KAPITOLA III. ENVIRONMENTÁLNÍ ASPEKTY LETECKÉ DOPRAVY (ČAST 3)

Zaměření CAEP:
-    Hlučnost:
•    technologie a standarty,
•    vyvážený přístup a poučení,
-    Emise:
•    technologie a standarty,
•    provozní měření,
•    efektivita paliv,

-    Vzájemná závislost,
-    Opatření založené na trhu.

Emisní norma ICAO:
-    Byly původně vytvořeny jako reakce na záležitosti spojené s kvalitou vzduchu v okolí letišť,
-    Ustanovuje limity na následující emise:
•    NOx,
•    CO,
•    HC,
•    Smog,

-    Používá reference přistávacího a startovacího (LTO) cyklu pod 915 m výšky (3000 ft),  
-    NOx normy byly poprvé přijaty v r. 1981,
-    První kontrola byla ohlášena v r. 1993, kdy ICAO zavedlo o 20% přísnější limity na nově schvalované motory,
-    Druhá kontrola byla ohlášena v r. 1998, po snížení limitů o dalších 16% pro motory schválené od 31/12/2003,
-    Třetí kontrola ohlášena r. 2008, snižuje limity o 12% pro motory schválené od r. 2008,
-    Studování alternativních emisních metod, které budou zahrnovat všechny fáze letu (ne jen LTO cyklus ale i stoupání a letové fáze),
-    Nové metody budou také brát v potaz efektivitu a produktivitu paliva celého letadla, které by měly mít přímou spojitost s CO2  emisemi,
-    Zkoumání další finanční tísně CAEP/8 za účelem omezení NOx v r. 2010 v důsledku technologického progresu
-    Provozní opatření při spotřebě paliva,
-    Moderní letadlo dosahuje spotřeby 3,5 litrů na 100 km (1 galon na 67 mil),
-    Tato spotřeba je ekvivalentní spotřebě malého osobního automobilu. Ale rychlost letadla je 7 x vyšší !
-    Moderní letadlo je o 75%  efektivnější než před 35 lety,
-    Další snížení o 50% se plánuje do roku 2020.
 
Obr. 3. 10.      LTO  cyklus.

Oběžník ICAO 303 definuje 11 oblastí:
-    Provoz letišť:
•    Zajišťuje GPU (6 x více efektivnější než APU),
•    Zajišťuje nejefektivnější pojížděcí cesty,
-    Ekologické provedení letadel:
•    Zajišťovat lety nejvhodnějšími letadly pro daný sektor,
-    Údržba:
•    Udržovat povrch letadla čistý a hladký pro nižší odpor,
-    Snížení váhy:
•    natankovat minimum paliva bez ovlivnění bezpečnosti,
•    Používat lehké palubní vybavení,
•    Sejmutí nádrže na pitnou vodu (380 tun paliva/rok),
•    Lak (A320 – 130 kg, B747 – 400-500 kg),
-    Řízení letového provozu:
•    Let nejvíce efektivní cestou,
•    EMARSSH zkracuje letový čas mezi Evropou a Asií: CO2 redukce o 660000 tun za rok,
-    Nevýnosné lety:
•    Nahradit testovací a tréninkové lety simulátory,
-    Letové/traťové plánování:
•    Létat nejefektivnějšími rychlostmi a v nejvýhodnější nadmořské výšce,
-    Vzlet a stoupání:
•    Zpoždění start motoru,
•    Snížené pojíždění se zapnutým motorem,
•    Snížený vzletový tah,
-    Let
-    Sestup:
•    Průběžné přibližování při sestupu,
-    Zlepšení organizace nákladu:
•    Funkce poptávky, plánování, marketingu.

Kjótský protokol
            Byl přijat na Třetí konferenci smluvních stran v Kjótu 11.12.1997. Celkové emise ratifikujících států jsou 35,8 %. Protokol je zaměřen na stanovení kvantitativních redukčních emisních cílů smluvních států a způsoby jejich dosažení.
Kromě preambule obsahuje 28 článků a dva dodatky. Státům Dodatku I ukládá, aby do prvního kontrolního období (2008-2012) snížily jednotlivě nebo společně emise skleníkových plynů nejméně o 5,2% v porovnání se stavem v roce 1990. Redukce se týkají bilancí emisí oxidu uhličitého CO2, metanu CH4, oxidu dusného N2O, hydrogenovaných fluorovodíků (HFC), polyfluorovodíků (PFC) a fluoridu sírového (SF6), vyjádřených ve formě agregovaných emisí CO2. V případě České republiky se jedná o snížení emisí o 8%.
Ke splnění redukčních cílů lze využívat i tzv. společně přijímaných opatření ve formě realizace společných projektů, které vycházejí z možnosti, aby redukční aktivity byly směrovány do těch zemí, ve kterých jsou náklady na snížení emisí nižší. Protokol rovněž připouští obchodování s emisemi mezi státy, na které se emisní snížení podle Protokolu vztahuje. Podmínkou je, aby takový společný projekt byl schválen oběma partnerskými státy. Stanovení pravidel k provádění společných projektů a zajištění jejich transparentnosti, bude předmětem následných jednání. Jakákoliv společně přijímaná opatření a obchodování s emisemi je třeba podle znění Protokolu považovat pouze za doplňkovou nadstavbu základních opatření, která budou jednotlivé státy přijímat na svojí národní úrovni.

Evropská Unie (EU)
-    Vznikla v r. 1951, kdy 6 států vytvořilo uhelně ocelový trh,
-    Dnes 27 členských zemí a 2 dalších jsou v jednání (CR,TU),
-    Plán je úplně jasný: zahrnout zvyšující ekonomiku a sociální progres,
-    Větší EU vyžaduje zefektivnění:
•    Nová ústava byla podepsána v Římě v r. 2004,   
•    Avšak nevešla v platnost po nepřijetí ve Franci a Holandsku.

Legislativní části EU:
-    Evropská komise:
•    Stanovená členskými státy,
•    Iniciuje legislativu,
-    Evropský parlament:
-    Zástupci voleni členskými zeměmi,
-    Sdílí legislativu s Radou evropské unie,
-    Rada evropské unie:
•    Zástupci členských zemí,
•    Schází se v 9 různých uspořádáních v závislosti na subjektu,
•    Sdílí legislativu s Parlamentem.

EU legislativní nástroje:
-    Regulace - Přímo aplikovatelné ve všech členských státech,
-    Nařízení - Závazné až do výsledku,
-    Rozhodnutí - Adresováno vládě,
-    Doporučení a názory – Nezávazné,
-    Precedenční právo.

Legislativní proces:
-    čtení – pokud je odsouhlaseno, je přijat. Pokud není, je znovu probíráno ve 2. čtení,
-    čtení – pokud je odsouhlaseno, je přijat. Pokud ne, rada musí najít kompromis ve
3. čtení, pokud ne, je zamítnut.

Zvyšující se zájem EU o životní prostředí:
-    Kroky plánovány od r. 1973, nejdříve okamžité reakce na znečištění, dnes preventivní strategie,
-    Amstrdamská dohoda 1997:
•    Ochrana a zlepšení životního prostředí se stala specifickým cílem,
•    Rozšíření pravomoci Parlamentu na mnoho ekologických problémů,
-    Lisabonská strategie 2000 – dlouhodobá strategie ekonomické, sociální a ekologické obnovy,
-    Gotenburská deklarace 2001 – strategie EU pro soustavný vývoj, zaměřený na:
•    Zmenšení změn klimatu a prosazení čisté energie,
•    Zlepšení dopravního systému a využití země,
-    Šestý ekologický plán přijat v r. 2002 - Zahrnuje vodní a atmosférické znečištění, hluk, chemické produkty, ochranu přírody.
Nařízení 1996/62/EC:
-    Stanovení kvality okolního vzduchu – spojeno s dceřinnými nařízeními
•    Nařízení 1999/30/EC zavádí limity pro SO2, NO,
•    Nařízení 2000/69/EC relating to limit values for benzene and carbon monoxide,
-    Kontrola nejvýznamnějších potencionálních problémů (tzv. nařízení SEVESO II),
-    Nedávno vedlo k odložení zprovoznění čtvrté dráhy na frankfurtském letišti, místo 2007 až v r. 2009, z důvodu obnovení posouzení ekologického dopadu na okolí.

Nařízení 2002/30/EC:
-    Společný systém pro provozní omezení jako část vyváženého přiblížení,
-    Musí být schválený finanční analýzou,
-    Tvrdší postupy pro městská letiště,
-    10 let osvobození od povinnosti pro rozvojové země.

Nařízení 2002/49/EC:
-    Ohodnocení a řízení ekologického hluku,
-    Současně v revizi,
-    Může vést k:
•    Speciální omezení nočních letů v EU,
•    Tvrdší zvukové rozdíly v Kapitole 3.
Nařízení 2003/87/EC:
-    Ustanoveno EU obchodní schéma (v platnosti od 1. ledna 2005),
-    První fáze zahrnuje pevné zdroje:
•    Mobilní zdroje mohou následovat později,
-    Zahajovací diskuse pro integraci letectví v EU okolo 2008,

-    Komise DG-ENV ve vedení:
•    EC poradní studie byla dokončena v červenci 2005,
•    EC komunikace se objevila v září 2005,
•    Letecká pracovní skupina byla vytvořena pro podávání zpráv do dubna 2006,
•    Možný legislativní proces do konce roku 2006.
Nařízení 2003/96/EC:
-    Zdanění energetických produktů,
-    Uvalení minimálních daní na všechny energetické produkty,
-    Uznání osvobození od daní pro letecké palivo, ALE…,
-    Dovolit členským státům zavést daně z paliva na vnitrostátní lety.

Legislativa Evropské Komise
-    Směrnice EK 2002/49 „Letecký hluk“ – hlavními body jsou opatření pro prevenci, okamžitého potlačování a redukci leteckého hluku,
-    Směrnice EK 2002/30 „Omezení postupů“ – předmětem je omezení postupů způsobujících nebezpečný hluk, stanovit pravidla pro přijatelné obchodování s emisemi a hlukem,
-    Směrnice EK „Návrhy poplatků za letecký hluk“ – směrnice byla EK vyřazena v roce 2004 a určena k přepracování,
-    Směrnice EK 1999/30 „Standardy kvality ovzduší“ – předmětem je stanovit hodnoty jednotlivých plynů, pevných částic v ovzduší, které budou brány jako standardy,
-    Směrnice EK 2000/69 „Standardy kvality ovzduší“ – předmětem je stanovit standardní hodnoty benzenu a oxidu uhelnatého CO v ovzduší.
Legislativa ICAO
-    ICAO/CAEP – Rozhodnutí shromáždění 33/7 – stanovuje subjekty, které jsou odpovědné za dodržování pravidel plynoucích z rozhodnutí (členské státy) a dále upravuje aktuální otázky (pravidla pro budoucí nadzvukovou dopravu, závěry IPCC),
-    CAEP Balanced Approach – stanovuje, že hodnoty hluku mohou být na různých letištích různé a v závislosti na faktech z tohoto plynoucích stanovuje hodnoty pro jednotlivé kategorie letišť, redukci zdrojů hluku,
-    CAEP WG 1 Noise – modernizuje schéma hlukové certifikace, zavádí nový technický manuál,
-    CAEP WG 2 Noise/Airport and Operations – vztahuje se k dokumentu CAEP Balanced Approach je vlastně formou prováděcího předpisu,
-    CAEP WG 3 Emissions/Technical Issues – upravuje podmínky výzkumu nových technologií,
-    CAEP WG 4 Emissions/Operational Issues – specifikuje postupy používané pro snižování množství emisí,
-    CAEP WG 5 Market Based Options – upravuje podmínky obchodování s emisemi letecké dopravy.

Legislativa ECAC
Organizace ECAC zřídila pro problematiku emisí a leteckého hluku zvláštní výbor ANCAT (Group of Experts on the Abement of Nuisances Caused by Air Transport). Tento výbor vytváří pravidla platná pro členské země ECAC. Je rozdělen na několik podskupin, které dohromady tvoří jednotlivé soubory pravidel.
-    ANCAT Sub-group „PLANO“ – věnuje se stanovování nových postupů pro snížení hluku a emisí v blízkosti letišť,
-    ANCAT Sub-group „AIRMOD“ – stanovuje technologické postupy při výrobě letadlové techniky,
-    ANCAT Sub-group „EMCAL“ – věnuje se politickým otázkám, formě jednotlivých norem a vztahu k trvale udržitelnému rozvoji,
-    ANCAT Sub-group „ERLIG“ – věnuje se problematice růstu objemu letecké dopravy a s tím souvisejícího zvyšování emisí NOx.

Iniciativa národních organizací a nevládních organizací
Některé nevládní organizace mají rovněž značný zájem na snižování leteckého hluku a emisí z letecké dopravy. Je samozřejmé, že hlavním důvodem není otázka dopadu na životní prostředí, ale ekonomická prosperita. Platí tedy, že účel světí prostředky.
-    ACI Noise Rating Index – Airport Council International stanovilo pro členská letiště své organizace index leteckého hluku, který musí být zveřejňován a ukazuje vliv letiště na životní prostředí,
-    London Noise Quonta 2 System – soukromý systém pro potlačování emisí a leteckého hluku na letištích London – Gatwick, London – Heathrow, London – City a London – Stansted, tento systém omezuje provozy těchto letišť v noci, nedovoluje vybraným typům letadel přístup na tato letiště, operativně řeší situace při zahlcení provozu (přesměrování letadel),
-    AERONET Local Airport Air Quality – dobrovolný program Evropské Komise pro zajištění udržitelného rozvoje zlepšováním kvality ovzduší na letištích a jejich bezprostředním okolí.

3.4 Základní otázky informačních systémů
Základem pro vytváření informačních systémů je proces, který vychází z pozorování objektu, jeho systémové charakterizace, a jak vidíme na obr. 3.11, tento proces vyúsťuje v zobrazení pozorovaných vlastností objektu prostřednictvím jazyka a může sloužit k tvorbě informace o pozorovaném objektu. Na obr. 3.11 vidíme grafické znázornění celého procesu vzniku informace, přičemž účastníky tohoto procesu jsou tyto důležité prvky: objekt, který je předmětem informačního zobrazení, pozorovatel nebo systém pro sběr dat o struktuře objektu, o chování objektu, potom je to jazyk, dále pak vlastní informace. Vysvětleme si blíže procesy, které jsou znázorněny na obr. 3.11. Jestliže systém pro sběr dat je schopen pomocí fyzikálních receptorů objekt identifikovat, určit vlastnosti objektu, přičemž fyzikální báze identifikace objektu je znázorněna množinou 1, potom pozorovatel nebo systém pro snímání dat o objektu vyjadřuje svoje pozorování prostřednictvím jazyka. Nicméně mezi systémem sběru údajů o objektu 1 a vyjádřením prostřednictvím jazyka existuje proces označený číslem 2. Pozorované vlastnosti vyjadřujeme určitými znaky tvořících abecedu: Tato abeceda se využívá k tvorbě slov, která mají svá syntaktická pravidla a jednotlivá slova mají sémantický obsah. Jestliže si na místě pozorovatele představíme skutečně fyzikální snímače, jsou zdrojem pozorování signály. Signály jsou materiálním nositelem zprávy. Těmito signály mohou být snímaná napětí, proudy, které v elektrooptických, elektromechanických, elektroakustických a jiných snímačích vyjadřují fyzikální veličiny, jež v reálném světě charakterizují objekt 1. Signál je vzorkován, vzorkům jsou přiřazeny kódy procesem kódování a celý tento proces vede k tomu, že zprávy o stavu objektu 1, o jeho vlastnostech i o jeho chování vyjadřujeme jazykem. V jazyku rozlišujeme tři úrovně identifikace vlastností tohoto jazyka:
-    Hovoříme o strukturních vztazích mezi symboly. Jde o tvorbu syntaktických pravidel,
-    Jde o vztahy mezi symboly a okolním světem, omezené na vztahy mezi označením a významem. V tomto případě hovoříme o sémantice, sémantické informaci,
 
-    Vztahy mezi symboly a okolním světem, omezené na vztahy mezi významem symbolů a jejich uživatelem. V této třetí rovině je skryta pragmatická hodnota informace.

 
Obr. 3. 11.      Proces vzniku informace.

Jak vidíme, důležitou roli při vzniku informace hraje vztah mezi významem symbolů a jejich uživatelem. Tento význam je v obr. 3.11 vymezen množinou označenou číslicí 4 a představuje vlastně interpretaci informace uživatelem. Na tvorbu zprávy v jazyce může navázat další proces, který je označen větví s množinou 3. Je to větev, která reprezentuje komunikaci. Je to komunikace mezi příjemcem zprávy a zdrojem zprávy jímž může být pozorovatel nebo systém sběru dat. Také příjemce zprávy zprávu interpretuje, proto i ve větvi příjemce zprávy nacházíme množinu 4 - množinu interpretační, kdy zpráva je interpretována a
vzniká informace. Informaci příjemce zprávy zobrazuje do množiny informací již dříve získaných, do určitého rámce informací, do vlastního informačního systému, nebo vytváří prostřednictvím množiny 7, což je akční informační systém, model nebo skutečný objekt, který vzniká zobrazením objektu 1 prostřednictvím informační cesty v naznačeném systému. Přenos mezi objektem 1 až k objektu 2 charakterizuje dnes tolik diskutované cesty přenosu technologií, přenosu schopnosti tvorby nových objektů a vidíme, že na této cestě k vzniku nového objektu 2 na základě pozorování objektu 1 je složitý proces vzniku informace, interpretace.
    A právě použitím vhodných informačních technologií na cestě přenosu, technických technologií, může přinést úspěch v inovačních procesech, v procesech dynamizace výroby, v procesech zaváděni nových metod práce. V množině informačního systému příjemce zprávy vidíme též potenciální možnost vzniku nového objektu. Jestliže jsme ve schématu na obr. 3.11 rozpoznali možnost přenosu technologií prostřednictvím informačního systému, nesmíme opomenout kvalitativně vyšší technologii, která má své kořeny v heuristických procesech; a touto vyšší technologií je technologie tvořivosti.
Tvořivostí rozumíme schopnost vytvářet nový objekt, ať už v reálném světě nebo objekt, který je obrazem ve vědomí tvořivého subjektu. Vznik nového objektu, který je předmětem tvořivosti, můžeme v našem schématu na obr. 3.11 identifikovat jako výsledek interpretace množiny informací I1 až Ik v množině informačního systému označeného v obr. 3.11 číslem 6 mezi těmito informacemi, přičemž významnou roli zde hraje interpretační proces označený jako 7, množina 7, která vytváří objekt označený jako objekt číslo 2. Zatímco u tzv. inovačních procesů jde o přímou souvislost a přenos znaků z objektu 1 na objekt 2 s kvalitativně vyššími znaky, u tvořivosti objekt 2 vzniká jako zcela nové paradigma ať už v informačním prostředí informačního systému 6 a nebo po interpretaci jako reálný objekt hmotný nebo objekt, který je sdílen jinými subjekty v informačním prostředí, takže jde vlastně o vznik zcela nového objektu. Návaznost mezi objektem 1 a 2 v procesu tvořivosti je zcela pominutelná, zcela malá.
Zatímco u přenosu vlastnosti z objektu 1 na objekt 2 hovoříme o tvořivosti inovační, v případě, že objekt 2 má velmi málo nebo žádné společné vlastnosti s objektem 1, hovoříme o tvořivosti nezávislé, originální. Právě u tohoto typu tvořivosti nacházíme znaky nejvyšších schopností přirozeného intelektu a zamýšlíme se nad skutečností, zda umělé informační systémy a systémy umělé inteligence jsou schopny nezávislé tvorby objektů. Zda systémy umělé inteligence jsou schopny byť i elementární, ale vskutku nezávislé tvořivosti. U paralelních procesů probíhajících nad množinou informací v rámci meta-informačních systémů jsme svědky vzniku samo se organizujících struktur i v systémech umělé inteligence. Tyto jevy dovolují, aby vznikla domněnka, že i umělé informační systémy mohou nést známky umělé tvořivosti.
Na obr. 3.11, vidíme blokové schéma modelu technické infrastruktury aplikované informatiky ve velmi zjednodušeném tvaru. To, co jsme vyjádřili v procesu popisu vzniku informace v předcházejících odstavcích, tak ve zjednodušené formě můžeme implementovat i do množiny technických prostředků, které máme k dispozici v oboru sdělovací techniky, v oboru výpočetní techniky, ale i v oboru sběru a zpracování dat v systémech, kterými provádíme měření. Můžeme sem zahrnout i ty systémy, které údaje pouze nějakým způsobem třídí a uchovávají v předem programově uspořádaných datových souborech, strukturách, kartotékách, katalozích, knihovnách apod.
Na obr. 3.11 také vidíme, že technická infrastruktura informatiky obsahuje na svých vstupech systémy pro sběr identifikačních znaků, sběr údajů. Tyto identifikační znaky, abychom s. nimi mohli dále pracovat, potřebujeme převést do řeči systému, který s těmito údaji bude dále nakládat. Proto následuje blok kódování. Do procesu kódování zahrnujeme vyjádření vlastností objektu v reálném světě prostřednictvím přirozeného jazyka, ale patří sem také charakterizace prostřednictvím kódů, se kterými obor, do jehož oblasti identifikovaný objekt patří, pracuje.
Kódované údaje potřebujeme přenést na místo, kde budou dále zpracovány. Potřebujeme k tomu přenosové systémy. Zde se dotýkáme oborů, které spadají do oblasti komunikačních systémů, a ty tvoří velmi důležitou vědní oblast, která dnes ovlivňuje mnoho dílčích technických i netechnických oborů. Na obr. 3.12 vidíme přenosovou cestu signálů, která spojuje místo sběru identifikačních znaků a jejich kódování s místem zpracování těchto údajů, a dále od místa zpracování, přes blok dekodéru, do místa, kde má informace působit změnu stavu ať už hmotného objektu, vědomí nebo změnu struktury.
Tyto cesty změny přenosu dokumentují, že komunikační struktury jsou důležitým sdělovacím prostředím a v širší míře i prostředím informatiky. Blok zpracování dat však vystupuje z rámce telekomunikační techniky, zdaleka přesahuje technické prostředky i služby, které obvykle do telekomunikační techniky řadíme.
 
Obr. 3. 12.    Základní schéma přenosu signálů.

Blok zpracování dat reprezentuje spíše výpočetní techniku, aplikaci počítačů, aplikaci technických prostředků pro realizaci skladebních systémů, kam patří registry, datové báze, ale patří sem i systémy procesní, instalované nejrůznějším technickým způsobem. Na výstupu našeho blokového diagramu je blok, kde probíhá změna stavu struktury a který také patří do infrastruktury informatiky. Tuto část infrastrukturní oblasti nazýváme akční informační systém nebo prostě akční členy systému.
Ve skutečnosti by schéma mělo být podstatně složitější a mělo by reprezentovat více cest s datovými přenosy. Systém zpracování dat by měl mít více vstupů i více výstupů, dokonce bychom jej měli nakreslit jako hierarchickou strukturu nebo kombinovanou paralelní a hierarchickou strukturu tak, abychom lépe vystihli komplikované systémy zpracování dat, jimiž dnes disponuje infrastruktura informačních systémů.
Míra informace (syntaktický koncept)
Kvantitativní posouzení informace, informačních toků se neobejde bez definice míry informace a bez definice, která vyjadřuje informační tok v přenosovém kanálu. Přestože budeme rozlišovat i nadále signál jako nositele kódů, které umožňují vyjádřit údaje v takové formě, aby je bylo možné přenést a uchovávat. V přenosových systémech i v soustavách pro zpracování dat se neobejdeme bez vyjádření kapacity přenosu a bez vyjádření kapacity pro uchování dat. K tomu, abychom tuto kapacitu mohli vyjádřit, potřebujeme najít vztahy, jimiž bychom množství informace byli schopni kvantitativně vyjádřit. Vlastnosti reálného objektu, objektu v reálném světě, můžeme popsat pomocí N možných dílčích zpráv. Každá z těchto zpráv je tvořena abecedou A (A1, A2...As), kde S je počet znaků ve zvolené abecedě. Jestliže n označíme počet prvků u množiny znaků, pak počet možných zpráv vyjádřených abecedou A je dán vztahem

Kde    N - počet možných zpráv,
S - počet znaků v abecedě A (A1, A2...As),
n - počet prvků v množině znaků.
Je zřejmé, že jedna zpráva může být vyjádřena různou abecedou s různým počtem znaků. Může se proto stát, že stejný počet zpráv může být přeneseni různým počtem prvků v množině znaků při použití různých abeced. Znamená to tedy z hlediska přenosu, že zpráva se stejným obsahem může být přenesena větším nebo menším počtem znaků, může vyžadovat menší nebo větší přenosovou kapacitu kanálu. Tuto skutečnost lze vyjádřit rovnicí

Můžeme říci, že obsah informace jako míra odstraněné neurčitosti je funkcí počtu možných zpráva tím také, že je funkci počtu znaků v abecedě i počtu prvků v množině znaků.
Tyto skutečnosti naznačujeme v rovnici (3.3)

Kdybychom sledovali základy teorie informace podrobněji, zjistili bychom důvody, které dovolují pracovat s aditivními vlastnostmi informace. Můžeme totiž s určitou dávkou zjednodušení předpokládat, že platí pro informace I1, I2

There are currently no posts in this category.