Kapitola III. Příprava a ekonomika dopravních staveb (ČÁST 2)

3. 1. 5  Ekonomika dopravních staveb

a)         Základní pojmy

Ekonomika- (z řeckého oikonomia: oikos–dům, nomos–řídit) Pojem ekonomika se obvykle chápe jako praktické uplatnění skutečností, které zkoumá ekonomie jako věda. V ekonomice lze rozpoznat děje jako výrobu, přerozdělování, směnu a spotřebu statků a služeb.

Ekonomika může mít tyto významy:

  • hospodářství: nadnárodní, národní či podnikové,
  • hospodaření: ekonomické činnosti, jako je plánování, organizace, výroba, prodej či investování,
  • hospodárnost: využití dostupných prostředků ekonomickými subjekty tak, aby bylo dosaženo  minimálních nákladů a zároveň maximálního možného zisku.

Ekonomie se zabývá zkoumáním alokace vzácných (omezených) zdrojů mezi různá alternativní užití tak, aby byly uspokojeny lidské potřeby. Všechny lidské potřeby nemohou být uspokojeny, protože zdroje k jejich uspokojení nejsou dostatečné. S nedostatkem jakéhokoliv zdroje úzce souvisí nutnost rozhodování. Protože den má jen 24 hodin, musím se rozhodnout, zda půjdu do kina nebo do restaurace – pokud mám omezené finanční prostředky, pak musím volit mezi koupí lístků či úhradou v restauraci! Mohou nás samozřejmě omezovat i další např. fyzikální faktory (velikost talíře…).

Z hlediska zkoumání ekonomického chování a rozhodování jednotlivců, domácností, firem (podniků) či státu se ekonomie dělí na mikroekonomii a makroekonomii.

  • makroekonomie: zkoumá ekonomiku jako celek (na úrovni národní ekonomiky), zkoumá např. HDP, inflaci, nezaměstnanost, banky, hospodářský růst) apod.
  • mikroekonomie: zabývá se ekonomickým chováním jednotlivých subjektů, tedy jednotlivců, domácností, firem a státu; zkoumá např. výši cen, výši mezd, vliv daní na podnik apod.

Mikroekonomie tedy zkoumá především rozhodování jednotlivých tržních subjektů, kterými jsou jednotlivci, firmy, stát.

Jednotlivci se rozhodují především o tom, kdy, kde, kolik a co si koupit – cíle mají formu chutí, přání, preferencí.

Firmy rozhodují o tom, co budou produkovat, v jakém množství, jakou stanoví cenu, jakou použijí technologii, jak upozorní spotřebitele na své produkty na trhu atd. Rozhodování firmy mikroekonomie zpravidla zužuje na dva základní problémy: volba vstupu a volba ceny.

Stát vytváří právní normy, v jejichž rámci probíhá ekonomická činnost (základními jsou výroba, spotřeba a směna).

Výroba je charakterizována jako přeměna zdrojů ve statky, neboli přeměna (jakákoliv fyzikální forma) vstupů a výstupů. Výrobou se zabývají zejména jednotlivci a firmy.

Spotřeba je impulsem pro existenci a rozvoj výroby. Spotřebitel se na základě svých chutí, potřeb a preferencí rozhoduje o nákupu statků či služeb a vynakládá na ně svůj důchod.

Směna představuje výměnu jedněch statků za druhé – na rozdíl od výroby nemění množství výrobků a služeb, ale pouze jejich místo.

b)   Účetnictví (finanční, nákladové, manažerské…)

Účetnictví je nástroj pro sledování a zobrazení stavů, toků a výsledků podnikatelské činnosti v peněžních jednotkách. Je uspořádaným systémem evidence s určitými, vesměs obecně platnými normami a definovanými pravidly.

Rozdělení účetnictví

Účetnictví je možné dělit podle různých kritérií. Nejčastěji se setkáme s členěním účetnictví podle uživatelů účetních výkazů. Z tohoto hlediska rozlišujeme:

  • Finanční účetnictví, které je určené externím uživatelům.
  • Manažerské účetnictví, které je určeno interním uživatelům.
  • Nákladové účetnictví, je určeno interním uživatelům.
  • Daňové účetnictví, které je určeno pro potřeby stanovení daně.

Je třeba zdůraznit, že pojmy „nákladové“ ani „manažerské účetnictví“ nejsou ve světě chápány zcela jednoznačně. Je však možné vymezit některé podstatné rysy vyjadřující jak jejich vztahy k dalším účelovým okruhům účetních informací, tak některé odlišnosti, které jsou v zásadě přijímány všeobecně.

Vymezení pojmů manažerského a nákladového účetnictví

Pojem manažerské účetnictví (v jiných překladech „účetnictví pro řízení“ či „účetnictví určené  pro rozhodování a řízení“) se obecně používá jako vrcholový termín zahrnující veškeré účetní informace určené  pro rozhodování a řízení, prováděné pracovníky podniku. Charakterizuje se jako systém, který zobrazuje a zkoumá ekonomickou realitu – eviduje, třídí, seskupuje, analyzuje a uspořádává informace o podnikatelské činnosti do přehledů, výkazů a jiných podkladů ústících do návrhů či opatření, která mají pomoci řídícím pracovníkům při jejich rozhodování a řízení.

Manažerské účetnictví

Obsah manažerského účetnictví je tedy vymezen značně široce, a to nejen ve smyslu předmětu zobrazení (zde se na manažerském účetnictví požaduje, aby synteticky postihlo ekonomickou realitu podniku v celé její složitosti), ale i z hlediska použité metody získání příslušných informací: ta v manažerském účetnictví nezahrnuje pouze následné zobrazení reality pomocí tradičních metodických prvků účetnictví, ale i integraci těchto informací s informacemi předběžných kalkulací a rozpočtů vnitropodnikových útvarů – tedy s informacemi o žádoucí budoucnosti, analýzu realizovanou pomocí speciálních rozborových technik a dále zpracování variant budoucích řešení, ve kterých jsou tyto informace zpracovány i pomocí matematicko-statistických metod, metod operačního výzkumu apod. Zejména v oblastech informací, vznikajících na základě analýzy a naopak ústících do zpracování budoucích variantních řešení, se užití tradičních prvků účetní metody, jako jsou podvojnost a souvztažnost, v jejich formální podobě nepředpokládá.

Zároveň se však zdůrazňuje obsahový charakter těchto prvků – nutnost hodnotit jednotlivé části reality ve vzájemných vazbách a souvislostech. Právě tento přístup – v řadě zahraničních zdrojů nazývaný jako „účetní myšlení“ – by měl přinést předkládaným informacím integrující novou kvalitu. Ve vztahu k nákladovému účetnictví, které se všeobecně chápe jako subsystém manažerského účetnictví, se zdůrazňují hlavně tyto odlišující znaky:

  • manažerské účetnictví se neorientuje pouze na operativní a taktické řízení, ale i na řízení strategické,
  • neomezuje se jen na řízení hospodárnosti, ale i na zajištění efektivnosti,
  • nechápe náklady pouze v úzkém časovém a věcném intervalu běžného období, resp. „současné“ výrobní a prodejní činnosti podniku, ale zaměřuje se na tzv. strategické náklady, tedy výdaje, které budou ovlivňovat přínosy podniku v relativně dlouhém časovém intervalu,
  • nesleduje jen náklady a výnosy, ale i peněžní toky,
  • bere v úvahu nejen peněžně vyjádřitelné efekty, ale také přínosy a ztráty nepeněžní,
  • je orientováno nejen na běžné řízení, ale zejména na rozhodování

Nákladové účetnictví

Nákladové účetnictví je chápáno v podstatě jako část, subsystém manažerského účetnictví zejména ve dvou aspektech:

  • z hlediska předmětu zobrazení zaměřuje se na ekonomickou realitu pouze z hlediska tzv. intervalových veličin, zejména nákladů, ale i výnosů a zisku,
  • z hlediska fází rozhodovacího procesu, kterým se zabývá, je zaměřeno zejména na jeho prvou fázi, zahrnující účelový popis reprodukčního procesu, jehož určitá konkrétní varianta (týkající se např. výběru sortimentu prováděných výkonů vymezení odpovědnosti za jejich provedení a realizaci investičního projektu) již byla přijata.

Smyslem nákladového účetnictví je poskytnout informace o skutečném a předpokládaném vývoji této přijaté alternativy. Manažerské účetnictví je zdrojem širšího spektra informací, které je třeba mít k dispozici předem – zahrnuje i analýzu a hodnocení variant rozhodovacího procesu, který vede k přijetí určité alternativy dalšího vývoje.

Tab. 3. 5      Základní vztahy mezi nákladovým a manažerským účetnictvím z hlediska fází rozhodovacího procesu (na příkladu výrobkového řízení a rozhodování)
 

Fáze rozhodovacího procesu

Příklad informace pro výrobkové řízení

Informace NÚ - MÚ

A)  Zjišťovat skutečnost o již vzniklém jevu:

Jak proběhla výroba konkrétního výrobku? (zjištění skutečných výrobkových nákladů, výsledné kalkulace)

B)  Kontrolovat jev:

Jaké jsou skutečné výrobkové náklady v porovnání s nákladovým úkolem? (předem stanovené náklady, předběžná kalkulace)

C)  Analyzovat jev ve vztahu k jiným stejnorodým jevům:

Jaká je nákladová náročnost, pracnost, ziskovost, marže tohoto výrobku ve vztahu k ostatním výrobkům?

D) Upozorňovat na vývoj určitých charakteristik jevu v čase:

Zdražuje se materiál, z něhož se výrobek vyrábí, ve výrobním oboru se zavádějí přísnější ekologické, hygienické či jiné předpisy, problémy trhu (hůře se prodává)

E)  Získávat informace pro rozhodování (změny, aktivní opatření)

Jak by ovlivnilo výrobkové náklady

-          navýšení výroby výrobku např. na 120% současného objemu

-          omezení výroby výrobku např. na 60% současného objemu

-          zlepšení užitných vlastností výrobku

F)  Rozhodnout o dané změně

- není  úkolem  ani  NÚ  ani  MÚ

G)  Zpracovat úkoly pro budoucí období na základě rozhodnutí o změně

Zpracování nových prodejních plánů, nových norem, nové rozpočetní výsledovky, rozvahy, rozpočty cash-flow

Obsah informací manažerského účetnictví

Z výše uvedené charakteristiky vyplývá základní obsahová struktura informací, kterou by mělo manažerské účetnictví zajišťovat. Tyto informace lze rozdělit do čtyřech hlavních skupin:

  • Informace pro hodnocení hospodárnosti a efektivnosti jednotlivých výrobků, prací a služeb. Smyslem této části manažerského účetnictví je dát odpověď na zdánlivě jednoduché, v reálné praxi však obtížně zjistitelné otázky – jaké jsou skutečné náklady prováděných výkonů, jaké byly uvažovány předem stanovené náklady na realizaci, jak se tyto náklady mění pokud dojde ke změně objemu a sortimentu prováděných výkonů, resp. jaký je vztah těchto nákladových propočtů k cenovým úvahám a rozhodnutím. Odpovědi na tyto otázky pak slouží zejména pro rozhodování o ceně výrobků (výkonů), preferencí, resp. potlačení výroby určitých výkonů, pro rozhodnutí týkající se zavedení nového výrobku nebo pro úlohy typu „vyrobit či koupit“. Důležitá je v tomto směru vazba účetních informací na různě sestavované kalkulace výkonů.
  • Informace pro hodnocení hospodárnosti a efektivnosti v jednotlivých vnitropodnikovýchútvarech. Tyto informace se využívají hlavně pro vyjádření diferencovaného přínosu těchto útvarů celopodnikovým výsledkům, k odměňování pracovníků útvarů a také k úvahám o vytvoření nových nebo zrušení stávajících útvarů. I v tomto případě je pro běžné řízení důležité porovnání účetních informací vyjadřujících skutečnost s požadovaným stavem vyjádřených zejména v rozpočtech vnitropodnikových útvarů. Pro rozhodování např.o budoucím zachování či vytvoření útvaru jsou však třeba i další informace o nákladech, výnosech, příjmech a výdajích, které tímto rozhodnutím budou ovlivněny (o tzv. relevantních veličinách).
  • Informace pro rozhodování o investičních projektechty by měly umožnit zhodnocení priorit různých variant investičních výdajů a s nimi spojených relevantních příjmů. Velice důležitou informací pro tento typ rozhodnutí je zároveň úvaha a kvantitativní vyjádření, o co se investor připravuje tím, že kapitál bude investovat právě zamýšleným způsobem a ne jinak. Tyto tzv. náklady ušlé příležitosti (oportunitní náklady) jsou vedle relevantních veličin dalším pohledem, který se využívá v nákladovém účetnictví pouze výjimečně, o to větší význam má v účetnictví manažerském orientovaném na rozhodování.
  • Informace pro rozpočtování peněžních toků jako výraz toho, že každá rozhodnutí je třeba posoudit nejen z hlediska jeho dopadu na výnosnost vloženého kapitálu, ale také s ohledem na solventnost, likviditu, a další kritéria „zdravé finanční struktury.

Nákladové účetnictví a jeho informace pro finanční účetnictví.

Tradiční – zároveň však nejvíce diskutovanou, a do jisté míry kontroverzní, funkcí zejména nákladového účetnictví je poskytovat informace pro finanční – a tedy i pro externí uživatele! Vzájemná vazba mezi oběma okruhy, u nichž jsme se dosud zaměřili na jejich rozdílnost, vyplývá se zaměření nákladového účetnictví na sledování vnitřních jevů a procesů, které však v syntetické podobě ovlivňují i reálnost zobrazení majetku a zisku podniku jako celku. Informace:

  • o vázanosti prostředků v nedokončené výrobě a zásobách (hotové výrobky),
  • o některých důvodech, možnostech a úrovni časového rozlišení nákladů a výnosů (např. o výši výdajů na reklamu týkající se až v budoucnu prodávaných výkonů),
  • o ostatních aktivovaných výkonech (o investičním majetku a zásobách vytvořených uvnitř podniku, byť ne za účelem prodeje),

se totiž zajišťují zpravidla na základě obdobně členěných údajů, jaké se zjišťují v nákladovém účetnictví pro potřeby vnitřního řízení hospodárnosti firmy. Kontroverznost této funkce plyne obecně z toho, že informace jejichž reálnost je velmi důležitá pro efektivní řízení z pozice manažerů podniku, se stávají předmětem zobrazení v externích účetních výkazech. Je pak logickým důsledkem, že způsob ocenění i zobrazení těchto majetkových a závazkových složek je předmětem právní regulace, obdobně jako jiné části finančního účetnictví. Příslušná směrnice se pak – bohužel – stává v řadě podniků hlavním vodítkem sledování výše uvedených informací i v nákladovém a manažerském účetnictví, a to i v případech, že potřeby vnitřního řízení vyžadují odlišný a variantnější přístup k jejich zpracování.

Ještě smutnější jsou však případy, kdy neporozumění rozdílům mezi vnitřními a vnějšími požadavky na ocenění dochází na mimopodnikových úrovních – zřejmě nejsmutnější z nich je pak praxe některých finančních úřadů, které (doufám že už jen v minulosti) používaly podnikových norem a předběžných kalkulací jako nepřekročitelnou úroveň pro měření „daňově uznatelných“ výrobních nákladů.

Právní úprava České republiky rozlišuje:

  • účetnictví, které nahradilo dříve používané tzv. podvojné účetnictví,
  • vnitropodnikové účetnictví

  • daňovou evidenci,která nahradila dříve používané tzv. jednoduché účetnictví.

Daňovou evidenci přitom nelze považovat za „skutečné“ účetnictví, neboť nesplňuje nároky všeobecně kladené na účetnictví (například podvojný zápis). Pro vedení pouze daňové evidence je nutné splnit zákonem dané podmínky. Vnitropodnikové účetnictví je plně v pravomoci účetní jednotky.

Co je vlastně účetnictví?

Je to činnost, jejímž předmětem je účtování o stavu a pohybu majetku a jiných aktiv, závazků a jiných pasiv, dále o nákladech a výnosech a o výsledku hospodaření. Účetní jednotky se řídí Zákonem č. 563/1991 Sb., o účetnictví. Tento zákon stanoví v souladu s právem Evropských společenství rozsah a způsob vedení účetnictví a požadavky na jeho průkaznost.

Primární zpracování dat :

Finanční i nákladové účetnictví vychází ze shodných nebo obdobných výkazů a dokladů. Odlišný charakter zpracování informací však vede k nutnosti speciálního zpracování stejných podkladů různými způsoby. Úkolem primárního zpracování dat je zpracovat prvotní podklady do formy akceptovatelné pro finanční a nákladové účetnictví. Pro primární zpracování dat je charakteristická specializace (např. oblast materiálu, mezd, vybavení). Základem práce je pak agregace údajů pro potřeby finančního účetnictví, nákladového účetnictví, statistik atp. - pro střediskové hospodaření.

Účetní výkazy jsou konečnými výstupy celého procesu zpracování účetních informací, poskytují uspořádaný, souhrnný a skloubený obraz o stavu a struktuře majetku a zdrojích jeho financování a také o tvorbě a rozdělení hospodářského výsledku. Musí obsahovat informace pro širokou škálu uživatelů, mezi které patří vlastníci podniku, dlouhodobí a krátkodobí věřitelé, vedení firmy, zaměstnanci, dodavatelé, zákazníci, vlády a jejich orgány či širší veřejnost. Z hlediska přehlednosti a podrobnosti jsou současné standardní české účetní výkazy dostatečně podrobné a referují o všem důležitém, co je třeba při finanční analýze vědět a vzít v úvahu. Avšak je nutno mít na paměti, že tytéž názvy jednotlivých položek skrývají v každé firmě věcně něco jiného, už jen proto, že každá firma pracuje v jiné oblasti, tedy i její účetní výkazy referují o jiných skutečnostech.

Jak již bylo uvedeno výše, účetní výkazy jsou zde chápány jako vstup ke zpracování ekonomické analýzy. Přes formální a obsahovou rozdílnost výkazů obou účetních soustav, poskytují oba výkazy stejné informace týkající se funkční struktury majetku, vlastních a cizích zdrojů krytí majetku.

Výkazy zachycující tvorbu hospodářského výsledku se zásadně liší v tom, že výkaz zisku a ztrát v podvojném účetnictví vyčíslí hospodářský výsledek z hlediska účetního, ten je nutno dále mimoúčetně transformovat na daňový hospodářský výsledek a vypočítat daň z příjmů, zatímco výkaz příjmů a výdajů v jednoduchém účetnictví je přímo konstruován k vyčíslení daňového hospodářského výsledku.

c)      Výkazy, bilance (aktiva a pasiva A-P)

Tab. 3. 6     Aktiva a pasiva

Tab. 3. 7     Výkaz zisku a ztrát


 

d)      Náklady

Náklady vyjadřují kolik vstupů je třeba k výrobě daného statku. Mezi vstupy řadíme především práci (náklady na práci - plat, pojištění...) a kapitál (strojní vybavení, budovy, infrastrukturu, patenty, "know how") placený ve formě odpisů. Dalším důležitým vstupem jsou zdrojeve formě surovin, energií. Tedy náklady (na jednotku produkce) v sobě zahrnují kolik dohromady stály jednotlivé vstupy - tj. cenu lidské práce+kapitálu+suroviny a energie pro výrobu. Není to tedy hodnota "vycucaná z prstu", ale věrné číslo ukazující na efektivitu daného zdroje! Racionálně uvažující člověk, který se rozhoduje mezi několika možnostmi (alternativami), porovnává navzájem náklady těchto možností.

There are currently no posts in this category.