Kapitola II. Počítačová podpora a projektování silničních staveb

2.1           Úvod

V dnešní době, již není potřeba trávit čas rýsováním nad plachtou papíru s rýsovacím perem v ruce. Pero a papír vystřídal počítač. Stejně tak ale jako kdysi bylo potřeba umět zacházet s příložníkem, tak je potřeba dnes umět ovládat program určený pro rýsování. V následujícím textu se Vám pokusím přiblížit a nastínit návod na vytvoření projektu silniční komunikace.

Pro projekty dopravních staveb existuje celá řada softwaru, které v zásadě fungují na dvou platformách tím je CAD a Microstation. K těmto produktům existují nádstavby či odnože specializované na projektování dopravních staveb, patří k nim zejména RoadPAC, Bentley InRoads a AutoCAD Civil 3D. Zabývat se budeme posledním jmenovaným softwarem. Nedílnou součástí tohoto návodu je také webová stránka s videoklipy z tvorby projektu.

2.2           Civil 3D

Program AutoCAD Civil 3D je produktem společnosti Autodesk a jedná se o relativně mladý produkt. Bývá pravidlem, že každý rok vychází nová verze vylepšující některé nástroje, případně doplňující nové funkce. Program je postaven na základech klasického AutoCADu, veškerá práce tedy probíhá stále ve výkresovém formátu DWG. Většině studentů je práce s AutoCADem dobře známá, proto přechod na tento program z pohledu pracovního prostředí není zásadní problém. Samozřejmě jsou zde jisté odlišnosti od klasického kreslení v AutoCADu, ty si vysvětlíme v následujících kapitolách.

Věnovat se budeme programu AutoCAD Civil 3D 2010, jedná se o verzi, která vyřešila základní problémy předchozích verzí, které se týkaly projektování silnic. V následujících kapitolách tak vysvětlíme stěžejní body potřebné k navržení silnice, odpovídající požadavkům na projekt zpracovaný v rámci předmětů Pozemní komunikace. Využití však postupy najdou v celé škále dalších řešení v rámci dalších předmětu, či v rámci zpracování bakalářských a diplomových prácí. Student by měl zvládnout základní úkony nezbytné při návrhu směrového a výškového řešení.

Studenti mají možnost si zdarma stáhnout a legálně zaregistrovat studentskou verzi programu. Po zadání odkazu http://www.novyautodeskclub.cz/student naleznete postup pro získání licence. Tato stránka Vás přesměruje na oficiální studentské stránky Autodesk http://students.autodesk.com/ kde je již po registraci (nutno použít univerzitní email) možné program získat.

 

2.3           Pracovní prostor

Jak bylo zmíněno výše, program evokuje pracovní prostor klasického AutoCADu a práce se základními nástroji (hladiny, text, kótování,…) zůstává nezměněna. Podobně jako v programech MS Office je menu řešeno pomocí tzv. pásů karet, chcete-li ribbonu[1] (obr.2.1). Pás karet je členěn do palet, které sdružují příkazy pro jednotlivé činnosti. Funguje zde prvek tzv. dynamické palety, který po výběru objektu ve výkrese automaticky upraví paletu pro práci s tímto objektem.

Další důležitý pracovní nástroj je tzv. Prospektor (obr. 2.2). V okně prospektoru (Prostor nástrojů, Toolspace) jsou přehledně členěny všechny vytvořené objekty do tematických skupin a je možné je přes toto okno upravovat, mazat či vytvářet[1]. Jedná se o obdobu průzkumníka známého z MS Windows. Při tvorbě nových objektů můžeme vyvolat příkaz z pásu karet na příslušné ikoně, nebo pomocí pravého tlačítka myši na vybraném objektu v prospektoru. Pokud není zobrazen, je možné jej zapnout pomocí ikony Prostor nástrojů z výchozí palety pásu karet.

Další záložkou prospektoru je záložka Nastavení, které se věnuje kapitola 4.

Záložka Sada nástrojů slouží pro tvorbu reportů vyprojektovaných objektů, viz kapitola 13.

2.4           Styly

Program pracuje s tzv. styly. Velká část těchto stylů je předpřipravena a zdarma k dispozici prostřednictvím tzv. CountryKitu. Jedná se o balíček, který do programu doplní celou škálu vzhledů objektů, stylů popisů těchto objektů, strukturu předpřipravených hladin, apod. To vše pomocí vytvoření nové šablony DWT (_AutoCAD Civil 3D 2010 CZ.dwt), po jejímž načtení jsou tyto styly ve výkrese k dispozici. Vždy doporučuji začít projekt v nově otevřeném výkrese, založeném na zmíněné, či uživatelsky modifikované šabloně.

 

Pokud se v pracovním prostoru přepneme na záložku nastavení (obrázek 2), dostaneme se ke stylům a popiskům objektů. Popisky a styly jsou členěny dle typů objektů. Každý jednotlivý popisek můžeme přes menu po kliknutí pravého tlačítka myši upravit, kopírovat či smazat[1]. K těmto stylům lze také přistupovat přímo v menu vlastností objektů.

Práci se styly se budeme věnovat v rámci každé následující kapitoly, vždy si vysvětlíme možnost změny stylu objektu, způsob změny popisu apod.

Obecně je vždy objekt uložen jako data v prostoru nástrojů a jeho zobrazení ve výkrese závisí čistě na zvoleném stylu. Základní princip prací se styly je založen na systému hladin. Každý objekt, entita či popis je uložen v konkrétní hladině. Ve vlastnostech těchto objektů můžeme tyto hladiny zobrazovat, skrývat, měnit jejich barvu, měnit styl[2] a tloušťku čar, čímž docílíme změny samotného objektu.

2.5          Tvorba povrchu

Tvorba povrchu prolíná dvě podkapitoly, je to tvorba bodů a povrchů samotných. Povrchy lze tvořit z velké škály objektů, není však možné v tomto textu popsat veškeré postupy. Princip je ten, že se vytvořená „obálka“ povrchu naplní daty. Vstupní data se přidají jako příslušné definice. Objekty, které lze použít, jsou uvedeny v tabulce 2.1.

Tabulka 2.1 Typy definic povrchů a odpovídající objekty

Typ definice

Použitelný objekt

Vrstevnice

2D křivky se Z souřadnicí (přiřazenou výškou).

Soubor bodů

Esterní soubor s příponou TXT, CSV, XYZ, NEZ, AUF, PRT, PNT, MDB, atd., obsahující souřadnice zaměřených bodů v libovolném pořadí.

Skupina bodů

Body aplikace Civil 3D již načtené do výkresu ze souboru bodů. Viz kapitola 5.1.

Výkresový objekt

Body

Objekty aplikace AutoCAD, které mají definovanou Z souřadnici.

Úsečky

Bloky

Text[1]

3D plochy

Mnohoúhelníková plocha

Soubro DEM

Digitální výškové modely.

 


[1] Tip: Texty v 0 výšce lze přenést na Z souřadnici rovnající se obsahu textu pomocí nástroje Výšky z textů, který je obsažen v pásu karet, položce úpravy povrchů.

 

2.5.1       Body

Body můžeme do výkresového prostoru načíst z výše popsaných formátů. Samozřejmě existuje také možnost body vytvářet přímo v Civilu, tuto volbu ale využijeme spíše při doplnění jednotlivého bodu, než definici celého zaměření.

1. Tvorba bodů:

Z pásu karet vybereme volbu Body>nástroje pro vytváření bodů>importovat body (poslední ikona). V otevřeném okně pak vybereme vhodný formát importovaného textového souboru.

V otevřeném okně pak vybereme vhodný formát importovaného textového souboru. Akceptované formáty souboru jsou uvedeny v tabulce 2. Struktura souboru musí odpovídat zvolenému typu, kde P = číslo bodu, X = X souřadnice, Y = Y souřadnice, Z = výška bodu, D = popis bodů. Po stisknutí OK jsou body ve výkrese vytvořeny.

Při importu můžeme body třídit do skupin. Skupiny slouží k rozdělení různých vstupních textových souborů do celků/skupin s danými parametry. Vždy se automaticky vytvoří skupina s názvem „_Všechny body“, ve které jsou sdruženy všechny body ve výkrese vytvořeny.

2. Styl bodů

Po importu jsou body ve výkrese vytvořeny ve výchozím zobrazení (definovaném v DWT šabloně). Zobrazení bodů můžeme měnit jednotlivě, u každého bodu zvlášť za použití klasických AutoCAD vlastností (obrázek 2.5)[1]. Styl a popis všech bodů můžeme měnit také najednou, a to prostřednictvím skupin bodů. V prospektoru vybereme skupinu bodů, které chceme upravit zobrazení a přes pravé tlačítko zvolíme vlastnosti (obrázek 5).

Následná změna stylu bodu a jeho popisu je již velmi jednoduchá. Změna stylu objektu probíhá vždy v první záložce vlastností daného objektu. U některých objektů se v této záložce nastavuje také popis. Z připraveného seznamu tedy vybereme nejvhodnější styl zobrazení a popisu pro body a potvrdíme OK. Tvorbu nového stylu bodu a popisu nebudeme řešit, jelikož to pro naše potřeby není stěžejní oblast. V rámci trasy nakousneme tvorbu stylu a popisu, použití na jiných objektech je pak analogické.

2.5.2      Povrchy

Máme-li připraveny body (zaměření), můžeme z nich vytvořit povrch, který bude následně sloužit jako podklad.

A. Vytvoření povrchu:

Nejprve vytvoříme nový objekt povrchu. Opět máme dvě možnosti, pravé tlačítko v prospektoru na povrchy > vytvořit povrch, nebo v pásu karet položka povrch>vytvořit povrch. Do otevřené tabulky (obrázek 6) je třeba definovat zejména jméno a styl povrchu. Po potvrzení tabulky je v prospektoru připravena položka s novým povrchem.

Rozklikneme tedy položku povrchy>Terén (jméno povrchu)>Definice a z nabízených položek vybereme požadovanou definici (viz Tabulka 1). Ve výkrese již máme body, ty jsou uloženy ve skupině bodů a naší definicí bude právě tato skupina bodů. Pravým tlačítkem klikneme na položce Skupiny bodů a zvolíme přidat. V otevřeném okně zvolíme požadovanou skupinu bodů (_Všechny body) a stiskneme OK. Právě jsme vytvořili nový povrch.

B. Úprava stylu a popisu:

Úprava stylů povrchu je možné změnit opět v první záložce vlastností povrchu. V rozbalovacím menu je možné zvolit jeden z přednastavených stylů a rychle tak změnit zobrazení povrchů z vrstevnic na triangulaci, analýzy, či povrch skrýt.

Dále je vhodné do povrchu přidat informace o výškách vrstevnic. Pokud povrch označíme, v aktualizovaném pásu karet najdeme příkaz pro přidání popisků dat (obrázek 2.7, modré zvýraznění). Pod touto položkou najdeme nástroje pro popsání výšek bodů, sklonů a výšek vrstevnic[1]. Pro hromadný popis vrstevnic je nejvhodnější příkaz vrstevnice-vícenásobná v intervalu. Tímto příkazem popíšeme všechny vrstevnice, které protneme pomocnou úsečkou a dále přidáme další popisek na vrstevnici v zadaném intervalu[2].

2.6        Trasa

Dalším krokem je vyhledání trasy v terénu. Po vyhledání nejvhodnější trasy např. metodou trasy konstantního sklonu (metoda stupové čáry) můžeme navrhnout tečnový polygon libovolného množství variant.

Pro vytvoření nové trasy (osy), zvolíme z menu příkaz trasa položku nástroje pro vytvoření trasy. V nově otevřeném okně (obrázek 8) nadefinujeme název nové trasy, její typ, máme možnost definovat počáteční staničení (v případě, že trasa nezačíná v nule), zvolíme styl trasy a styl popisu trasy. Můžeme zvolit přednastavené popisky obsažené v šabloně, nebo nadefinovat vlastní uživatelské popisky (kapitola 6.2). V Záložce návrhová kritéria, nepovolíme položku návrh dle kriterií, jelikož si mezní parametry trasy zvolíme uživatelsky. Po potvrzení této položky se nám otevře paleta s možností tvorby trasy (obrázek 2.9).

Jak je z obrázku 9 zřetelné, tvořit směrové vedení lze pomocí přímého kreslení tečnového polygonu (s oblouky nebo bez), nebo po jednotlivých geometrických částech. Nástroje pro tvorbu jsou poměrně bohaté, téměř vždy naleznete vhodný příkaz pro vytvoření požadované geometrie. Jednotlivé prvky můžeme definovat jako pevné nebo tzv. plovoucí. Ty se liší následnou možností editace parametrů. V případě použití např. příkazu volný oblouk (připojený ke dvěma entitám, poloměr), budeme v budoucnu schopni zadaný poloměr editovat. Při použití příkazu volný oblouk (připojený ke dvěma entitám, průchozí bod) editace poloměru textově možná nebude, pouze předefinováním průchozího bodu. Proto je tedy předem vhodně volit příkazy k tvorbě entit směrového vedení.

Pro potřeby studie postačí návrh tečnového polygonu spolu s prostými kružnicovými oblouky. Vybereme tedy příkaz skrývající se pod první ikonou. Doporučuji přímo kreslit tečnový polygon spolu s oblouky. Ideální je nastavit minimální použitelný poloměr a trasu navrhnout s těmito minimálními oblouky. Poloměry pak lze dodatečně upravit na jiné hodnoty a trasu tím optimalizovat. Nastavení hodnoty oblouku (volitelně přechodnic) se ukrývá v položce nastavení oblouků a přechodnic.

Po nastavení hodnot je možné pomocí příkazu tečnový polygon s oblouky a přechodnicemi navrhnout osu zadáváním vrcholových bodů tečnového polygonu. Pro ukončení příkazu stiskneme klávesu enter a dojde k doplnění popisů osy dle nastavené sady popisků (obrázek 2.11).

Po označení trasy se objeví úchopové body, za které je trasu možné graficky editovat. Lze pomocí těchto bodů jak přemístit vrcholové body (trojúhelníkové úchopové body), tak přemístit celé tečny (čtvercové úchopy) případně měnit parametry oblouků (trojúhelníkové a kruhové úchopové body).

Pro úpravu parametrů textovou formou slouží tzv. zobrazení rastru trasy. Po označení trasy dojde k aktualizaci pásu karet na práci s trasou, kde je možné pomocí příkazu editor geometrie znovu zobrazit paletu s nástroji pro tvorbu trasy. Stejnou paletu lze také zobrazit po označení trasy, stisknutí pravého tlačítka myši a vybrání položky upravit geometrii trasy. Z této paletky (obrázek 2.9) vybereme třetí ikonu zleva (zobrazení rastru trasy), otevře se okno tzv. panorama, kde je textově popsána trasa. Parametry označeny šedě nelze upravovat. Údaje označené černě je možné předefinovat a měnit tak například velikost poloměru oblouku zadáním přesné hodnoty[1] (obrázek 2.12).

2.6.2         Úpravy stylů a popisků tras

Vzhled a popis trasy můžeme ovlivnit před samotným nakreslením trasy, viz obrázek 8.

A. Úprava vzhledu trasy:

Vzhled trasy se řídí stylem. Styl je v zásadě sestava hladin pro jednotlivé části směrového řešení (přímá, tečna, přechodnice, kružnice a další speciální prvky). Barva osy, styl čáry a její tloušťka tak spočívá v nastavení hladiny stylu. Pro změnu stylu trasy je možné sestavit nový styl, nebo upravit stávající styl. Styly tras nalezneme v pracovním prostoru v záložce nastavení pod položkou trasy a styl trasy nebo po označení trasy (aktualizovaný pás karet vlastnosti trasy) kliknutím pravého tlačítka a výběrem volby vlastnosti trasy (obrázek 2.13). Pokud zvolíme editaci či tvorbu nového stylu, je pro nás v otevřeném okně stěžejní předposlední záložka zobrazení. V tomto okně můžeme editovat styl zobrazení požadované entity trasy (obrázek 2.14).

[1]Tip: V případě zadání hodnoty, kterou nelze vyřešit Vás program upozornění o nemožnosti takovou hodnotu použít a nastaví zpět původní parametr.

B. Úprava popisků trasy:

Princip popisu tras je založen na tzv. proužcích. Trase přiřadíme proužky popisků, z nichž každý proužek popisuje jeden parametr (hlavní staničení, geometrické body, vedlejší staničení…). Takto sestavené proužky lze uložit do tzv. sad proužků, což jsou přednastavené sestavy popisovaných parametrů (ty které vybíráme při tvorbě nové trasy). Menu nastavení popisků je možné po označení trasy, kliknutím pravého tlačítka myší a výběrem volby upravit popisky zarovnání.

V otevřeném okně pak můžeme libovolně nadefinovat, co a jakým způsobem bude popsáno. Pod položkou typ se skrývá volba objektu, který hodláme popsat. Další položka styl popisku hlavního staničení slouží k výběru konkrétního stylu popisu. Po rozkliknutí černé šipky můžeme zvolený typ upravit či kopírovat. Položkou přidat pak přiřadíme styl do výběru a bude popisovat trasu. Naopak červeným křížkem můžeme z výběru označené styl odstranit. U některých komponent je potřeba nastavit přírůstek, který definuje frekvenci použití popisku (viz hlavní staničení definováno na 1000 m, obr. 2.15). Další důležitou položkou u některých typů popisků je položka geometrické body opatřené popiskem. Touto položkou zvolíme, které geometrické body chceme popsat a které nikoliv.

Pokud máme připravenou sadu, kterou hodláme využít dále, můžeme si ji uložit, po uložení bude dostupná ve všech dalších trasách.

Styly popisků jsou již poměrně složitější na nastavení a úpravu. Opět je možné je nalézt v záložce nastavení v prospektoru, nebo prostřednictvím nabídky v nastavení proužků. V otevřeném okně je nejdůležitější záložka rozvržení. Po výběru správné komponenty, nebo vytvoření nové komponenty (text, úsečka, blok, čára) je možné jej upravovat respektive definovat. Definovat lze polohu a viditelnost popisku (obecné), hranici (rámeček kolem popisku) a zejména text popisku. Chceme li tedy upravit obsah textu je potřeba rozkliknout položku obsah. V otevřeném okně je možné jednak upravit stávající popisovanou vlastnost (formát, zaokrouhlení, jednotky, počet desetinných míst), nebo můžeme přidat kód pro další vlastnosti, které chceme popisovat. Dále můžeme zapsat do pravého okna libovolný text, který se pak bude standardně zobrazovat[1].

Pro zpracování tří variant tras bude vhodné nadefinovat si pro každou trasu samostatné styly, aby je bylo možné barevně odlišit.

2.7       Podélný profil

Po návrhu směrového variantního řešení je potřeba pro jednotlivé varianty vytvořit podélné profily a navrhnout niveletu.

2.7.1    Podélný řez povrchem a zobrazení profilu

Nejprve se vytvoří řez povrchem (terénem), který se následně zobrazí v podélném profilu. Řez povrchem se vytvoří příkazem z menu profil>vytvořit profil povrchu (obrázek 2.17). V otevřeném okně vybereme trasu a povrch, pro které chceme profil vytvořit a stiskneme přidat. Tímto je vytvořen podélný řez. Dalším krokem je jeho zobrazení. Vykreslení podélného profilu s řezem povrchu můžeme vykreslit ve stejném okně příkazem kreslení podélných profilů.

Další variantou je po uzavření okna použít volbu z menu yobrazení profilu>vytvořit zobrazení profilu. Otevře se průvodce pro nastavení vykreslení profilu (obrázek 2.18). V položce obecné se vyplní všeobecné údaje a nastaví primární styl pohledu. Jelikož tvoříme přehledné profily, vybereme položku silnice – přehledný podélný profil. V záložce rozsah staničení je možné upravit rozsah profilu ve staničení, chceme-li v podélném profilu (dále jen PP) zobrazit jen část trasy, pokud nikoliv ponecháme volbu automaticky. Nastavení výkresu podélného profilu slouží pro nastavení maximální a minimální výšky, ve které se pohybuje niveleta, případně je zde možné vytvořit více zobrazení profilu, respektive vytvoření profilu s proměnou srovnávací rovinou. Možnosti zobrazení profilu slouží k vypnutí a zapnutí zobrazení podélných řezů a nivelet v PP. Také je zde možné upravit jejich styl. Položka datové proužky slouží podobně jako u tras k nadefinování výchozí sady proužků pro popis PP. Pro přehledný podélný profil jsou zde některé sady předdefinovaný, stejně tak šablona obsahuje dodefinované některé styly (přehledný PP1 a přehledný PP2, který doporučuji použít). V poslední položce možnosti lze nastavit vizuální odlišení (šrafování) nivelety v zářezu a náspu.

Po potvrzení průvodce jsme vyzváni pro vložení zobrazení podélného profilu do výkresu. Myší ve výkresu ukážeme bod, který je totožný s počátkem srovnávací roviny. Vložený profil (ve stylu PP1, PP2) nemusí vypadat zcela optimálně, některé výškové kóty mohou chybět, případně může být umístěna srovnávací rovina příliš vysoko. Tyto nedostatky upravíme až po návrhu nivelety.

umístěna srovnávací rovina příliš vysoko. Tyto nedostatky upravíme až po návrhu nivelety.

7.2.2        Návrh nivelety

Postup při návrhu nivelety je analogický k návrhu osy ve směrovém řešení. Pro tvorbu nivelety slouží příkaz v pásu karet nástroje pro vytvoření profilu, který je ukrytý pod položkou profily. Po jeho stisknutí program vyzývá pro výběr zobrazení profilu, do kterého plánujeme niveletu navrhnout. Následuje okno s výchozím nastavením pro niveletu (obrázek 19), obdobné oknu pro nastavení trasy (obrázek 2.8). Nastavíme výchozí data a opět ponecháme vypnutá návrhová kriteria.

Poté se zobrazí paletka s nástroji pro návrh nivelety (obrázek 2.20). Podobně jako je tomu u směrového řešení i zde lze niveletu tvořit pomocí jednotlivých úseků/entit, nebo návrhu výškového polygonu spolu s výškovými oblouky. Z menu tedy vybereme položku nastavení oblouku… kde navolíme výchozí velikosti vrcholových a polnicových oblouků. Návrh nivelety pak provedeme příkazem kreslit výškový polygon s oblouky.

Poloměry lze dodatečně upravit grafickým způsobem za úchopové body, nebo pomocí okna panorama (přehled entit výškového polygonu).

7.2.3           Úprava popisků a stylů

Co se týká úpravy stylu a popisků, je potřeba rozlišovat mezi samotným zobrazením profilu a niveletou (či řezem terénu). Na obrázku 2.21 je vidět neupravený styl podélného profilu. Jeho editace probíhá v položce vlastnosti náhledu profilu (obrázek 2.22). Tato nabídka kopíruje možnosti zadávané v průvodci při samotné tvorbě zobrazení profilu. V první záložce (vlastnosti) v položce styl objektu je možné změnit styl zobrazení celého profilu. Tento styl však nikterak výrazně nemění zobrazení profilu, v podstatě se liší jen ve staničení hlavní osy (frekvence hlavního a vedlejšího staničení). Následuje položka staničení, pro možnost „oříznutí“ profilu v zadaném staničení. Důležitá je položka výšky. Z obrázku 2.21 je zřetelné, že popisy výšek nivelety a terénu přesahují přes niveletu. Je proto nutné změnit rozsah výšek (obrázek 22), respektive posunout srovnávací rovinu směrem dolů zadáním hodnoty do položky minimum. Hodnotou maximum se řídí umístění nadpisu podélného profilu.

Záložka profil dovoluje úpravu jednotlivých profilů, jejich viditelnost apod. V záložce proužky probíhá veškeré nastavení popisu profilu. Pokud chceme do profilu přidat jakýkoliv popis, stačí přidat odpovídající proužek. Vybereme typ proužku, následně jeho styl a zvolíme přidat.  Proužky je možné přidávat do dvou úrovní, do oblasti pod profilem (horní část profilu) a nad profil (spodní část profilu). Pořadí proužků v nastavení odpovídá pořadí zobrazení. Polohu proužků můžeme řídit pomocí změny hodnoty mezera. První mezera je měřena od srovnávací roviny a každá další vždy od předchozího proužku. Důležitý sloupec je také body geometrie, kde lze vybrat, v jakých geometrických bodech bude popisek zobrazen (body výškové, směrové geometrie, začátek a konec profilu apod.). Pro některé proužky jsou důležité sloupce profil1 a profil2, případnězdroje dat. Do těchto sloupců nastavíme objekt, jenž bude sloužit jako zdrojový pro zobrazené informace. Vesměs je zde přednastaven řez povrchem terénu. Např. pro zobrazené správných výškových kót nivelety je potřeba přiřadit profilu1 nebo profilu2(dle typu proužku) zdrojový profil nivelety (obrázek 2.23). Jako v předchozích případech, i zde je možné celou sestavu uložit jako sadu proužků.

Princip použití popisu a stylu nivelety je totožný jako u směrového řešení (trasy). Po označení nivelety je možné v položce vlastnosti profilu, na první záložce otevřeného okna změnit styl/vzhled nivelety, včetně možnosti modifikace vybraného stylu. Popis nivelety je řešen jako u trasy také pomocí proužků a sad proužků. Po označení nivelety a z nabídky pravého tlačítka výběrem upravit popisky můžeme změnit/upravit popisky stejným principem jako u směrové trasy (obrázek 2.24).

2.8         Inflexní motiv

V tvorbě inflexního motivu se většina kroků opakuje z předchozích postupů. Varianty jak vytvořit inflexní motiv z předem definované trasy jsou v zásadě tři, z nichž jedna vychází z již stávající trasy, další dvě pak spočívají v nově vytvořené trase.

Před začátkem tvorby inflexu je dobré odstranit popisy a zakázat zobrazení tras, které nebudou podrobně řešeny. Popisy lze odstranit jednoduchým odstraněním proužků v nastavení popisku (obrázek 2.15). „Schovat“ trasu, lze pomocí nastavení stylu trasy na NIC, respektive ve stylu trasy vypnout zobrazení všech hladin (dle obrázku 2.14).

2.8.1      Varianta 1 – kopie trasy a její úprava

Jak již nadpis napovídá, tato varianta spočívá ve vytvoření kopie vybrané trasy a její následnou úpravu. Pro vytvoření kopie trasy můžeme jít cestou klasického AutoCAD příkazu kopírovat (copy). Po překopírování této trasy (pozor na pohnutí s trasou, trasa musí zůstat na výchozí pozici), lze ve vlastnostech trasu přejmenovat a upravit její styl ideálně na směrové vedení – návrh. Dále se spolu se směrovým řešením zkopírovalo také řešení výškové. V prospektoru tak smažeme zobrazení profilu a niveletu kopírované trasy (obrázek 2.25). Výchozí trasu a její popis nyní můžeme pro přehlednost také schovat.

V takto připravené trase nyní odstraníme nepotřebné části trasy pomocí příkazu odstranit entitu trasy (obrázek 2.9), který nalezneme v paletce po výběru položky upravit geometrii trasy. Při odstraňování entit je potřeba postupovat logicky, než odstraníme tečnu, je nutné, aby byly odstraněny všechny oblouky s tečnou související. Zároveň odstraníme také prosté kružnicové oblouky a následně je nahradíme oblouky přechodnicovými. Nejvhodnější nástrojem bude v tomto případě volba volná přechodnice-oblouk-přechodnice (mezi dvěma entitami) (Obrázek 2.26). Tento příkaz Vás vyzve pro zadání vstupní a výstupní tečny, velikosti svíraného úhlu (vetší než 180° je točka) a dále k zadání poloměru a délky vstupní a výstupní tečny ve směru staničení. Stejným způsobem zadáme vypočtené parametry i pro druhé zaoblení. Vstupní a výstupní tečnu pak můžeme tažením za úchopové body zkrátit na potřebné minimum.

2.8.2      Varianta 2 – nový tečnový polygon

Tato varianta počítá s definicí nového tečnového polygonu z nové trasy (dle kapitoly 6) za využití příkazu tečnový polygon s oblouky a přechodnicemi (obrázek 2.10) s přednastavenou výchozí hodnotou pro poloměr a přechodnice (menší hodnoty z obou oblouků). Vytvoříme polygon přichycením na stávající vrcholy výchozího polygonu. Je dobré si předem stanovit začátek a konec tečen a částečně (cca 10 m) je prodloužit. Vybraným příkazem nelze navrhnout oblouk, aniž by mu předcházela přímá, proto je potřeba tečny prodloužit. Do polygonu budou zakresleny přechodnicové oblouky, jejichž parametry následně upravíme na vypočtené hodnoty (dle kapitoly 6.2). Na závěr podobně jako v předchozí variantě navolíme vhodný styl a doplníme odpovídající popisy.

2.8.3       Varianta 3 – nová trasa z jednotlivých entit

Možné je také navrhnout trasu z jednotlivých entit. Tato varianta má výhodu v tom, že je možné úplně odstranit vstupní a výstupní přímou a ponechat jen motiv s kružnicovými oblouky a přechodnicemi, tedy případ kdy ZÚ= TP1 a KÚ=P T2. Velkou nevýhodou tohoto řešení je nemožnost efektivní úpravy trasy za úchopové body a také nemožnost popisu přechodnicových oblouků jako celek (jen po jednotlivých entitách).

I pro tuto variantu je nejprve nutné mít předkreslený směrový motiv, tečnový polygon pomocí křivky, nebo již existující trasy. Dle kapitoly 6 vytvoříme novou trasu. Návrh trasy pak začne pomocí příkazu pro kreslení tečny. Z paletky pro kreslení zvolíme příkaz pevná tečna (dva body) a z KM 0,000 00 nakreslíme část tečny. V dalším kroku vykreslíme vstupní přechodnici dle výpočtu, příkazem pevná přechodnice. Je nutné dbát na správně zvolený směr kreslení (v příkladu tedy vnitřní oblouk ve směru hodinových ručiček). Zadává se délka přechodnice a poloměr oblouku. Dále nakreslím část kružnice. Využijeme příkaz další plovoucí oblouky>plovoucí oblouk (připojit ke konci entity, poloměr délka). Pro zadání tohoto objektu je nutné si nejprve spočítat délku oblouku Oo1. Následně pak tuto délku spolu s poloměrem zadat. Dalším krokem je vykreslení výstupní přechodnice spolu s mezipřímou. K tomu je vhodný příkaz plovoucí tečna s přechodnicí (z konce oblouku, délka)kde zadáváme pouze délku přechodnice a délku mezipřímé. Druhý oblouk s přechodnicemi zadáme analogicky předchozímu postupu. První příkaz bude pevná přechodnice, následovaný plovoucím obloukem a celý motiv bude opět uzavřen příkazem pevná přechodnice (zde pozor, tato přechodnice bude proti směru hodinových ručiček a typu vnější).

Na závěr pomocí příkazu odstranit sub-entitu vymažeme vstupní pomocnou tečnu. V případě, že nedojde k aktualizaci staničení, je možné to nastavit ve vlastnostech trasy, záložka staničení, přepsáním hodnoty staničení na hodnotu 0. Nyní už jen zbývá navolit správný styl zobrazení a upravit či doplnit popisky.

2.9           Výpisy a reporty

Na závěr je vhodné projekt doplnit o psaný výpis prvků trasy, případně o seznam souřadnic geometrických bodů. Pro tvorbu výpisů slouží záložka v pracovním prostoru s názvem sada nástrojů. Pokud jej v pracovním prostoru nemáte zobrazen, je možné jej zapnout v pásu karet v záložce pohled položkou sada nástrojů (obrázek 29, ikona s červeným kufrem).

V nabídce sady nástrojů jsou uloženy přednastavené výpisy pro popis objektů v civilu vytvořených[1]. Pro vytvoření výpisu trasy tak stačí vyhledat položku zprávy a výpisy > trasy a zvolit nejvhodnější styl výpisu. Výpisy jsou zde zdvojeny, jednou s anglickými názvy, jednou s českými. Obě varianty vytvoří totožné výstupy. Pro výpis geometrických entit směrového řešení je nejvhodnější příkaz úseky trasy. Pro výpis souřadnic geometrických bodů směrového řešení bude ideální kombinace výpisů hlavní body a výpis vrcholů řídicího polygonu.

Postupy pro tvorbu výpisu jsou dva. Záleží na typu výpisu. Jeden způsob používá export dat do formátu XML a jejich následné zobrazení v HTML prohlížeči. Po dvojkliku na vybraný report se objeví okno s výběrem objektů (obrázek 2.31). Zde necháme zaškrtnuté všechny položky, ze kterých se má výpis vytvořit. V případě popisu trasy, je potřeba ponechat vybranou jen požadovanou trasu. Objekty, které nejsou trasou, mohou zůstat také zaškrtnuty, jelikož report bude hledat informace pouze o trasách. Po stisknutí OK se otevře okno prohlížeče s požadovaným reportem ve formátu HTML[1] (obrázek 31). V hlavičce se objevují předdefinované výchozí údaje, pokud bychom je chtěli změnit, stačí je předdefinovat v nastavení reportů (obrázek 30, zeleně).

Druhá varianta má odlišné definiční okno. Výstup je totožný jako v předchozím případě, tedy HTML formát. Zadání probíhá opět výběrem požadované trasy a report je proveden po stisknutí tlačítka vytvořit zprávu.

2.10      Úprava výstupů

Pokud jsou trasa a jiné objekty v Civilu 3D navrženy je žádoucí návrh publikovat. Publikování může být formou PDF[1], nebo v podobě tisku na papír. Před tím, než výkresy budeme publikovat, je nutné, aby byl výkres správně upraven dle výkresové normy (ČSN 01 3466 Výkresy inženýrských staveb – Výkresy pozemních komunikací).

Vzhled lze doladit pomocí úpravou stylu přímo v Civilu 3D, druhou možností, pokud se jedná o drobné úpravy ať už popisu, či grafického charakteru, můžeme výkres exportovat do výkresu odpovídajícímu standardům klasického CADu. Z objektu trasy, podélného profilu apod. se stanou prosté čáry a kružnice, z popisových stylů se stanou prosté texty. V takovém výkrese tedy již můžeme dělat veškeré úpravy, které umožňuje AutoCAD. Pozor, již nebude možné upravovat parametry pomocí příkazů Civilu 3D. Pokud přece jen budeme požadovat úpravu parametrů pomocí Civilu 3D, je žádoucí je upravit v původním výkrese a ten znovu vyexportovat.

Export probíhá pomocí příkazu z hlavního menu pod položkou menu, kde vybereme položku AutoCAD DWG a zvolíme požadovanou verzi dokumentu (Obrázek 2.33).

Po proběhnutí exportu nás program vyzve k uložení nového DWG výkresu, který již neobsahuje objekty Civil 3D.

2.11         Příklady výstupů

2.12           Závěr

Pokud jste se v textu dostali až sem, získali jste informace o hlavních návrhových postupech pro směrové a výškové řešení a znáte všechny základní nástroje pro tvorbu trasy a podélného profilu. Zpracování projektu (předmětu Pozemní komunikace – cvičení) již nebude problém.

Možnosti a nástroje obsažené v programu AutoCAD Civil3D jsou tak rozsáhle, že je není možné kvalitně obsáhnout v jedné příručce. Po tomto úvodním náhledu nejdůležitějších nástrojů, bude potřeba se ještě vypořádat s nástroji pro tvorbu vzorových příčných řezů, 3D modelů komunikace (koridor), charakteristických příčných řezů, výpočtů kubatur atd.

Důležité odkazy

www.autodesk.cz/civil3d - Oficiální stránky o Civil 3D.

www.novyautodeskclub.cz/civil3d - České oficiální stránky o Civil 3D.

www.novyautodeskclub.cz - Tipy triky, aktuality a články o produktech společnosti Autodesk.

www.civil3D.cz - Český blog věnovaný Civil3D

www.civil3d.com - Zahraniční blog věnovaný Civil 3D.

http://usa.autodesk.com/adsk/servlet/ps/dl/index?siteID=123112&id=2334435&linkID=9240698 - Oficiální stránka s updaty, service packy, hotfixy.

http://usa.autodesk.com/adsk/servlet/index?siteID=123112&id=7271531&linkID=9240698 - Oficiální stránky s šablonami (CountryKit).

There are currently no posts in this category.