Kapitola I. Dopravní a liniové stavby (ČÁST 1)

Podmínka rozvoje civilizace byla vždy velmi úzce spojena s možností pohybu osob, výměnou informací a transportem materiálu. Tento pohyb byl možný realizovat díky rozvoji dopravy. Doprava vedla v minulosti k osidlování území a byla také podmínkou vzniku prvních osad, které se postupně rozšiřovaly, a tak vznikala první města. Jejich postupné rozrůstání a rozvoj způsobil, že města začala být nesoběstačná a tím závislá na dovozu různých produktů, zpočátku pouze zemědělských a později i stavebních apod.

Nesoběstačnost měst měla zásadní vliv na rozvoj dopravní sítě zprvu silniční a v 19. století, se vznikem parního stroje, také na železniční síť. Rozvoj průmyslu byl závislý na vnějším transportu mimo městských center, ale také na dopravní dostupnosti uvnitř měst.

Počátek 20. století byl ve znamení velkého rozvoje individuální automobilové dopravy, což si vyžádalo další rozvoj městských komunikací, ale i silniční sítě v extravilánu. Narůstající počet obyvatel ve městech si vyžádal vznik městské hromadné dopravy, která byla reprezentována především tramvajovou dopravou. Dopravní síť měst určená jak pro individuální tak pro hromadnou dopravu začala být determinujícím prvkem, který měl obrovský vliv na rozvoj měst.

1.1    Doprava a dopravní cesta

Základní pojmy

Doprava je cílené přemisťování hmotného materiálu, osob a informací v prostoru.

Dopravní cesta představuje technicky zabezpečenou trasu pro dopravu hmotnéhomateriálu, na které se doprava uskutečňuje.

Dopravní prostředek je zařízení schopné pohybu, umožňující dopravu nákladu nebo osob po dopravní cestě (vozidlo, letadlo, plavidlo, zvíře, sáně).

1.2         Základní členění dopravy

Druhy dopravy podle použité dopravní cesty:

  • konvenční                                          pozemní                                     pozemní komunikace

                                                                                                                      dráhy

                                                                   vodní                                          říční

                                                                                                                      námořní

                                                                   letecká

                                                                   vesmírná


 

  • nekonvenční (speciální)                     potrubní

                                                                    dopravníky

 

  • spoje                                                   telekomunikace

                                                                    radiokomunikace

                                                                    pošta

 

Druhy dopravy podle místa působnosti:

  • mezinárodní (mezi minimálně dvěmi státy),
  • vnitrostátní (na území jednoho státu),
  • příměstská (do nejbližšího okolí dopravně a technolog. napojeného na město),
  • místní, městská (na území obce, města),
  • vnitrozávodová (uvnitř výrobního závodu nebo obchodní organizace),
  • technologická (součást výrobního procesu).

Druhy dopravy podle provozně organizačního hlediska:

  • veřejná (přístupná všem subjektům, splňuje předem deklarované podmínky),
  • neveřejná (pro vlastní potřeby osob, organizací, závodů).

Doprava podle přepravovaného materiálu:

 

  • osobní                              hromadná

              individuální

  • nákladní                            kusové předměty

              sypké hmoty

              kapali a plyny

  • živých zvířat
  • informací a zpráv  kabelová

              rádiová

              pošta

Doprava podle stavu, v jakém se nachází dopravní prostředek:

  • doprava v pohybu,
  • doprava v klidu.

Doprava podle vztahu k řešené oblasti:

  • tranzitní (zdroj i cíl dopravy mimo posuzované místo),
  • cílová (zdroj vně oblasti, cíl v oblasti),
  • zdrojová (zdroj v oblasti, cíl vně oblasti),
  • vnitřní (uvnitř řešené oblasti).

 

1.3      Dopravní cesta

Dopravní cesta zahrnuje kromě vlastní trasy pro dopravu také soubor zařízení a opatření potřebných k zajištění provozu cesty a to pro potřeby dopravy v pohybu i klidu. Jsou to:

  • zařízení ke vstupu na dopravní cestu a k opuštění cesty (nádraží, letiště, přístavy),
  • zařízení k odstavení dopravních prostředků (parkoviště, remízy, depa, doky...),
  • zabezpečovací zařízení (světelná signalizační zařízení-SSZ, dopravní značení, svodidla aj.),
  • zařízení pro dodání pohonného média (trolejové vedení, měnírny, čerpací stanice PHM atd.),
  • přidružený prostor (průjezdný profil, silniční nebo drážní pozemek, ochranná pásma apod.).

Dopravní cesty dělíme dle původu na:

  • přírodní – řeky, jezera, moře, stezky zvěře,
  • uměle vytvořené – dopravní stavby (silnice, železnice) a dopravní koridory.

Provoz na dopravních cestách je upraven speciálními zákony, které vymezují a stanoví:

  • podmínky pro stavbu dopravních cest ( povolení výstavby silnice, železnice),
  • podmínky pro stavby na nich a na styku s nimi (povolení a umístění reklamy),
  • podmínky provozu na dopravní cestě (pravidla silničního provozu, provoz dráhy),
  • podmínky k provozování dopravní cesty (způsobilost provozovatele),
  • podmínky k provozování dopravy (licence pro hromadnou přepravu osob),
  • podmínky užívání dopravní cesty (oprávnění k řízení motorového vozidla),
  • působnost státní správy a státního dozoru (vydávání povolení a oprávnění schválených podmínek provozu).

Dopravní cesta a dopravní prostředek

Jednotlivé typy a kategorie dopravních cest jsou dimenzovány pro umožnění bezproblémového pohybu určitých standardizovaných dopravních prostředků (dráha pro drážní vozidla, vodní cesta pro plavidla, dálnice pro motorová vozidla s určitou minimální konstrukční rychlostí).

Technické parametry určité dopravní cesty jsou voleny tak, aby umožnily požadovaný provoz schválených typů dopravních prostředků požadovanou rychlostí (poloměry oblouků a stoupání trasy jinak pro dálnici, jinak pro místní obslužnou komunikaci).

Technické parametry určitého dopravního prostředku jsou voleny tak, aby umožnily požadovaný provoz tohoto dopravního prostředku po zamýšlené dopravní cestě (maximální šířka a délka vozidla, maximální vzdálenost náprav u žel. vagónů, maximální nápravový tlak apod.).

Užívání dopravní cesty

Běžné užívání – provozování dopravy dopravními prostředky schválenými pro konkrétní dopravní cestu za standardních podmínek.

Zvláštní užívání – použití dopravní cesty jiným než schváleným způsobem pro účely:

  • dopravní (přeprava nadměrných nákladů, provoz jiného než schváleného typu dopr. prostředku),
  • nedopravní            (skládka staveb. materiálu na chodníku, stánkový prodej při obecních slavnostech, ohlášená shromáždění, překopy pro umístění inženýrských sítí apod.).

Vždy je nutné projednání se správcem dopravní cesty a speciální zajištění dopravní cesty (dopravní značení, doprovodné vozidlo, policejní asistence, v případě nadměrného nákladu také vyhledání prostorově vyhovující trasy, zesílení mostů pro vyšší zatížení, demontáž trolejového vedení, uzávěra pro provoz v protisměru a pod.). Zvláštní užívání je obvykle zpoplatněno.

1.4      Základní druhy dopravy

 

1.4.1        Pozemní komunikace

Pozemní komunikace definuje Zákon o pozemních komunikacích č. 13/1997 v platném znění. Pozemní komunikace dle tohoto zákona je dopravní cesta určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci, včetně pevných zařízení nutných pro zajištění tohoto užití a jeho bezpečnosti.

Zákon o pozemních komunikacích rozděluje komunikace do následujících kategorií:

  • dálnice,
  • silnice I. třídy,
  • silnice II. třídy,
  • silnice III třídy,
  • místní komunikace,
  • účelová komunikace.

 

1.4.2        Dráhy

Dráhy definuje Zákon o drahách č. 266/1994 v platném znění. Dle tohoto zákona dráhou je cesta určená k pohybu drážních vozidel včetně pevných zařízení potřebných k zajištění bezpečnosti a plynulosti drážní dopravy.Zákon se nevztahuje na dráhy důlní, průmyslové a přenosné lyžařské vleky. Provozuschopností dráhy se rozumí její technický stav, který zaručuje její bezpečné a plynulé provozování. Provozováním dráhy nazýváme činnosti, kterými se zabezpečuje a obsluhuje dráha a organizuje drážní doprava.

Podle zákona o drahách rozdělujeme dráhy na:

  • železniční                                   celostátní

                                                           regionální

                                                           vlečka

                                                           speciální dráha

  • tramvajová
  • trolejbusová
  • lanová

 

1.4.3        Vodní cesta

Nakládání s vodami definuje Zákon o vodách č. 254/2001 v platném znění. K užívání povrchových vod k plavbě a plavení dříví není třeba povolení ani souhlasu vodohospodářského orgánu. Přitom se nesmí poškozovat břehy, vodohospodářská díla a zařízení, zařízení pro chov ryb, porušovat práva a právem chráněné zájmy jiných. Ústřední vodohospodářský orgán však může podrobněji upravit, omezit nebo zakázat užívání vod k plavbě a k plavení dříví.

Stavby k plavebním účelům a zvýšení splavnosti vodních toků (tj. budování vodních cest) jsou vodohospodářským dílem podle zákona o vodách a vyžadují souhlas vodohospodářského orgánu. Vodními toky, jsou dle tohoto zákona, vody trvale tekoucí po zemském povrchu mezi břehy.

Mohou být vedeny:

  • v korytě přirozeném případně uměle upraveném (bystřiny, potoky,řeky),
  • v korytě umělém (průplavy, vodní kanály, nádrže).

 

1.2.1        Letecká doprava

Podmínky letecké dopravy upravuje Zákon o civilním letectví č. 49/1997 v platném znění. Tento zákon stanovuje, že vzdušným prostorem České republiky je vzdušný prostor nad naším územím do výšky, kterou lze využít pro letecký provoz. Bezpečnost a plynulost létání ve vzdušném prostoru ČR se zajišťuje prostřednictvím leteckých služeb (telekomunikační, meteorologická, řízení letového provozu aj.).

Letištěm je nazývána územně vymezená a vhodným způsobem upravená plocha, včetně souboru staveb a zařízení, trvale určená ke vzletům a přistávání letadel a k pohybům letadel s tím souvisejících. Vymezenou plochou se rozumí jakákoliv plocha umožňující bezpečný vzlet nebo přistání stanovených druhů letadel.

Letiště můžeme rozdělovat podle různých hledisek a parametrů.

Základní rozdělení je podle technických a provozních podmínek na:

  • vnitrostátní,
  • mezinárodní.

Rozdělení letišť podle okruhu uživatelů:

  • veřejná,
  • neveřejná,
  • vojenská.

 

1.4.5         Potrubní doprava

Potrubní doprava je jednou z dalších druhů liniové dopravy. Dopravní cesta pro potrubní dopravu je tvořena potrubím s potřebnými parametry pro přepravu různých druhů matriálů jako:

  • kapalin (ropovody, vodovody, kanalizace, ...) - doprava hydraulická,
  • plynů (plynovody, parovody, ...) - doprava pneumatická,
  • sypkých látek a látek podobného charakteru (doprava stavební suti, betonu, ..),
  • kusového materiálu a kontejnerová doprava (např. potrubní pošta), kdy unášecím médiem může být kapalina (voda, ropa) nebo plyn (vzduch).

Podle principu přepravy lze potrubní dopravu rozdělit na:

  • samospádovou – ve žlabech nebo potrubí s volnou hladinou,
  • tlakovou (nízkotlaká, středotlaká, vysokotlaká), která může být:

                                                                                                                        - přetlaková

                                                                                                                        - podtlaková

1.5      Trasování dopravních staveb

 

1.5.1        Zásady navrhování tra

Návrh trasy dopravních staveb závisí především na konfiguraci terénu. Poloha trasy je ovlivňována z hlediska:

  • ochrany životního prostředí,
  • polohou městských aglomerací,
  • polohou průmyslových aglomerací,
  • přírodních rezervací,
  • historických míst, objektů a rezervací,
  • polohou oblastí těžby surovin,
  • geologické poměry,
  • morfologické poměry,
  • konfigurací terénu.

Polohu trasy je potřeba koordinovat s trasami dalších druhů dopravy případně navrhnout změny těchto tras. Vyhledávání nejvhodnější trasy dopravních staveb se skládá z několika základních částí:

  • směrové řešení trasy,
  • výškové řešení trasy,
  • prostorové uspořádání trasy.

Vyhledávání trasy

Pro navrhování trasy platí, aby trasa byla:

  • trasou konstantního odporu,
  • s co nejdelšími přímými úseky,
  • s maximálními poloměry oblouků,
  • co nejkratší,
  • o nejmenším sklonu,
  • bez ztracených spádů,
  • s minimálními zemními pracemi (vyrovnaná hmotnice).

Trasa se vyhledává nejdříve v topografické mapě v měřítku 1:25000 (1:10000, 1:5000).

Vodítkem je řídící čára složená z úseček stejného sklonu, jejichž oba konce leží na terénu (sousedních vrstevnicích). Řídící čára má přetínací úseky délky :

 
 

 
 

1.5.2        Druhy tras

Podle umístění se rozeznávají trasy:

  • údolní,
  • náhorní,
  • svahové,
  • tunelové.

1.5.3        Způsoby rozvinutí tras

  • rozvinutí trasy traverzováním v údolí,
  • rozvinutí trasy v příčném údolí,
  • rozvinutí trasy v etážích,
  • rozvinutí trasy pomocí smyčky (smyčkový tunel).

Použití dvou smyčkových tunelů vedle sebe vzniká trasa v podobě brýlí. V těžkých horských terénech byly vytvořeny podivuhodné trasy kombinací již popsaných prvků, popřípadě jejich několikerým opakováním za sebou.

Způsob rozvinutí trasy v řezu:

Trasa může být vedena:

  • ve výkopu,
  • v násypu,
  • v odřezu.

Podklady pro návrh trasy

Návrh na přestavbu nebo novostavbu připravuje zástupce dopravy, obecně investor. Investor shrne provozní podklady, navrhne technologii provozní práce, koncepci řešení a ekonomické odůvodnění nutnosti stavby. Všechny důvody se shrnou do projektového úkolu (investičního záměru).

V projektovém úkolu mají být shrnuty údaje nezbytné pro vytvoření jasné představy, jaké přepravní a dopravní úkony budou na trase uskutečňovány, jaký bude jejich předpokládaný vývoj. Projektant si pak musí ověřit a doplnit všechny hodnoty průzkumem přepravy a dopravy, přezkoumat rozsah zájmové oblasti atd. – je nutné vyčerpat všechny možnosti řešení variantními studiemi a po jejich posouzení pokračovat optimální variantou v dalším zpracování projektového úkolu.

Jedná se například o tyto veličiny: počty a druhy vozidel, počty a druhy vlaků, požadavky na propustnou výkonnost, intenzita vozidel, vytížení vlaků, druh pohonu, typy a kategorie vozidel, denní nebo maximální počty cestujících, údaje o nápravových tlacích, jakož i o směrových a sklonových poměrech a rychlostech na přilehlých komunikacích či tratích, dále údaje o zamýšleném postupu stavby (etapy), zda bude realizace probíhat za provozu či s vyloučením provozu apod.

N

NNové stavbě nebo rekonstrukci dopravní stavby musí vždy předcházet podrobný geologický, půdně mechanický a hydrologický průzkum. Je nutno zjistit vlastnosti základové půdy, režim, množství a jakost podzemních vod, možnosti odvádění vod zachycovaných soustavou drenáží a vodních sběračů a uvážit, jaké úpravy podložních vrstev budou nejúčinnější pro maximální stabilitu komunikace či koleje, neboť deformace podložních vrstev mohou mít velmi nepříznivé důsledky pro udržování správné geometrické polohy jízdních cest.     Při návrhu zemního tělesa a konstrukce podložních vrstev je třeba přihlížet i k nejvyšším a nejnižším teplotám. V oblastech s namrzavými zeminami, které jsou vystaveny velkým mrazům, je účelné navrhovat do podloží izolační vrstvy proti promrzání, v úsecích s jílovitými zeminami, které jsou vystaveny vysokým teplotám, je účelné navrhovat v podloží například vhodné mezivrstvy bránící nadměrnému vysychání a rozpukání.

V oblastech s hornickou činností je nutné navrhovat stavby a rekonstrukce podle dohody se zástupci báňských úřadů. Například ČD vydalo v roce 1982 „Zásady pro stavbu a údržbu drah normálního rozchodu na poddolovaném území“

Rozšíření, prodloužení nebo přeložení, případně novostavby dopravních staveb musí být projednány se zpracovateli územního plánu a projít příslušnými schvalovacími procesy.

Pro další projektovou práci musíme následně připravit plány v podrobnějším měřítku 1 : 1 000. V získaných podkladových plánech je nutné přezkoušet, jsou-li v něm zakresleny všechny změny, ke kterým došlo po vyhotovení plánu, případně je nutné plán doplnit měřením a zakreslením sousedních ploch, do kterých budou změny zasahovat. V případě novostaveb nebo přeložek stávajících komunikací či tratí je nutné opatřit nové podklady v měřítku 1:1000.

Podle předpokládaného rozsahu prací, pracnosti apod. se rozhodujeme užít k tomu účelu buď

  • klasických měřičských metod (měřění polygonu, podélných a příčných řezů aj. ),
  • metod jako letecké fotogrametrie (jednosnímkové, dvousnímkové) apod.

Tyto podklady se ještě musí doplnit údaji o inženýrských sítích, geologických a hydrologických poměrech atd.

There are currently no posts in this category.