Kapitola I. Dopravní a liniové stavby (ČÁST 2)

1.6        Pozemní komunikace

První zprávy o cíleném budování dopravních cest pochází z období 3 000 let př. n.l. z Egypta. Dalšími významnými staviteli, kteří se zasloužili o rozvoj dopravních cest, byli Peršané, Asyřané, Číňané a zejména pak Římané, kteří vybudovali okolo 150 000 km silnic. Zbytky jedné z nich, Via Apia z roku 312 př.n.l., se zachovaly dodnes.

České země byly křižovatkou obchodních cest ve starověku i středověku. Přes naše území vedlo více než 25 obchodních stezek, např. Zlatá stezka, Solná stezka, Jantarová stezka aj. Výstavba silnic probíhala i za vlády Karla IV., avšak vznik novodobých silnic je datován z období panování císaře Josefa I.

První komunikace dálničního typu byla postavena v roce 1904 na Long Island v New Yorku. V Evropě pak byla výstavba dálnic zahájena v roce 1923 v Itálii. Na našem území se dálnice začala budovat 2.5.1939 zahájením prací na 88,5 km dlouhém, ale nesouvislém úseku mezi Prahou a Brnem. Stavba byla v období 2. světové války zastavena. K obnovení prací došlo až v září 1967 a dálnice Praha-Brno-Bratislava v délce 317,4 km byla uvedena do provozu až v roce 1980.

1.6.1        Kategorie pozemních komunikací

Pozemní komunikace tvoří základní dopravní obsluhu v území ve formě veřejné dopravní cesty, která propojuje jednotlivé sídelní útvary, města a regiony nebo i státy. Síť komunikací tvoří dopravní cestu pro motorovou dopravu (individuální nebo hromadnou), cyklistickou dopravu a dopravu pěší. Podle vztahu k území můžeme rozdělit veřejné komunikace na:

  • vnější silniční síť (dálnice, silnice)
  • místní komunikační síť (městské komunikace)

Pozemní komunikace je dopravní cesta určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci, včetně pevných zařízení nutných pro zajištění tohoto užití a jeho bezpečnosti. Pozemní komunikace se dělí na následující kategorie:

  • dálnice,
  • silnice,
  • místní komunikace,
  • účelová komunikace.

O zařazení pozemní komunikace do určité kategorie rozhoduje příslušný silniční správní úřad na základě jejího určení, dopravního významu a stavebně technického vybavení.

1.6.2        Dálnice

Dálnice jsou určeny pro celostátní a mezinárodní dopravu. Mají být vedeny mimo sídelní útvary a zastavěná území, po obvodu měst nebo na hranicích vyšších urbanistických celků v území. Dálnice spojují navzájem významná města nebo regionální aglomerace.

Dálnicí se nazývá pozemní komunikace určená pro rychlou dálkovou a mezistátní dopravu silničními motorovými vozidly, která je budována bez úrovňových křížení, s oddělenými místy napojení pro vjezd a výjezd a která má směrově oddělené jízdní pásy. Dálnice je přístupná pouze silničním motorovým vozidlům, jejichž nejvyšší povolená rychlost není nižší, než stanoví zvláštní předpis. V ČR jsou dálnice evidovány a označovány písmenem „D“ a číslem (např. D1).

Návrhové rychlosti pro dálnice se odvíjejí od jejího uspořádání a reliéfu terénu:

  • v rovinatém území                             maximálně 150 km/h
  • v mírně členěném území                    nejčastěji 120 km/h
  • ve výrazně členěném území               pouze 100 km/h
  • ve složitém horském území                pouze 80 km/h

Poloměry směrových oblouků jsou závislé na návrhové rychlosti, která je základním technickým parametrem směrového uspořádání trasy. Pohybují se v rozmezí:

  • 8500m             návrhové rychlosti 150 km/h
  • 5400m             návrhová rychlost 120 km/h
  • 3800m             návrhová rychlost 100 km/h
  • 2400m             návrhová rychlost 80 km/h

Podélný sklon dálnice bývá v běžném prostředí maximálně 4% a v horském prostředí může dosahovat ojediněle hodnoty až 6%. Standardní optimální šířky jízdních pruhů u nově budovaných dálnic jsou 3,75m, u starších typů dálnic se můžeme běžně setkat s šířkou 3,50m. Minimální světlá podjezdná výška pod stavebními konstrukcemi, které kříží dálnici mimoúrovňově musí být minimálně 5,20m.

1.6.3        Silnice

Silnice je veřejně přístupná pozemní komunikace určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci. Silnice rozdělujeme podle určení a dopravního významu do následujících tříd:

  • Silnice I. třídy - pro dálkovou a mezistátní přepravu.
  • Silnice II. třídy - pro dopravu mezi okresy.
  • Silnice III. třídy - pro vzájemné spojení obcí nebo jejich napojení na ostatní pozemní komunikace.

Silnice I. třídy

Mají celostátní i mezinárodní význam. Jsou charakteristické svým uspořádáním. Jedná se o rychlostní čtyřpruhové komunikace dálničního typu nebo dvoupruhové komunikace vedené mimo sídelní útvary. Jsou číslovány od 1 do 99 a rychlostní komunikace se označují písmenem R před číslem rychlostní silnice (např. R 35)

Rychlostní silnice (R)je silnice I. třídy určená pro rychlou dopravu přístupná pouze silničním motorovým vozidlům s předepsanou minimální konstrukční rychlostí. Stavebně technické vybavení je obdobné jako u dálnice.

Čtyřpruhové komunikacejsou vždy maximálně prostorově odděleny a jejich křížení s jinými pozemními komunikacemi je vždy mimoúrovňové. Běžně používaná návrhová rychlost je 120 km/h. Podélný sklon je maximálně 6% a světlá podjezdná výška je 5,20m.

Dvoupruhová komunikace tvoří nejčastěji obchvaty sídelních útvarů. Křížení s  ostatními druhy komunikací je obvykle řešeno úrovňově. Návrhová rychlost je 80 km/h. Podélný sklon dvoupruhových komunikací je 6-9% a světlá podjezdná výška je 4,80m.

Silnice II. třídy

Silnice II. třídy mají regionální význam a tvoří spojnice mezi jednotlivými regiony a částmi krajů. Jsou číslovány trojcifernými čísly od 101 do 999 (např. 472). Mají podobu dvoupruhových silnic s šířkou koruny 9,50m, 11,50m a 15,00m. Křižování s ostatními komunikacemi je úrovňové. Podélný sklon těchto silnic je maximálně 9%.

Silnice III. třídy

Tyto silnice mají pouze místní význam. Slouží k propojení jednotlivých obcí mezi sebou. Označují se čtyř a pětimístnými čísly podle nejbližší silnice I. nebo II. třídy (např. 4724), případně může být číslo doplněno indexem malým písmenem. Mají podobu dvoupruhových komunikací s úrovňovým křížením s ostatními komunikacemi. Podélný sklon sinice II. třídy by měl být maximálně 9%, v ojedinělých případech na omezené délce 12%.

1.6.4        Místní (městské) komunikace

Místní komunikace je veřejně přístupná pozemní komunikace, která slouží převážně místní dopravě na území obce. Třídy místních komunikací určuje zákon o pozemních komunikacích podle určení, dopravního významu a stavebně technického vybavení.

Městské komunikace se člení na komunikace:

  • I. třídy–zejména rychlostní místní komunikace,
  • II. třídy–dopravně významné sběrné komunikace s omezením přímého připojení sousedních nemovitostí,
  • III. třídy–obslužné komunikace,
  • IV. třídy–nepřístupné provozu silničních motorových vozidel nebo se smíšeným provozem.

Rychlostní místní komunikace – místní komunikace I. třídy určená pro rychlou dopravu, přístupná pouze silničním motorovým vozidlům s předepsanou minimální konstrukční rychlostí. Stavebně technické vybavení obdobné jako u dálnice. Znaky pro rozdělení do tříd vymezuje prováděcí předpis.

Podle ČSN 73 6110 se místní komunikace rozdělují podle urbanisticko dopravní funkce do následujících funkčních tříd:

  • A-rychlostní, s funkcí dopravní,
  • B-sběrné, s funkcí dopravně-obslužnou,
  • C-obslužné, s funkcí obslužnou,
  • D-komunikace se smíšeným provozem a komunikace s vyloučením motorového provozu,

• D1 – komunikace se smíšeným provozem,

• D2 – komunikace nepřístupné provozu silničních motorových vozidel.

Tab. 1. 1 Charakteristiky funkčních skupin a podskupin místních komunikací podle dopravního významu a ve vztahu ke  struktuře osídlení.

Funkční skupina

Charakteristické

použití

Poloha v sídelním

útvaru

Typické

požadavky

 

A

rychlostní komunikace ve městech nad 50 tisíc*) obyvatel, zajišťují vazbu na vnější síť dálnic a rychlostních silnic

 

na hranici vyšších urbanistických útvarů

vyloučení (příp. omezení) přímého styku s okolním územím

 

B

sběrné komunikace obytných útvarů, spojení obcí, průtahy silnic I., II. a III.třídy a vazba na tyto komunikace

 

na hranici nižších urbanistickými  útvarů nebo mezi nimi

dopravní význam, částečné omezení přímé obsluhy

 

 

C

obslužné komunikace ve stávající i nové zástavbě; mohou jimi být průtahy silnic III. třídy a v odůvodněných případech i II. třídy.

mezizónami obce (města) a uvnitř těchto zón

umožnění přímé obsluhy všech staveb

 

 

 

 

D

 

 

D 1

 

 

pěší zóny, obytné zóny

 

v historických a obchodních centrech obcí, ve stávajících i nově budovaných obytných souborech

 

smíšený provoz chodců a vozidel, omezen přístup motorových, příp. dalších vozidel

 

 

D 2

stezky, pruhy a pásy určené cyklistickému provozu, stezky pro chodce, chodníky, průchody, schodiště a ostatní komunikace nepřístupné provozu silničních motorových vozidel, pokud nejsou součástí komunikací funkčních skupin B a C **)

neomezená

vyloučení nebo přísné omezení přístupu motorové dopravy

Poznámka:

  *) orientační údaj

**) Vyhláška č. 104/1997 Sb. k provedení zákona č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích

1.6.5        Účelové komunikace

Pozemní komunikace nebo pozemek plnící funkci komunikace, které slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků.

1.7       Připojování pozemních komunikací

Pro připojování pozemních komunikací slouží křižovatky, sjezdy a nájezdy.

1.7.1        Křižovatky

Křižovatky jsou místa, kde se pozemní komunikace protínají nebo stýkají. Za křižovatku se nepovažují napojení domovních vjezdů, vjezdy na soukromé nebo vyhrazené pozemky, připojení neveřejných ploch pro parkování, připojení lesních a polních cest.

Z pohledu urbanistického se jedná o uzel dopravních cest, kde se vzájemně stýkají silniční prostory, vytvářejí nebo dotvářejí významné městotvorné prvky jako jsou náměstí a ostatní veřejná prostranství. Ovlivňují kompozici města a jsou pro obyvatele významným orientačním místem. Uspořádání takovéhoto prostoru by mělo být v souladu s okolní zástavbou. Křižovatky se dělí do dvou základních skupin:

  • úrovňové (silnice I.,II.a III. třídy, městské komunikace funkční skupiny A, B, C a D1),
  • mimoúrovňové (dálnice a rychlostní silnice, městské komunikace funkční třídy A ojediněle B).

Tab. 1. 2      Rozdělení křižovatek podle druhu, typu a vzoru

Druh

Typ

Vzor

Stupeň usměrnění

úrovňová

-  bez určení přednosti v jízdě

-  s určením přednosti v jízdě

-  se světelnou signalizací

-průsečná

-styková

-vidlicová

-odsazená

-hvězdicová

 

 

-okružní

-    velká (D>40m)

-    malá (D=25-40m)

-    mini (D<25m)

-    prostá (bez usměrnění a přídatných pruhů)

-    usměrněná = kanalizovaná (dělící ostrůvky na vedlejší)

-    rozšířená (s řadícími a připojovacími pruhy)

 

-    s nepojížděným ostrovem

-    s částečně pojížděným ostrovem

-    s plně pojížděným ostrovem

mimoúrovňová

s křižnými body

(na méně významné komunikaci)

-kosodélná

-jednovětvová

-osmičková

-deltovitá

-    usměrněná(děl. ostrůvky na vedlejší)

-    rozšířená (s řadícími a připojovacími pruhy)

s průpletovými úseky (s vyloučením křižných bodů)

-srdcovitá

-čtyřlístková

-trojlístková

-dvojlístková

-prstencovitá

-  s přídatnými pruhy

-  s přídatnými pásy

bez průpletových úseků

(ale s vratnými větvemi, křižné body vyloučeny)

-trubkovitá

-trubkovitá sdružená

-trubkovitá dvojlístková

 

útvarová

(bez křižných bodů, průpletů a vratných větví)

-rozštěpová

-spirálová

-turbinová

-hvězdicová

 

1.7.2        Sjezdy a nájezdy

Sjezdy a nájezdy na silnicích slouží pro:

  • připojení sousedních nemovitostí (pozemků a budov),
  • připojení účelových komunikací na silnice II. a III. třídy a místní komunikace,
  • výjimečně lze povolit i sjezd na silnici I. třídy,
  • na R a D pouze sjezdy k účelovým zařízením správců komunikace (závora),
  • připojení obslužných zařízení (ČSPH, zastávky, odpočívky, motoresty, motely) ze samostatných odbočovacích a připojovacích pruhů.

Sjezdy na místních komunikacích

Navrhují se podle zásad pro křižovatky, pro funkční skupiny C a výjimečně i B mohou být ve vzájemné vzdálenosti podle potřeby dopravní obslužnosti.

Rozlišují se na:

  • sjezdy – připojující účelové komunikace; vrchol rozhledového trojúhelníku se uvažuje 2,5 m od vnější hrany přilehlého jízdního pruhu,
  • samostatné sjezdy – připojující sousední nemovitosti (vjezdy do budov a na pozemky); vrchol rozhledového trojúhelníku se uvažuje 2,0 m od vnější hrany přilehlého jízdního pruhu.

 

1.7.3        Silniční pozemek

Jedná se o těleso dálnice, silnice, místní komunikace, kdy mimo zastavěná území je těleso ohraničeno spodním okrajem a vnějšími okraji zaoblených hran zářezů či zaoblených pat násypů, příp. vnější hranou opěrných zdí. V průjezdním úseku je těleso ohraničeno šířkou vozovky s krajnicemi mezi zvýšenými obrubami chodníků či zelených pásů, popř. na náměstích šířkou pruhu odpovídající šířce vozovky s krajnicemi v navazujících úsecích.

Silniční pomocný pozemekje pruh pozemku přiléhající po obou stranách k tělesu dálnice, silnice či místní komunikace mimo souvisle zastavěné území obcí, který slouží k ochraně a údržbě, pokud jde o pozemek ve vlastnictví vlastníka dálnice, silnice a místní komunikace.

1.7.4        Ochranné pásmo

Zřizuje se k ochraně dálnice, silnice a místní komunikace I. nebo II. třídy mimo souvisle zastavěné území obcí a je určena „Zákonem o pozemních komunikacích“ (silniční zákon). Jde o prostor ohraničený svislými plochami do výšky 50 m a umístěnými v určité vzdálenosti od osy přilehlého jízdního pásu (popř. vozovky) příslušné komunikace:

TABULKA

Stavební řízení pro dálnice, silnice nebo místní komunikace podléhá kompetenci speciálních stavebních úřadů, což jsou silniční správní úřady podle zákona o pozemních komunikacích.


Tab. 1. 3     Rozdělení ochranného pásma
 

silnice a dálnice

místní komunikace

vzdálenost od osy přilehlého jízdního pásu (popř. vozovky)

dálnice (D) a

rychlostní silnice (R)

rychlostní MK

100 m

I. třídy (S)

I. třídy

50 m

II. a III. třídy (S)

II. třídy

15 m

 

1.8    Komunikace nemotoristické a se smíšeným provozem

Jsou to komunikace s vyloučeným nebo omezeným přístupem motorové dopravy (funkční skupina D), určené především pro cyklistický nebo pěší provoz, případně obslužné místní komunikace bez chodníků (funkční skup. C). Jejich parametry jsou upraveny v ČSN 73 6110 Projektování místních komunikací.

Navrhují se z důvodu:

  • zvýšení bezpečnosti chodců při preferenci pěšího provozu,
  • zvýšení bezpečnosti cyklistů při preferenci cyklistické dopravy,
  • snížení stavebních nákladů při malých intenzitách dopravy.

Jejich parametry jsou upraveny v ČSN 73 6110 Projektování místních komunikací.

Komunikace nemotoristické a se smíšeným provozem rozdělujeme na:

 

  • Komunikace se smíšeným provozem (funkční skupina D, podskupina D1 se smíšeným provozem chodců a vozidel):

•         pěší zóny (v historických a obchodních centrech měst),

•         obytné zóny (v obytných souborech),

•         komunikace bez chodníků, místní komunikace s krajnicemi).

  • Komunikace nepřístupné provozu motorových vozidel (funkční skupina D, podskupina D2 s vyloučenou nebo přísně oddělenou motorovou dopravou):

    •         komunikace pro cyklisty - cyklistické stezky,

                                                         - cyklistické pruhy a pásy,

    •         komunikace pro chodce - stezky pro chodce,

                                                         - chodníky,

                                                         - průchody,

                                                         - schodiště,

    •         stezky pro chodce a cyklisty.

There are currently no posts in this category.