Kapitola I:Nanotechnologie a nanomateriály pro dopravu (ČÁST 2)

V roce 2006 byl pomocí solárních článků namontovaných na vozidle vyroben nanoautomobil (angl. NanoCar, Obr.1.15). Shromážděná energie je dodávána do vozu nanobaterií nebo pomocí elektrostatického motoru, který váží méně než 5 ng (5 nanogramů). Nanoautomobil je tvořen uhlíkovými nanotrubicemi, elektrostatickými regeneračními kotoučovými brzdami a ozubeným mechanickým volantem [55].
Vědci americké univerzity v Texasu v roce 2009 mezi prvními představili nejnovější mikroskopické nanovozítko (nanoautomobil), jenž je po vzoru speciálních závodních automobilů nazváno nanodragster. Oproti svým předchůdcům z roku 2005 je nanodragster značně vylepšen. Přestože vozítko základními prvky nutnými k pohybu jako je podvozek, kola a motor, měří jen několik nanometrů. Na šířku jednoho lidského vlasu by tak bylo možno zaparkovat až 50 000 těchto „automobilů“ [56,57].
Nanodragster má přední kola ze speciálního kompozitního materiálu, složeného z atomů uhlíku a boru, který je dobře přilnavý. Zádní kola jsou tvořeny uhlíkatými fullereny.
V porovnání s předcházejícím nanovozem (nanoautomobilem) je nanodragster mobilnější, rychlejší a má delší dojezdovou dráhu. Rychlost pohybu nanodragteru dosahuje maximální rychlostí několika nanometrů za minutu [57]

Obr. 1.15: Dvě generace nanoautomobilů [56,57].


Rovněž v kosmickém výzkumu lze sledovat zájem o nanostroje, resp. o nanoroboty, které by umožňovaly dopravu či příjem materiálu z kosmického prostoru. Vědci z NASA (USA) představili nanorobota (Obr.1.16), který je tvořen pouze několika hydraulickými rameny. Robot je zatím ve vývoji, avšak jeho funkční makrokopie byla testována na Aljašce již v roce 2007. Tento robot se pohybuje na principu změny těžiště. Dvě z osmi hydraulických ramen se vysunou, popř. zasunou. Díky tomu dojde ke změně jeho těžiště a robot se překlopí. Opět může některé ze svých ramen vysunout a opět se překlopí. Tento typ pohybu umožňuje pohyb velmi náročným terénem, kde by se např. nanorobot s koly nedostal. Výhodou tohoto nanorobota lze spatřovat v možnosti propojování uzlových částí s dalšími svými kopiemi [58].

Obr. 1.16: První prototyp vesmírného nanorobota [56,57].

Podle NASA by mohla skupinka takovýchto nanorobotů po vynesení na oběžnou dráhu být schopna vytvořit např. sluneční plachtu, doletět k Marsu, kde by se zformovali do tepelného štítu anebo proletět do atmosféry. Tam by se mohli přetvořit do podoby velké plachty a zlehka dopadnout na povrch. Opět by se mohli změnit do libovolného tvaru a provést příslušný průzkum. Po sběru dostatečného množství informací, by se zformovali do antény a odeslali by informace na Zemi. Za jistých podmínek se tato zařízení jeví jako jeden z možných nástrojů vhodných pro obměnu některých stávajícíchzařízení tvořených např. ze slitin s tvarovou pamětí na bázi Ni - Ti [58].

There are currently no posts in this category.