2.2      Kolejová doprava ve městech

Do městské kolejové dopravy patří:

• městská rychlodráha  - povrchová

•         podzemní (metro, expresmetro)

•         nadzemní

• městská dráha- tramvaj

•         podzemní tramvaj (podpovrchová tramvaj)

•         tramvajová rychlodráha (nesprávně rychlotramvaj)

•         ozubená a lanová dráha

• nekonvenční dopravní systémy na pevné vodící dráze

2.2.1        Tramvaj

Historický vývoj tramvajové dopravy

Souprava je sunuta k vrcholu spádoviště posunovací lokomotivou (horizontální třídící nádraží), nebo sinovou složkou vlastní hmotnosti (gravitační třídící nádraží).

Před vrcholem spádoviště (v místě protisklonu) jsou vozy rozvěšeny (sochorem opřeným o nárazníkovou pružinu) a v okamžiku , kdy dosáhnou rozběžného bodu, se oddělí od soupravy a začnou sjíždět působením sinové složky vlastní hmotnosti do příslušné směrové koleje.

Protisklon - umožňuje rozvěšování vozů, zabraňuje nežádoucímu sjíždění vozů. Na horizontálních nádražích se vyžaduje výška protisklonu nejméně 0,4m, na gravitačních nejméně 0,1m, ve sklonu 8 až 20 ‰ v délce 20 až 35m.

Na spouštěcích rampách vybavených kolejovými brzdami se rozvěšují vozy při stlačení dosaženém při zachycení prvního vozu ve spouštěcí brzdě. Místo protisklonu lze použít i kolejovou brzdu.

Technické a stavební vybavení spádovišť

1.17  Konstrukce železničního spodku

Železniční spodek je jednou ze základních částí konstrukce železniční tratě. Těleso železničního spodku slouží k uložení konstrukce železničního svršku.

Těleso železničního spodku musí být dostatečně únosné, aby byla trvale zajištěna geometrická poloha koleje i v případě účinků nepříznivých atmosférických činitelů.

Těleso železničního spodku musí být navrženo tak, aby jeho konstrukce trvale zabezpečovala předepsanou geometrickou polohu a zajistila přenášení dynamického zatížení železničních vozidel bez trvalé deformace pláně tělesa železničního spodku. Při volbě konstrukce tělesa železničního spodku se vychází z druhu zeminy a horniny zemní pláně, z únosnosti zeminy zemní pláně, z předepsané únosnosti pláně tělesa železničního spodku a z nejvyšší předepsané rychlosti jízdy vlaků. Přihlíží se též k vodnímu a teplotnímu režimu.

Obr. 1.94  Základní názvosloví tělesa železničního spodku

2.1           Železniční stanice

Stanice je dopravna, umožňující řízení sledu vlaků, předjíždění a křižování vlaků, přepravu cestujících a zavazadel, případně nakládku a vykládku celovozových zásilek a další speciální práce, jako např. tvorbu nákladních vlaků. Aby železniční stanice mohla plnit tyto práce, je potřeba ji vybavit kolejovým rozvětvením a dalším zařízením.

Železnice potřebuje kromě kolejí i místa, kde vystupují a nastupují cestující, kde se vykládá a nakládá zboží, křižují vlaky a vykonávají další činnosti potřebné k vlastnímu provozu železnice - údržba, opravy a odstavení trakčních vozidel, dezinfekční stanice atd.

2.1.1      Rozdělení železničních stanic           

a) podle polohy v železniční síti na:

Obr. 2. 1.     Železniční stanice podle polohy na trati

b) podle uspořádání kolejiště na:

Obr. 2. 2.  Železniční stanice podle uspořádání kolejiště