duševního vlastnictví. Tak jak dochází k rozvoji moderních komunikačních technologií, tržního hospodářství a dalších oblastí lidské činnosti, nevyhnutelně roste i potřeba závazným způsobem stanovit v dané oblasti pevná pravidla chování jednotlivých subjektů, které v dané oblasti působí. Počet těchto subjektů se v současné době neustále zvyšuje. Nejsou jimi na rozdíl od minulé doby pouze vzdělávací a výzkumné instituce, ale i podnikatelské subjekty a jednotlivci.

Všichni si v současné době již uvědomují důležitost a význam spolupráce vzdělávacích a výzkumných institucí s potenciálními uživateli výsledků výzkumu a vývoje. Na základě takovéto spolupráce potom může docházet k inovaci a modernizaci výrobních procesů, což v konečném důsledku vede k efektivnějšímu využití veškerého výrobního potenciálu a tím i k celkovému růstu ekonomiky. Dochází k zakládání vědeckotechnických parků, center pro transfer technologií a podnikatelských inkubátorů,  jejichž smyslem je zajistit spolupráci jednotlivých subjektů, které se podílejí na výzkumu a vývoji a dosáhnout toho, aby výsledky jejich činnosti byly přímo aplikovány v praxi.

Současný stav tržního prostředí jednoznačně vyžaduje, aby výsledky technického rozvoje –tvůrčí práce na úrovni vynálezů, ale i užitných vzorů, které přinášejí podnikatelské sféře, nemalý zisk, byly právně ochráněny, neboť původce či vlastník takovéhoto řešení často vynaložil značné prostředky.

Obr. 1. 3.  Rozdělení duševního vlastnictví

1.1  Duševní vlastnictví a jeho ochrana

Pojmem duševního vlastnictví označujeme nehmotné statky, které jsou výsledkem duševní činnosti.

Hlavními hodnotami, pro které chráníme předměty duševního vlastnictví jsou ochrana před zneužitím či zcizením vlastního duševního vlastnictví, získání konkurenční výhody, větší pravděpodobnost návratu vložených prostředků do oblasti vývoje a výzkumu, snazší komercializace duševního vlastnictví formou prodeje inovovaných výrobků nebo prodeje licencí. V nejvyšším zájmu jednotlivých majitelů předmětů duševního vlastnictví by měla být zejména důsledná průmyslově právní ochrana vlastních tvůrčích aktivit, zdokonalování smluvních vztahů s jednotlivými spolupracujícími subjekty a také vnímání ochranných známek jako značky tradice, kvality a vysoké technické úrovně výrobků a služeb.

 1.2  Průmyslová práva

Průmyslová práva chápeme jako ochranu výsledků technické tvůrčí činnosti (vynálezy a užitné vzory), předměty průmyslového výtvarnictví (průmyslové vzory), ale také jako práva na označení (ochranné známky a označení původu). V neposlední řadě jsou předmětem průmyslových práv také konstrukční schémata polovodičových výrobků tzv. topografie polovodičových výrobků, i práva související plemena zvířat, odrůdy rostlin a způsoby léčení lidí a zvířat.

1.2.1        Základní pojmy v oblasti průmyslových práv

Vynález

Zákon č.527/1990 Sb. v platném znění (dále jen Zákon 1) neobsahuje pojmové vymezení pomoci legální definice. Podle této právní úpravy je obecnou podmínkou, aby se vynález mohl ucházet o patentovou ochranu, skutečnost, že je výsledkem vlastní tvůrčí činnosti původce (vynálezce) a musí dále splňovat tři zákonné podmínky patentovatelnosti:

  • světová novost vzhledem ke stavu techniky ke dni podání patentové přihlášky
  • je výsledkem vynálezecké činnosti, přičemž posouzení vždy závisí na patentovém úřadě, který v konkrétním případě věc posuzuje a o ní rozhoduje. U nás je požadována kvalitativně vyšší úroveň řešení, tj. řešení nesmí být zřejmé pro průměrného odborníka v příslušném oboru z dosavadních dostupných poznatků,
  • průmyslová využitelnost, čímž se rozumí opakovaně a opakovatelně využitelné nejen v průmyslu, nýbrž obecně v jakékoliv hospodářské činnosti, kterou se zde rozumí i zemědělství, obchod i služby.

Z praktického hlediska možno vynálezy dělit na věci (výrobky včetně léčiv a chemicky vyrobených látek, zařízení, zapojení včetně čipů a biologické, živé objekty – uměle získané nové kmeny mikroorganizmů) a na postupy (metody). Z důvodu praktické přehlednosti je používáno mnohem vhodnější a potřebnější zatřídění vynálezů. Proto se u nás v plném rozsahu používá důsledně mezinárodní patentové třídění – International Patent Classification (IPC).

Patent

Patent je zákonná ochrana vynálezů, zaručující vlastníkovi patentu výlučné právo k průmyslovému využití vynálezu. Majitel patentu má tedy výlučné právo vynález využívat  tj. výrobek vyrábět, uvádět do oběhu nebo upotřebit postup. Dále může majitel patentu poskytnout souhlas k využívání vynálezu jiným osobám, licenční smlouvou a má také právo převést vlastnická práva k patentu na jinou osobu.

Užitný vzor

Užitným vzorem jsou nová, průmyslově využitelná technická řešení, která přesahují rámec pouhé odborné dovednosti. Podmínky ochrany užitného vzoru se od ochrany patentem liší jen požadavkem na úroveň řešení. Z možnosti ochrany užitným vzorem jsou však vyloučeny všechny způsoby výroby nebo pracovní činnosti a biologické reproduktivní materiály.

Průmyslový vzor

Náš platný zákon č. 207/2000 Sb. definuje nově průmyslový vzor, jako vzhled výrobku nebo jeho části (na rozdíl od dřívější úpravy, která hovořila o vnější úpravě výrobku), který je nový a průmyslově využitelný. Dvě zákonné podmínky pro poskytnutí ochrany průmyslovému vzoru jsou jeho novost a individualita. Stejně jako u vynálezu musí být novost průmyslového vzoru světová a objektivní. Vnější úpravou se rozumí jak úprava plošná, tak i prostorová, avšak některé země (např. Francie) rozlišují mezi průmyslovými vzory, vztahujícími se k úpravě plošné a průmyslovými modely k úpravě prostorové. Výraz průmyslový model však není u nás, stejně jako ve většině jiných zemí, používán a výraz průmyslový vzor pokrývá oba typy vnější úpravy. Individualita či individuální povaha průmyslového vzoru je zákonem definována jako celkový dojem, který průmyslový vzor vyvolává u informovaného uživatele, který je zběhlý ve znalostech dříve známých vnějších úprav výrobků. Uplatněním této právní domněnky při stanovení požadavku individuality průmyslového vzoru tak došlo ke zpřísnění podmínek jeho zápisné způsobilosti. Ochrana průmyslového vzoru vzniká zápisem do rejstříku průmyslových vzorů na patentovém úřadě (u nás na Úřadě průmyslového vlastnictví) a doba platnosti zápisu je 5 let od data přihlášky průmyslového vzoru a je možno ji opakovaně obnovami doby ochrany prodloužit až na 25 let od data podání přihlášky. Právo vznikající zápisem průmyslového vzoru do oficiálního registru je právem výlučným a absolutním a jako takové se v právních vztazích projevuje a působí.

Zlepšovací návrh

Zlepšovací návrh, kterými jsou podle jejich platné právní úpravy v zákoně č. 527/1990 Sb. veškerá technická, výrobní nebo provozní zdokonalení, s nimiž má přihlašovatel právo nakládat a o která podnikatelský subjekt projeví po jejich přihlášení zájem. Obecně nepatří zlepšovací návrhy mezi předměty průmyslového vlastnictví a naše právo pro ně ponechává velký prostor v rámci vnitropodnikové úpravy tzv. zlepšovatelského statutu. Za zlepšovací návrh ale nemůže být přihlášeno nebo uznáno řešení, které má pracovník uloženo jako pracovní úkon v jeho popisu práce, které se pak stane obchodním tajemstvím zaměstnavatele podle §17 ObchZ. Zlepšovací návrhy se proto stávají předmětem obchodních transakcí spíše jen okrajově, většinou podobně jako knot how, resp. jako předměty v režimu obchodního tajemství. Platí, že zlepšovatel je povinen zlepšovací návrh nabídnout svému zaměstnavateli, mj. i proto, aby zbytečně nedocházelo k vynášení obchodního tajemství mimo podnik. Teprve když zaměstnavatel nabídnutý zlepšovací návrh zaměstnance nepřijme a neuzavře s ním smlouvu s podmínkami jeho využití a výší odměny, může zaměstnanec - zlepšovatel naložit s tímto návrhem bez omezení a podle svého vlastního uvážení. Přijme-li však zaměstnavatel nabídnutý návrh, získá k němu dispoziční i užívací právo a může jej prohlásit za předmět svého obchodního tajemství. Odměňování původců přijatých zlepšovacích návrhů je zákonem ponecháno plně v pravomoci příslušných podnikatelských subjektů. Pokud však zlepšovatel není sám vůbec v pracovněprávním vztahu nebo jeho řešení se netýká oboru práce nebo činnosti jeho zaměstnavatele, může se svým zlepšovacím návrhem volně nakládat a disponovat bez omezení, zejména může svůj zlepšovací návrh nabídnout jako zlepšovací návrh libovolnému subjektu.

Topografie polovodičových výrobků(čipy)

Ochrana je poskytována dle zákona č. 529/1991 Sb. ve znění zákona č. 116/2000 Sb., jehož úplné znění bylo publikováno zákonem č. 399/2000 Sb., jsou-li topografie polovodičových výrobků výsledkem tvůrčí činnosti původce a nejsou-li v průmyslu polovodičových výrobků běžné. Nejedná se však o čipy (integrované obvody) jako takové (ty by mohly být chráněny jako vynález nebo užitný vzor), ale o způsob jejich uspořádání ve vrstvách (tzv. maskách). Vlastní ochrana je poskytována na základě zápisu do rejstříku, který je oznamován ve Věstníku Úřadu průmyslového vlastnictví. Doba ochrany je 10 let a v podstatě spočívá v kombinaci ochrany autorskoprávní s ochranou průmyslově-právní.

Nové odrůdy rostlin a plemena zvířat

Tyto zvláštní průmyslově-právní instituty jsou v ČR upraveny zákonem č. 132/1989 Sb. ve znění později platných předpisů. Vedle výsledků šlechtění, klonů apod. chráněným šlechtitelským osvědčením vydávaných Ministerstvem zemědělství, ale chráněn je i název odrůdy nebo plemene, právně upravena je i podniková odrůda a plemeno. Majitel šlechtitelského osvědčení má výlučné právo obchodně využívat odrůdu nebo plemeno a bez jeho souhlasu nelze tyto předměty po dobu ochrany obchodně využívat. Takový souhlas se poskytuje licenční smlouvou, která je úplatná a obsahuje dohodnuté podmínky užívání a ujednání o licenčních poplatcích.

Ochranná známka

 Je označení, pomocí kterého firmy identifikují samy sebe, své výrobky a služby. Tím se pro zákazníky odlišují od ostatních firem, které na trh přinášení stejné nebo podobné výrobky a služby. Může mít obrovskou cenu.

Ochrannou známkou je označení grafického znázornění, tvořené zejména slovy, písmeny, číslicemi, barvou, kresbou nebo tvarem výrobku či jeho obalu, určené k rozlišení výrobků nebo služeb. Přihlášku ochranné známky k zápisu do rejstříku může podat jak fyzická, tak i právnická osoba. Úřad průmyslového vlastnictví provede formální průzkum, zda má přihláška zákonem předepsané náležitosti, a poté i věcný průzkum, při němž zjišťuje, zda předmětem přihlášky není označení, které je nezpůsobilé k zápisu do rejstříku. Touto nezpůsobilostí se rozumí např. shodnost s jinou dříve zapsanou ochrannou známkou, druhové nebo popisné označení, klamavé nebo nepravdivé označení apod. V Úřadu průmyslového vlastnictví funguje plně automatizovaný systém řízení o ochranných známkách a systém rešeršní podle libovolných kritérií (např. podle znění známky, podle druhu, podle obrazového třídění, podle majitele i podle tříd výrobků a služeb). V systému jsou uloženy záznamy o všech ochranných známkách přihlášených národní cestou i o všech mezinárodních zápisech.

Zápisem do rejstříku získává vlastník ochranné známky výlučné právo tuto známku používat. Platnost zápisu trvá 10 let, tuto dobu však vlastník může proti zaplacení poplatku prodloužit podáním žádosti o obnovu zápisu vždy o dalších 10 let. Registrovaná ochranná známka může být označována symbolem R v kroužku ®.

Označení původu výrobku (appellation of origin)

Označením zeměpisným, založeným u nás dříve zákonem č. 159/1973 Sb., jenž definoval označen původu výrobku jako zeměpisný název země, oblasti nebo místa, který se stal obecně známý jako údaj o tom, odkud pochází výrobek, jehož jakost nebo znaky jsou dány výlučně nebo podstatně zeměpisným prostředím, včetně činitelů přírodních nebo lidských. Ochrana je poskytována zápisem do rejstříku označení původu a doba jejího trvání je časově neomezená. Je však logické - a z povahy věci a ochrany samé vyplývá - že na zapsané označení původu není možné poskytnout licenci. Označení původu výrobků (někdy je uváděno též produktů s ohledem na produkty čistě rostlinné) bývá někdy děleno na označení v užším smyslu, tj. na vlastní označení původu (appellation of origin, resp. fr. appelation d_origine) a označení v širším smyslu, tj.označení provenience výrobků (tzv. indication of provenance, fr. indication de provenance), kdy v prvém případě jde o údaj země, kde výrobky byly vyrobeny, v druhém případě pak o údaj země, odkud výrobky pocházejí, resp. ze které země byly dovezeny, aniž tam byly vyrobeny. Je však nutno uvést, že v právních úpravách většiny zemí se mezi označením původu výrobků (též zboží či produktů) a mezi označením toho, odkud výrobky (zboží či produkty) pocházejí (provenience) nerozlišuje. Od označení původu je třeba odlišovat pouhý údaj, že určité výrobky pocházejí z určitého státu nebo místa, např. „Made in Romania“ nebo „Vyrobeno v Pardubicích“, protože charakteristické vlastnosti výrobku zde nejsou podmíněny zeměpisnou.

Obchodní firma a obchodní jméno

Ze zákona č.513/1991 Sb. v platném znění vyplývá, že obchodní firma je název, pod kterým podnikatel činí právní úkony při své podnikatelské činnosti. I když je v ČR obchodní jméno též počítáno mezi předměty průmyslového vlastnictví jako ochranné označení, bývá v zásadě upravováno v obchodních zákonících jednotlivých zemí, u nás je to zákonem č. 513/1991 Sb. (Obch.z.) ve znění pozdějších předpisů, namísto zvláštními zákony s průmyslově-právní problematikou a agendou s tím spojenou se patentový úřad (u nás Úřad průmyslového vlastnictví) prakticky vůbec nezabývá. Ochrana obchodního jména vzniká již jeho praktickým užíváním oprávněným podnikatelem a ochrana je výlučná a časově neomezená, priorita náleží vždy tomu, kdo ji začal používat jako první. A konečně platí zásada, že obchodní firma může být převedena jen spolu s podnikem, popř. s jeho částí, bude-li jeho zbývající část dále provozována pod jinou obchodní firmou nebo tato část zanikne likvidací.

Logo

Jde ooznačení, které používá určitý subjekt pro označení své osoby, svého provozu, případně na označení svých výrobků nebo služeb, které jsou pro tuto osobu, jeho výrobky nebo činnost charakteristické, které ji má případně odlišit od jiných subjektů, resp. výrobků nebo služeb.

Obchodní tajemství

Jsou veškeré informace obchodní, výrobní či technické povahy související s podnikem, které mají skutečnou nebo alespoň potenciální materiální či nemateriální hodnotu, které nejsou v obchodním odvětví podniku běžně dostupné a jsou podle vůle podnikatele utajeny.

Obchodní tajemství zahrnuje informace, které jsou pro podnik cenné a jejichž ztrátou by mohl podnik utrpět újmu. Bývá zvykem zavázat zaměstnance podniku k mlčení o obchodním tajemství a případným právním postihům, pokud dojde k porušení tohoto závazku.

Know How

Výraz a institut know-how, tedy „vědět jak“, respektive „vědět jak na to“, se stal součástí terminologie mezinárodního obchodu po skončení druhé světové války, kdy překročil hranice USA a postupně si vymohl celosvětové uznání a užívání v oblasti nehmotných statků, průmyslových práv a duševního vlastnictví vůbec. Je ovšem pravdou, že platná česká právní úprava se tímto významným institutem nezabývá i proto, že přesné vymezení či definice tohoto pojmu jsou již desítky let předmětem odborných diskusí a pokusů o vytvoření a zavedení jeho samostatné právní ochrany. Nutno však upozornit, že žádný z těchto pokusů doposud neskončil úspěšně. Neexistuje jednotná definice know-how, zato existuje celá řada různých definic tohoto pojmu. Podle převládajícího názoru v sobě know-how zahrnuje výrobně technické a obchodní poznatky, znalosti a dlouhodobé výrobní zkušenosti s určitým procesem, technologií, projekční, technickou, výrobní dokumentaci výkresovou či textovou (technologické předpisy, výrobní postupy aj.) a technické informace v ní obsažené a technickou pomoc, znalost utajovaných receptur a postupů, nepatentované (utajované) vynálezy, včetně poznatků a zkušeností s jejich užíváním, ale i poznatky a zkušenosti z oblasti organizace výroby a řízení, podnikání, obchodu, marketingu atp. Podle hojně zastávaného názoru je součástí know-how prakticky vše, co není nebo nemůže být předmětem průmyslových nebo autorských práv, avšak pro podnik nebo firmu má tržní hodnotu a cenu a může se stát předmětem hospodářské a obchodní činnosti. Podstatné je, že know-how vždy představuje ekonomickou hodnotu, která patří tomu, kdo je vyvinul nebo oprávněně získal. Ochrana know-how spočívá podle názoru převládající praxe především v trvalém, důkladném a důsledném utajování jeho předmětu na všech úrovních zaměstnanců/pracovníků i manažerů firmy. Uznává se, že stupeň a úspěšnost utajení know-how ovlivňuje jeho cenu a představuje rovněž monopol pro svého majitele za podmínky, že se mu podařilo předmět know-how utajit.

Know-how je považováno za jednu z největších hodnot vytvářených podnikem, a to hned po výnosech z investovaného kapitálu. Platnost či doba trvání know-how je omezena pouze jeho technickým zastaráním nebo ztrátou utajení. Výrazná většina dnes uzavíraných licenčních smluv obsahuje know-how a smluvní předání know-how, jako výrobně-technických poznatků a zkušeností. Know how je obvykle zárukou rychlého, dokonalého a ekonomického osvojení licenční výroby nabyvatelem. Obecně know-how představuje v licenční praxi nejširší zdroj a největší počet námětů pro oblast prodeje licencí, tj. aktivních licenčních smluv. Některé vynálezy (např. z odvětví chemické výroby) nelze vůbec patentovat, takže poznatky toho druhu mohou být jen součástí know-how. Poněvadž know-how není předmětem průmyslového vlastnictví a nemůže proto být chráněno zvláštním zákonem patentově, přichází díky nedostatku této zvláštní ochrany v úvahu pouze ochrana v rámci postihu nekalé soutěže, a to buď proti tzv. otrockému napodobení (podle § 47 Obchodního zákoníku – dále jen obch.z.) nebo pro porušení obchodního tajemství podle § 17 a § 51 obch.z.

Goodwill

Je nadhodnota, která může být zaplacena při koupi podniků a jejímž prostřednictvím jsou oceněny nehmotné položky jako je např. dobrá pověst podniku, bonita zákazníků, kvalita personálu, výhoda polohy nebo odbytové sítě či úroveň organizace. Goodwill se může vztahovat k výrobku, podniku, k poskytovaným službám apod. Ocenění nehmotných hodnot obsažených v goodwillu je velmi obtížné. Opakem je badwill (záporný goodwill), který vzniká jestliže je zaplacená částka po odečtení dluhů nižší než je hodnota majetku podniku.

Rozlišuje se goodwill původní a odvozený. Původní goodwill je v podniku v průběhu času vytvořen, je obtížně ocenitelný a nesmí být aktivován, odvozený vzniká při získání podniku za úplatu. Prostřednictvím koupě či vkladu podniku, popř. v rámci přeměny společnosti, může být hodnota odvozeného goodwillu zjištěna a může být aktivována do rozvahy.

1.3  Právní ochrana vynálezu patentem

Patent je zákonná ochrana vynálezů zaručující vlastníkovi patentu výhradní právo k průmyslovému využití vynálezu. Základním předpisem podle, kterého se řídí ochrana vynálezů v ČR je zákon 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů. V oblasti práva veřejného platí, že je ochrana podle zákona 527/1990 Sb. doplněna právní ochranou poskytovanou vynálezům trestním zákonem, zákonem o přestupcích a zákonem o ochraně spotřebitele, zákonem o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví a dalšími právními předpisy.

1.3.1        Podmínky patentovatelnosti

Tak jako většina patentových zákonů nezahrnuje platný český právní předpis, legální definici vynálezu, ale uvádí pouze podmínky pro udělení patentové ochrany. Podle §3 zákona 527/1990 Sb. se patenty udělují na vynálezy, které jsou nové, jsou výsledkem vynálezecké činnosti  a jsou průmyslově využitelné. A vzhledem k tomu, že vynález se v souladu s ustálenou judikaturou považuje za technické řešení, nebo za návod k technickému řešení, které má být dosaženo technickými prostředky.

Novost vynálezu podle §5 zák. 527/1990 Sb.

Vynález je nový, není-li součástí stavu techniky. Stavem techniky je vše k čemu byl přede dnem od něhož přísluší přihlašovateli právo přednosti, umožněn přístup veřejnosti a to písemně, ústně, využíváním nebo jiným způsobem. Stavem techniky je i obsah přihlášek vynálezů podaných v České republice s dřívějším právem přednosti, pokud budou v den, od něhož přísluší přihlašovateli právo přednosti, nebo po tomto dni zveřejněny. To platí i pro mezinárodní přihlášky vynálezů a evropské přihlášky vynálezů  s dřívějším právem přednosti u nichž je Česká republika platně určeným státem.

Vynálezecká činnost podle §6 zák. 527/1990 Sb.

Vynález je výsledkem vynálezecké činnosti, jestliže pro odborníka nevyplývá zřejmým způsobem ze stavu techniky. Patentovatelný vynález tedy musí jít vždy výrazně nad rámec průměrné práce v dané oblasti techniky.  Za „odborníka“ se považuje kvalifikovaná osoba s obecným přehledem o stavu techniky v daném oboru. „Zřejmým“ se rozumí vše, co nepřesahuje rámec běžných profesních schopností odborníka v příslušném oboru. Pro hodnocení vynálezecké činnosti není rozhodný obsah přihlášek vynálezů, které ke dni, od něhož přísluší přihlašovateli právo přednosti, nebyly zveřejněny. K těmto přihláškám totiž původce vynálezu neměl přístup a nelze je proto zahrnout do stavu techniky pro účely hodnocení vynálezecké činnosti.

Průmyslová využitelnost podle §7 zák. 527/1990 Sb.

Vynález se považuje za průmyslově využitelný, může-li jeho předmět být vyráběn nebo jinak využíván v průmyslu, zemědělství nebo jiných oblastech hospodářství. Za průmyslově využitelné se tedy nepokládají vynálezy u nichž se neprokáže možnost jejich opakovatelné realizace, např. vynálezy, které jsou vázány na jedinečné a neopakovatelné přírodní podmínky. Pokud dojde k pochybnostem, může být původce vyzván, aby předvedením, nebo jiným vhodným způsobem průmyslovou využitelnost prokázal. Za průmyslově využitelné se nepovažují způsoby chirurgického nebo terapeutického ošetřování lidského nebo zvířecího těla.

Výluky z patentovatelnosti

Platnou právní úpravou, jsou z průmyslově právní ochrany patentem některé kategorie vynálezů vyloučeny. Jedná se zejména o následující případy:

  • vynálezy, které nejsou podle dikce Zákona 1 za vynálezy pokládány, tedy např. programy pro počítače (software), objevy, různé vědecké a matematické metody či teorie, dále vynálezy, jež jsou v rozporu s tzv. veřejným pořádkem nebo též s dobrými mravy
  • z ochrany patentem je vyloučena i ochrana odrůd rostlin a plemen zvířat, neboť je poskytována na základě zákona č. 132/1989 Sb. ve znění později platných právních předpisů (s výjimkou produkčních mikroorganizmů, jejichž kmen byl nově vypěstován a nikoliv pouze objeven)
  • rovněž nové způsoby diagnostiky, prevence a léčení nemocí lidí a zvířat, dříve chráněné v rámci vyhlášky č. 331/1991 Sb., již nelze chránit, poněvadž tato ochrana byla v ČR vyhláškou č. 11/2000 Sb. zrušena,
  • dodnes u nás není v teorii jednoznačně rozhodnuto, zda počítačové programy (software) požívají též ochrany podle patentového zákona, anebo pouze podle zákona o autorském právu, eventuálně v jakém rozsahu. V poslední době začala zejména v USA, Japonsku a rovněž se rozšiřuje i do Evropy, převládat tendence udělovat patenty na programy počítačů, pokud je jejich výsledkem technická operace nebo technický výstup. Např. jestliže program definuje tělesné provedení výrobků nebo sekvencí činností při výrobním nebo pracovním postupu, kterýžto výrobek nebo postup sám o sobě splňuje podmínky patentovatelnosti.

Právo na patent

Právo na patent má původce vynálezu nebo jeho právní nástupce. Původcem vynálezu je ten, kdo jej vytvořil vlastní tvůrčí prací. Spolutvůrci mají právo na patent v rozsahu, v jakém se podíleli na vytvoření vynálezu.

Účinek patentu

Majitel patentu má výlučné právo využívat vynález, poskytnout souhlas k využívání vynálezu jiným osobám, nebo na ně patent převést Účinky patentu nastávají ode dne oznámení o udělení patentu ve Věstníku ÚPV. Přihlašovateli přísluší přiměřená náhrada od toho, kdo po zveřejnění přihlášky vynálezu její předmět využíval. Právo na přiměřenou náhradu lze uplatnit ode dne, od něhož nastávají účinky patentu.

Spolumajitelství patentu

Přísluší-li práva z téhož patentu několika osobám, spravují se vztahy mezi nimi obecnými předpisy o podílovém spoluvlastnictví. Pokud není spolumajiteli dohodnuto jinak, má právo využívat vynález každý ze spolumajitelů patentu. K platnému uzavření licenční smlouvy je třeba, není-li dohodnuto jinak, souhlasu všech spolumajitelů.

Doba platnosti patentu

Patent platí maximálně 20 let od podání přihlášky vynálezu. Za udržování patentu v platnosti je majitel povinen platit každoročně poplatky podle zákona č. 634/2004 Sb.

Zánik a zrušení patentu

Patent zanikne uplynutím doby jeho platnosti, dále když majitel patentu nezaplatí ve stanovené lhůtě příslušné poplatky za udržování patentu v platnosti. V případě, že majitel patentu se jej vzdá písemným oznámením na Úřadu průmyslového vlastnictví.

Úřad patent zruší, zjistí-li se dodatečně, že vynález nesplňoval podmínky patentovatelnosti nebo vynález není v patentu popsán jasně a úplně, tak aby jej mohl odborník uskutečnit nebo se zjistí, že majitel patentu na něj nemá právo.

Majitel patentu má výlučné právo vynález využívat, poskytnout souhlas k jeho využívání jiným osobám (udělení licence), nebo na ně patent převést. Kdo bez souhlasu majitele využívá vynález, porušuje jeho výlučná práva a s tímto protiprávním jednáním jsou spojeny i nepříznivé důsledky. Podle zákona se může majitel domáhat zejména toho, aby rušení práva bylo zakázáno a následky porušení byly odstraněny. Byla-li tímto zásahem způsobena škoda, má poškozený právo na její náhradu. V tomto případě se nahrazuje nejen vzniklá škoda, ale i ušlý zisk. Majitel patentu nemá právo zakázat třetím osobám nakládat s výrobkem, který je předmětem chráněného vynálezu, jestliže tento výrobek byl uveden na trh v České republice majitelem patentu nebo s jeho souhlasem, ledaže by tu byly důvody pro rozšíření práv z patentu na uvedené činnosti.

Účinky patentu nenastávají však jeho udělením, ale až ode dne oznámení o udělení patentu ve Věstníku Úřadu průmyslového vlastnictví. Přihlašovateli přísluší přiměřená náhrada od toho, kdo po zveřejnění přihlášky vynálezu její předmět využíval. Právo na přiměřenou náhradu lze uplatnit ode dne, od něhož nastávají účinky patentu. V případě mezinárodní přihlášky, jíž se žádá o udělení patentu v České republice, která byla zveřejněna podle mezinárodní smlouvy, přísluší přihlašovateli právo na přiměřenou náhradu až po zveřejnění jejího překladu v českém jazyce. Rozsah ochrany vyplývající z patentu nebo z přihlášky vynálezu je vymezen zněním patentových nároků. K výkladu patentových nároků se použije i popis a výkresy. Pro období do udělení patentu je rozsah ochrany vyplývající z přihlášky vynálezu vymezen zněním patentových nároků obsažených ve zveřejněné přihlášce .

Nikdo nesmí bez souhlasu majitele patentu

a)      vyrábět, nabízet, uvádět na trh nebo používat výrobek, který je předmětem patentu, nebo k tomu účelu výrobek dovážet či skladovat anebo s ním jiným způsobem nakládat; +

b)     využívat způsob, který je předmětem patentu, popřípadě nabízet tento způsob k využití;

c)      nabízet, uvádět na trh, používat nebo k tomuto účelu dovážet či skladovat výrobek přímo získaný způsobem, který je předmětem patentu; přitom shodné výrobky se považují za získané způsobem, který je předmětem patentu, je-li nanejvýš pravděpodobné, že výrobek byl vyroben způsobem, který je předmětem patentu, a majiteli patentu se přes přiměřené úsilí nepodařilo určit skutečně užitý výrobní způsob, dokud se neprokáže opak. Při dokazování opaku je nutno šetřit práv vyplývajících z ochrany obchodního tajemství.

d)     Dodávat nebo k dodání nabízet jiné osobě, než je osoba oprávněná využívat patentovaný vynález, prostředky týkající se podstatného prvku tohoto vynálezu a sloužící v tomto ohledu k jeho uskutečnění, jestliže je vzhledem k okolnostem zřejmé, že tyto prostředky jsou způsobilé k uskutečnění patentovaného vynálezu a jsou k němu určeny.

Majitel patentu je oprávněn udělit souhlas s využíváním vynálezu licenční smlouvou. Licenční smlouvou majitel patentu za úplatu poskytuje nabyvateli licence právo vynález využívat na sjednaném území a po sjednanou dobu. Není-li tato doba sjednána, licence trvá po dobu platnosti patentu. Poskytnutím licence nedochází ke změně v osobě majitele patentu. Nabyvatel licence získává pouze právo vynález využívat. Licenční smlouva a právní vztahy z ní vzniklé se řídí Obchodním zákoníkem. Licenční smlouva vyžaduje písemnou formu a účinnosti vůči třetím osobám nabývá zápisem do rejstříku patentů.

Majitel patentu je dále oprávněn patent převést písemnou smlouvou na jinou osobu. Smlouva o převodu práv nabývá účinnosti vůči třetím osobám zápisem do patentového rejstříku.

Spolumajitelství patentu

Přísluší-li práva z téhož patentu několika osobám, spravují se vztahy mezi nimi obecnými předpisy o podílovém spoluvlastnictví. Pokud není spolumajiteli dohodnuto jinak, má právo využívat vynález každý ze spolumajitelů patentu. K platnému uzavření licenční smlouvy je třeba, není-li dohodnuto jinak, souhlasu všech spolumajitelů.

Doba platnosti patentu

Patent platí maximálně 20 let od podání přihlášky vynálezu. Za udržování patentu v platnosti je majitel povinen platit každoročně poplatky podle zákona č. 634/2004 Sb.

Zánik a zrušení patentu

Patent zanikne uplynutím doby jeho platnosti, dále když majitel patentu nezaplatí ve stanovené lhůtě příslušné poplatky za udržování patentu v platnosti. V případě, že majitel patentu se jej vzdá písemným oznámením na Úřadu průmyslového vlastnictví.

Úřad patent zruší, zjistí-li se dodatečně, že vynález nesplňoval podmínky patentovatelnosti nebo vynález není v patentu popsán jasně a úplně, tak aby jej mohl odborník uskutečnit nebo se zjistí, že majitel patentu na něj nemá právo.

Podnikový vynález – vytvoření, odměňování původců

Vytvořil-li původce vynález ke splnění úkolu z pracovního poměru, z členského nebo jiného obdobného pracovněprávního vztahu k zaměstnavateli, přechází právo na patent na zaměstnavatele, není-li stanoveno smlouvou jinak. Právo na původcovství tím není dotčeno.

Původce, který vytvořil vynález v pracovním poměru, je povinen zaměstnavatele o této skutečnosti neprodleně vyrozumět a předat mu podklady potřebné k posouzení vynálezu. Neuplatní-li zaměstnavatel ve lhůtě 3 měsíců od vyrozumění podle ustanovení §9 odst. 2

Zákona 1 vůči původci právo na patent, přechází toto právo zpět na původce. Původce, který vytvořil vynález v pracovním poměru, na nějž zaměstnavatel uplatnil právo na patent, má právo vůči zaměstnavateli na přiměřenou odměnu. Pro jeho výši je rozhodný technický a hospodářský význam vynálezu a přínos dosažený jeho možným využitím nebo jiným uplatněním, přičemž se přihlíží k materiálovému podílu zaměstnavatele na vytvoření vynálezu a k rozsahu pracovních úkolů původce. Doporučuje se stanovit pro odměňování vlastní firemní pravidla. tj. vydat svou vlastní podnikovou směrnici.

Oznámení o vytvoření podnikového vynálezu by mělo obsahovat zejména:

  • jméno a příjmení původců, adresu bydliště
  • prohlášení původců o vytvoření vynálezu ve smyslu §9 a §10 zákona č.527/90 Sb.
  • název vynálezu
  • stručný popis dosavadního stavu techniky, včetně nevýhod
  • popis nového řešení, novost a jeho výhody
  • popis příkladu uskutečnitelnosti předmětu
  • vyobrazení nového řešení – výkres, je-li nutný, se vztahovými značkami, označujícími jednotlivé prvky řešení
  • seznam vztahových značek
  • stručný návrh, co má být vynálezem chráněno, podstata vynálezu, důvod ochrany

Využívání vynálezu

Nikdo nesmí bez souhlasu majitele patentuvyrábět, nabízet, uvádět na trh nebo používat výrobek, který je předmětem patentu, nebo k tomu účelu výrobek dovážet či skladovat anebo s ním jiným způsobem nakládat. Nesmí využívat způsob, který je předmětem patentu, popřípadě nabízet tento způsob k využití.

Tvorba přihlášky vynálezu a řízení o udělení patentu

Přihlášku může zpracovat sám původce, dále odborný pracovník firmy (patentový inženýr) nebo patentový zástupce.

Přihláška vynálezu musí obsahovat:

  • popis vynálezu
  • oblast techniky, které se vynález týká
  • dosavadní stav techniky
  • podstata vynálezu a jeho výhody
  • příklady provedení vynálezu
  • průmyslová využitelnost
  • patentové nároky - musí vymezit předmět, pro který se požaduje ochrana, musí být jasné, stručné a podloženy popisem. Vyhotovení patentových nároků musí odpovídat stanovenému standardu podle vyhlášky č.550/1990 Sb.
  • výkresy- podstata vynálezu se v případě potřeby znázorní schematickým zobrazení principů a všech znaků na nichž je vynález založen, vyhotovení výkresu musí odpovídat stanovenému standardu.
  • anotace – slouží výlučně pro technickou informaci, musí obsahovat název vynálezu a stručné shrnutí toho, co je uvedeno v popisu, patentových nárocích a na výkresech.

Obr. 1. 4.Rozdělení duševního vlastnictví

Řízení o přihlášce vynálezu je zahájeno podáním přihlášky u Úřadu průmyslového vlastnictví ČR v Praze. Úřad je místem, u něhož občané České republiky, jakož i jiné osoby, které mají na území České republiky bydliště nebo sídlo, mohou podávat mezinárodní přihlášky. Přihlašovatel je povinen za podání přihlášky zaplatit správní poplatek podle zvláštních předpisů. V přihlášce vynálezu musí být uvedeno, kdo je jeho původce. Na žádost původce Úřad neuvede jeho jméno při zveřejnění přihlášky vynálezu a oznámení o udělení patentu.

Přihláška vynálezu se může týkat pouze jednoho vynálezu nebo skupiny vynálezů navzájem spojených tak, že tvoří jedinou obecnou vynálezeckou myšlenku. Je-li v jedné přihlášce požadována ochrana na skupinu vynálezů, je požadavek jednotnosti vynálezu splněn, jestliže mezi těmito vynálezy existuje technický vztah, který se týká jednoho nebo více shodných nebo si odpovídajících zvláštních technických znaků. Zvláštními technickými znaky se rozumí takové technické znaky, které určují přínos každého z vynálezů uvažovaných jako celek ke stavu techniky.

Vynález musí být v přihlášce vynálezu vysvětlen tak jasně a úplně, aby jej mohl odborník uskutečnit. Je-li vynálezem průmyslový produkční mikroorganismus, musí být uložen ve veřejné sbírce kultur ke dni, od něhož přísluší přihlašovateli právo přednosti. Právo přednosti vzniká přihlašovateli okamžikem podáním přihlášky vynálezu.

Úřad podrobí přihlášku vynálezu předběžnému průzkumu, zda jsou splněny formálně právní požadavky, kladené zákonem na přihlášku vynálezu. Úřad také zjišťuje zda jsou splněny zákonem stanovené podmínky patentovatelnosti a zda není dána některá z výluk patentovatelnosti. Po uplynutí 18 měsíců od vzniku práva přednosti Úřad přihlášku zveřejní a toto zveřejnění oznámí ve Věstníku. Přihláška vynálezu může být zveřejněna před lhůtou 18 měsíců, požádá-li o to přihlašovatel nejpozději ve lhůtě 12 měsíců od vzniku práva přednosti a zaplatí-li správní poplatek. Po zveřejnění přihlášky vynálezu může kdokoli podat Úřadu připomínky k patentovatelnosti jejího předmětu; k připomínkám. Úřad je povinen vyrozumět přihlašovatele o připomínkách. Úřad podrobí přihlášku vynálezu úplnému průzkumu, v němž zjišťuje, zda splňuje podmínky stanovené zákonem pro udělení patentu. Úplný průzkum provede Úřad na žádost přihlašovatele nebo jej může provést z moci úřední. Žádost o provedení úplného průzkumu musí být podána nejpozději do 36 měsíců od podání přihlášky vynálezu a nelze ji vzít zpět. Žadatel je povinen spolu se žádostí zaplatit správní poplatek podle zvláštních předpisů.Úřad zahájí úplný průzkum neprodleně po podání žádosti.

Nejsou-li podmínky stanovené pro udělení patentu splněny, Úřad přihlášku vynálezu zamítne. Před zamítnutím přihlášky vynálezu musí být přihlašovateli umožněno vyjádřit se k podkladům, na jejichž základě má být o přihlášce vynálezu rozhodnuto. Splňuje-li předmět přihlášky vynálezu stanovené podmínky a přihlašovatel zaplatí příslušný správní poplatek podle zvláštních předpisů Úřad udělí přihlašovateli patent; přihlašovatel se stává majitelem patentu. Majiteli patentu vydá Úřad patentovou listinu, v níž uvede jméno původce a jejíž součástí je popis vynálezu a patentové nároky, a udělení patentu oznámí ve Věstníku. Je-li přihlášek vynálezů se shodným předmětem více, může být udělen jen jeden patent.

There are currently no posts in this category.