Kapitola I. Dopravní a liniové stavby (ČÁST 3)

Zklidňování komunikací se smíšeným provozem se provádí:

• dopravně organizačním opatřením (s využitím dopravního značení):

•         odvedení průjezdní a nákladní dopravy,

•         vymezení časů pro obslužnou motorovou dopravu,

•         omezení stání motorových vozidel,

•         vyřešení odstavování vozidel v docházkové vzdálenosti,

•         vyřešení dostupnosti MHD v docházkové vzdálenosti,

• stavebním opatřením k zajištění snížené rychlosti vozidel:

•         úprava směrového vedení (zalomení) trasy v přímé ulici,

•         zúžení vozovky na vjezdu do zóny,

•         chodníkový přejezd na vjezdu do zóny,

•         zpomalovací prahy.

1.8.1        Komunikace se smíšeným provozem

a)       Pěší zóny

Navrhují se v historických a obchodních centrech měst, v lázeňských městech a v centrech větších sídlišť na základě dopravně inženýrského řešení celé navazující oblasti. Motorová doprava může být:

• za stanovených podmínek dovolena (obslužná motorová doprava i MHD),
• zcela vyloučena = pěší ulice         (nutno vyřešit obsluhu budov ze zadních traktů ).

Pěší zóny obvykle mají zpevněné plochy v jedné úrovni. Vjezd do pěší zóny se stavebně upraví tak, aby bylo zajištěno snížení rychlosti vozidel (vjezd přes snížený obrubník nebo zpomalovací práh) a musí být osazen příslušnou dopravní značkou. Uspořádání musí umožňovat bezpečný a samostatný pohyb osob s omezenou schopností pohybu a orientace. Musí zde být funkční systém přirozených nebo umělých vodících linií.

Doporučuje se vhodný zpevněný povrch a osvětlení, doprovodná zeleň, mobiliář jako jsou lavičky a další zařizovací předměty. Vždy musí být zajištěn volný průchod pro osoby s omezenou schopností pohybu (min. volná šířka 90 cm u ojedinělé překážky, souvislý úsek min. 2 x 75 cm = 150 cm).

b)      Obytné zóny

Navrhují se ve stávajících nebo nově budovaných obytných souborech za stanovených podmínek a musí v nich být zajištěna přímá obsluha všech objektů. V obytné zóně převládá pobytová funkce nad funkcí dopravní.

 Uspořádání musí umožňovat bezpečný a samostatný pohyb osob s omezenou schopností pohybu a orientace. Musí zde být funkční systém přirozených nebo umělých vodících linií. Obvykle mají zpevněné plochy v jedné úrovni a stavební úpravy k zajištění omezené rychlosti vozidel. Zřizují se zde parkovací plochy pouze pro osobní automobily a vjezd musí být označen příslušnou dopravní značkou. Vjezd do obytné zóny se vždy provádí přes chodníkový přejezd nebo zpomalovací práh.

c)      Komunikace bez chodníků

Na komunikacích s nízkou intenzitou motorových vozidel do 500 voz/ 24 hod v obou směrech v převážně obytné zástavbě v okrajových částech obcí a v malých obcích je možno upustit od zřizování samostatných komunikací pro chodce a připustit smíšený provoz v hlavním dopravním prostoru.

1.8.2        Komunikace nepřípustné provozu motorových vozidel

a)      Komunikace pro chodce

Jsou to komunikace se společným nebo s odděleným provozem chodců ve vztahu k ostatní dopravě. Můžeme je rozdělit podle umístění:

• v sídelních útvarech:

•         pásy pro chodce v přidruženém prostoru (chodníky, průchody),

•         stezky pro chodce vedené v samostatných trasách,

•         stezky pro společný provoz cyklistů a chodců,

•         komunikace se smíšeným provozem (D1) a MK bez chodníků,

• na komunikacích mimo zástavbu:

•         krajnice,

•         stezky pro chodce.

 

b)      Pruhy a pásy pro chodce

Šířka pruhu pro chodce je 0,75 m. Pás pro chodce je pak násobkem počtu pruhů. Pásy pro chodce jsou tvořeny min. 2 pruhy pro chodce o šířce 0,75 m. Šířka pásu musí odpovídat intenzitě provozu chodců a musí umožnit míjení chodců se zavazadly, osob na vozíku pro invalidy a dětských kočárků. Pro snadnější předcházení pomalých chodců a míjení s dvojicí chodců jsou optimální navrhnout alespoň 3 pruhy. Ve stísněných poměrech, při nízké intenzitě chodců, lze pás pro chodce výjimečně zúžit na šířku 1,00 m v délce nejvýše 50 m. Bezpečnostní odstup od jízdního pásu je nutno dodržet. Do volné šířky pásu pro chodce 1,50 m nesmí zasahovat žádné překážky, ani ojedinělé (např. stožár veřejného osvětlení). Do volné šířky větší než 1,50 m mohou zasahovat překážky (např. sloupy), ale v místě překážky musí být zachována min. volná šířka 1,50 m. Volnou šířku lze bodově snížit až na 0,9 m u technického vybavení komunikací (sloup veřejného osvětlení, světelného signalizačního zařízení apod.) a svislého dopravního značení, překážky však nesmí být ve vzájemné vzdálenosti menší než 10 m. Při rekonstrukcích ve zvlášť stísněných podmínkách na funkční sk. B a C se pro vytvoření chodníků použijí následující opatření:

• zmenší se šířky jízdních pruhů na minimální hodnoty,
• vynechají se vodící proužky,
• původní dvoupruhový jízdní pás se upraví na jednopruhový obousměrný (lze jen v krátkém úseku na dohledovou vzdálenost).

c)     Stezky pro chodce

 Navrhují se v zastavěném i nezastavěném území, pokud to umožňují místní podmínky. Trasují se samostatně mimo přidružený dopravní prostor místních komunikací. Povrch stezky pro chodce musí být zpevněný, aby nedocházelo k rozblácení při vlhkém počasí.

Šířka stezky se provádí na základě intenzity pěšího provozu:

• výjimečně 1,50 m
• obvykle 3,00 m
• pro vyšší intenzity provozu se přidají další pruhy o šířce 0,75 m

d)      Chodníky

Navrhují se jako přidružené pásy v přidruženém dopravním prostoru v zastavěném území. V těsné zástavbě se provádí jako chodník přiléhající k hlavnímu dopravnímu prostoru. Při dostatečném odstupu zástavby se oddělí od hlavního dopravního prostoru dělícím pásem o šířce min. 1,0 m (doporučuje se 3,0 m). Je-li v přidruženém prostoru umístěn ještě cyklistický pruh nebo pás, autobusový nebo trolejbusový pás, umístí se pás pro chodce až za tento pruh nebo tyto pásy. Nejmenší volná šířka chodníku je 2,00 m a má umožnit jízdu dětského kočárku, jízdu vozíku pro invalidy, chůzi chodce se zavazadly a umožnit jejich míjení. Zahrnuje i nutný bezpečnostní odstup od jízdního pásu. Výjimečně při nízké intenzitě chodců a ve stísněných podmínkách stačí šířka 1,50 m (jen v mimořádných případech max. na délku 50 m). Zahrnuje pruh pro chodce o šířce 1,00 m a bezpečnostní odstup 0,50 m. Pokud nevede podél podloubí ještě chodník o šířce min. 1,50 m (výjimečně 1,00 m), je nutno zamezit vstupu chodců z podloubí do jízdního pruhu (např. zábradlím).

Základní návrhové prvky komunikací pro chodce

Trasy komunikací pro chodce by měly být vedeny logicky s ohledem na psychologii chodců, kteří hledají nejkratší cestu k potřebnému cíli. Světlá výškaprůchozího prostoru pro chodce je standardně 2,20 m, (2,50 m v podloubí, podle místních podmínek lépe 3,50 m, a 2,50 m při společném provozu s cyklisty). Příčný sklon komunikací je 2 % (zpravidla klesá k obrubníku nebo odvodňovacímu proužku) a maximální podélný sklon je 8,33 % (1:12), výjimečně 12,5 % (1:8).

Objezd pro osoby s omezenou pohyblivostí nutno vyznačit u ramp při větším sklonu než 1:12 a u schodišť. Odpočívadla o délce nejméně 2,00 m a podélném i příčném sklonu max. 2 % je nutno zřídit v úsecích se sklonem nad 8,33 % a délce nad 200 m. Výsledný minimální sklon takové komunikace může být 0,5 %.

Bezpečnostní odstupy se přidávají k pruhu pro chodce v šířce:

• 0,50 m odstup od jízdního pásu nebo pruhu pro cyklisty; lze jej snížit na 0,25 m ve stísněných podmínkách při rychlosti vozidel do 30 km/h,
• 0,25 m odstup od zástavby nebo pevné překážky; lze jej zcela vypustit ve stísněných podmínkách podél zástavby, která není souvislá a doporučuje se zvětšit o 0,50 m podél budov s četnými vchody nebo výklady.

 

1.8.3        Uspořádání přechodů a míst pro přecházení

Tab. 1. 4      Přechody pro chodce a místa pro přecházení

Uspořádání přechodů a míst pro přecházení
úrovňové	bez vyznačení dopravními značkami (místa pro přecházení)	bez stavebních opatření
		se stavebními opatřeními	-          střední dělicí ostrůvky / pásy -          vysazené chodníkové plochy -          zúžení jízdních pruhů -          zvýšené plochy      (široké prahy, plochy křižovatek)
	s vyznačením dopravními značkami (přechody)	bez stavebních opatření	přechody pro chodce vyznačené dopravními značkami svislými i vodorovnými
		se stavebními opatřeními	přechody pro chodce vyznačené dopravními značkami a doplněné:     -          středními dělicími ostrůvky/pásy -          vysazenými chodníkovými plochami -          zúžením jízdních pruhů -          zvýšenými plochami (široké prahy) -          případně jinými vhodnými opatřeními
	se světelným řízením (přechody)	bez i se stavebními opatřeními	přechody pro chodce se světelnou signalizací vyznačené dopravními značkami a případně doplněné:                       -          středními dělicími ostrůvky/pásy -          vysazenými chodníkovými plochami -          zúžením jízdních pruhů -          případně jinými vhodnými opatřeními
mimoúrovňové	podchody / nadchody

Úrovňový přechod by měl být navržen tak, abyjízdní pruhy křížil kolmo (jinak nutný vodící pás přechodu), byl umístěn v dobrých rozhledových podmínkách a byl řádně vyznačen dopravním značením. Úrovňové přechody se budují jako bezbariérové a musí zaručovat bezpečnost provozu. Nesmí se zřizovat v místech, kde není zajištěna vzdálenost pro rozlišitelnost přechodu nebo by jejich vzdálenost od SSZ negativně ovlivňovala bezpečnost chodců případně je v přidruženém prostoru veden provoz cyklistů a nelze zřídit vyčkávací prostor pro chodce. Může se zřizovat na místních komunikacích bez chodníků v místech existujících příčných pěších vztahů (autobusové zastávky, křižovatky apod.). Musí být u nich zajištěn dostatečný prostor k vyčkávání chodců mimo jízdní pás.

Šířka přechodu je standardně 4,00m v odůvodněných případech min. 3,00 m. Pro větší intenzity chodců se šířka zvětšuje po 1,0 m, musí být však stejný počet pruhů jako u navazujícího chodníku, pásu nebo stezky pro chodce a čekací plocha před přechodem se navrhuje podle intenzity chodců 0,50 m² (min. 0,30 m²) na 1 chodce.

Délka vyznačeného přechodu:

• nedělený přechod nejvíce přes 2 protisměrné jízdní pruhy při délce mezi obrubami nejvýše na novostavbách 6,50 m a při rekonstrukcích 7,00 m,
• při větší šířce vozovky zřídit vysazené chodníkové plochy,
• při šířce komunikace mezi obrubami ³ 8,50 m se zřídí ochranné ostrůvky pro chodce o šířce standardně ³ 2,50 m, ve stísněných podmínkách 2,00 m, výjimečně při nízké intenzitě dopravy 1,75 m (příp. až 1,50 m).

Přitom lze lokálně zúžit jízdní pruhy, výjimečně až na 2,50 m. V ostatních případech nutno zřídit přechod řízený světelnou signalizací. Ostrůvek se přeruší na šířku přechodu, aby pro chodce nevznikla překážka. Zvýšená čela ostrůvků s obrubou o výšce 0,20 m se vybaví dopravní značkou přikázaný směr objíždění a dále  zpravidla také světelnými majáky nebo výstražnými deskami, případně i ochrannými prvky (citybloky). Vhodná je i ochranná nízká keřovitá zeleň o výšce max. 0,50 m.

Mimo úrovňové přechody se navrhují:

• vždy na rychlostních komunikacích (funkční skupina A),
• na sběrných (B) a obslužných (C) komunikacích jen nedojde-li pro chodce ke ztrátě výšky (komunikace v násypu Þ podchod, komunikace v zářezu Þ nadchod), příp. když na podchod navazují jiná podzemní zařízení (nádraží, obchody).

Řešení mimoúrovňového přechodu má být logické a plynulé. Při jeho navrhování je potřeba využít přirozených spádů terénu s minimalizací výškových rozdílů a musí vyhovovat osobám s omezenou schopností pohybu a orientace. Mimoúrovňové přechody mohou být vedeny na mostech, v podjezdech, na samostatných lávkách a samostatných podchodech. Výškové rozdíly u lávek a přechodů se mohou překonávat šikmými přístupy (rampami) s podélným sklonem do 8,33% (12,5%) nebo pevnými či pohyblivými schodišti, pohyblivými chodníky, výtahy nebo zdvíhacími plošinami.

e)     Cyklistická doprava

Cyklistická doprava přispívá ke zlepšení životního prostředí i k upevnění zdraví obyvatel a je přínosnou alternativou dopravy automobilové. Pro cyklistickou dopravu má být v sídelních útvarech vytvořena ucelená síť, která umožní plošnou dopravní obsluhu a kvalitní spojení potenciálních zdrojů a cílů, včetně širších regionálních vazeb. Trasy pro cyklisty mají být zřizovány všude, kde to prostorové podmínky místních komunikací umožní. V obytných částech sídelních útvarů se doporučuje zřizovat cyklistické stezky pro děti. Cyklistický provoz může být ve vztahu k ostatním účastníkům dopravního provozu navržen jako  společný nebo oddělený.
Tab. 1. 5     Cyklistická doprava

	společný provoz	oddělený provoz
v hlavním dopravním prostoru	-          v jízdním pruhu pro motorová vozidla místních komunikací funkčních skupin B a C a účelových komunikací -          v autobusovém nebo trolejbusovém pruhu -          v obytných a pěších zónách	samostatný jízdní pruh pro cyklisty v hlavním dopravním prostoru komunikací funkční skupiny B a C
v přidruženém prostoru	společný pruh/pás pro chodce a cyklisty	jízdní pruh/pás pro cyklisty v přidruženém prostoru
samostatné stezky	stezka pro chodce a cyklisty	stezka pro cyklisty
Pozn.: Společný provoz chodců a cyklistů je možný při převažujícím podílu chodců.

Oddělený provoz se navrhuje :

• u MK s návrhovou rychlostí motorových vozidel nad 50 km/h,
• na novostavbách místních komunikací funkční skupiny B,
• při rekonstrukcích místních komunikací funkční skupiny B vždy, když to dimenze prostoru místní komunikace umožní,
• v odůvodněných případech na novostavbách komunikací funkční skupiny C,
• v úsecích se zvýšenou nehodovostí cyklistů,
• při velkých intenzitách cyklistů i motorových vozidel (viz.  ČSN 73 6110),
• vedení cyklistické dopravy se zásadně nenavrhuje v prostoru místních komunikací s návrhovou rychlostí nad 80 km/h – nutno zřídit samostatné stezky.

Jízdní pruhy a pásy pro cyklisty

Navrhují se v hlavním dopravním prostoru při jeho pravém okraji nebo v přidruženém dopravním prostoru, nemají vést podél souvislé zástavby s četnými vstupy do staveb, či na samostatných stezkách pro cyklisty (funkční podskupina D2). Základní šířka jízdního pruhu pro cyklisty je 1,00 m a ve stoupání větším než 6 % se rozšiřuje o 0,25 m. Jízdní pruh pro cyklisty je zpravidla uspořádán jako jednosměrný, v odůvodněných případech obousměrný (při malých intenzitách cyklistického provozu).

K šířce jízdního pruhu se přidávají bezpečnostní odstupy k oddělení od provozu chodců nebo motorových vozidel a od pevné překážky. Jednosměrný jízdní pruh se může rozšířit až na 1,50 m (podle intenzity provozu), aby umožnil vzájemné předjíždění cyklistů. Povrch jízdního pruhu má být zpevněný v šířce nejméně 0,75 m, doporučuje se asfaltový povrch s odlišnou barvou nebo strukturou.

Jízdní pásy pro cyklisty jsou složeny z jednotlivých jízdních pruhů a mohou být jednosměrné nebo obousměrné.

Stezky pro cyklisty

Mohou být umístěny samostatně, mimo trasy ostatních pozemních komunikací, nebo v souběhu s místní komunikací (jsou odděleny dělícím (zeleným) pásem o šířce min. 8,00 m u místní komunikace funkční skupiny A nebo o šířce min. 3,00 u místní komunikace funkční skupiny B). Obvykle se navrhují jako dvoupruhové obousměrné. Protisměrné jízdní pruhy pro cyklisty mají být odděleny bezpečnostním odstupem a vodorovným dopravním značením. V odůvodněných případech mohou být jednopruhové obousměrné (při malých intenzitách do 20 cyklistů/h v obou směrech) s možností vyhnutí na dohledovou vzdálenost.

Stezky pro cyklisty a chodce

Jedná se o stezky určené pro společný provoz cyklistů a chodců a mohou se navrhovat jen při nižších intenzitách provozu jak cyklistů, tak chodců. Standardně mají mít šířku ³ 3 m a

• při intenzitě nad 150 cyklistů/h a 180 chodců/h             rozšíření na 4 m
• při intenzitě ≤ 50 cyklistů/h a 100 chodců/h                   zúžení na 2 m (1,75 m)
• při intenzitách ≤ 20 cyklistů a 50 chodců/h                    základní šířka pruhu 1 m

Návrhové prvky komunikací pro cyklisty

Základní návrhová rychlost na komunikacích pro cyklisty je 20 km/h. V úsecích s klesáním větším než 3% se může zvýšit rychlost na 30 km/h, avšak v oblasti křižovatek se rychlost redukuje až na 10 km/h. Základní příčný sklon komunikací pro cyklisty je min. 2 %, na společném pásu s chodci se pak řídí zvláštními předpis. Podélný sklon komunikace pro cyklisty nemá přesáhnout hodnotu:

• v rovinatém území            3 %
• v pahorkovitém území      6 %
• v horském území              8 %

Volná výška nad cyklistickou stezkou má být nejméně 2,50 m.

Nejmenší doporučené poloměry směrových oblouků pro dostředný sklon 2% v závislosti na návrhové rychlosti jsou:

Tab. 1. 6     Nejmenší doporučené poloměry směrových oblouků pro dostředný sklon
 

Návrhová rychlost	Poloměr oblouku	Rozšíření
10 km/h	2,5 m	0,5 m
15 km/h	4,5 m	0,5 m
20 km/h	8,0 m	0,5 m
25 km/h	14,0 m	0,25 m
30 km/h	22,0 m	–

Křížení komunikací pro cyklisty s ostatními komunikacemi může být mimoúrovňové jako jsou lávky a podchody (pro křížení s rychlostními místními komunikacemi) nebo úrovňové (pro křížení s ostatními místními komunikacemi). Při křížení s pásem pro chodce je potřeba upřednostnit a zvýhodnit chodce dopravním značením.

There are currently no posts in this category.