Kapitola IV. SYSTÉMY ÚDRŽBY V LETECKÉ DOPRAVĚ (ČÁST 2)

4.3.6    Systém výcviku techniků ÚL z praxe / odstraňování omezení
Zvláštní skupinu při výuce a doškolování tvoří osoby z praxí v údržbě letadel, které jsou zaměstnané u provozovatelů letecké dopravy nebo v opravárenských či servisních organizacích. U těchto osob došlo rovněž v důsledku změny předpisových požadavků uvedených v kapitolách 4.2 a 4.3 k potřebě změny či obnovy jejich průkazů způsobilosti pro osvědčování a uvolnění letadel do provozu.
Je to další specifikum, které je charakteristické zejména pro ČR, kdy odborníci z praxe v údržbě letadel nemohou být v současné době zařazeni do žádné z výše uvedených forem studia, aniž by přerušili pracovní poměr.
Na možné řešení a usnadnění této problematiky byl v průběhu let 2005 – 2008 uskutečněn experiment na dvou českých vysokých školách se schváleným MTO. Výsledky experimentální výuky byly zpracovány v disertační práci HORECKÝ (2009) a ze závěru této práce vzešlo doporučení, zpracovat požadované materiály pro studium TÚL všech kategorií formou distančního studia.
Závěry zmíněné disertační práce pro přípravu uvedených odborností formou samostudia při výuce na dálku podporují i odborníci z oboru distančního studia, kteří tvrdí, že takové samostudium je různorodé, flexibilní, dostupné v čase a prostoru, a zároveň utváří vědomí člověka při získání úsudku v různých činnostech, a to zejména při nárůstu vědění. Navrhovaná forma studia s použitím distančních textů tak splňuje požadavek sebekontroly zúčastněného jedince. Provozovatelé letecké dopravy, výrobci letadel a opravárenské organizace mohou za účelem osvědčení o uvolnění letadla či jeho celku do provozu zaměstnat pouze TÚL s platným průkazem způsobilosti (PZ).
Všechny osoby pracující aktuálně v prostředí údržby letadel nemusejí mít schválení pro osvědčení letadla do provozu, avšak pro svoji budoucnost a odborný růst u provozovatele je potřeba tento průkaz způsobilosti získat.
Osoby z praxe, které v minulosti pracovaly s leteckou technikou, a mají neplatný PZ, musí pro jeho obnovení splnit požadavky předpisu, a vykonat celou Základní zkoušku z teoretických znalostí (nebo její část), na ÚCL nebo u pověřené organizace. Na základě této zkoušky může letecký úřad vydat nový PZ nebo provede odstranění omezení neplatného průkazu. Při těchto zkouškách jsou u žadatelů o průkaz ověřovány teoretické znalosti v předmětech, které jsou předepsány pro požadovanou kategorii průkazu.

Stejné problémy nastaly ve všech zemích EU, kde vešly v platnost Nařízení komise (ES). S ohledem na organizace pro výcvik údržby, jak bylo vzpomenuto v kapitole 3.4, je ve vztahu k organizaci výuky pořádání výcvikových kurzů pro zájemce z praxí v zahraničí mnohem snazší než v České republice. Je to dáno tím, že tyto zahraniční MTO byly od počátku zaměřeny na jiný systém výuky, ke kterému byly postupně připravovány potřebné studijní materiály.
V počátcích období přechodu na nové evropské normy kdy v ČR nebyly žádné schválené výcvikové organizace, provádělo první omezené kurzy školicí středisko se sídlem v Praze, které se nazývá CTEG s.r.o. (Česká technicko inženýrská skupina, s.r.o.), která pořádá různým způsobem zaměřené kurzy pro pracovníky z praxe v oboru letectví.
Situace v oblasti MTO v ČR však ukázala, že potřeba výcvikových kurzů pro osoby z praxe bude do budoucna nutná nejen ve vztahu k odstranění omezení průkazu, ale i s ohledem na možnost jejich rozšíření PZ. Limitující pro účastníky kurzu je doba strávená při výuce, a tato doba musí být podstatně kratší než u prezenčního studia. Doba strávená v kurzu klade na žadatele o průkaz větší časové zatížení a úpravu pracovní doby, která musí být projednána se zaměstnavatelem.
K zmírnění těchto překážek v práci a současně zlepšení teoretické přípravy žadatelů ke zkouškám by mělo přispět pořádání výukových kurzů formou distančního vzdělávání (DiV) kde mohou být rovněž uplatněny technické znalosti účastníků kurzu.
V současných výcvikových organizacích pro výcvik údržby letecké techniky v ČR, které jsou zaměřeny výhradně na prezenční studium, existuje pouze určitá literatura, která je koncipovaná v souladu s osnovou teoretických znalostí, uvedenou v předpise PART 66. Ta však není přímo určena pro formu distančního vzdělávání.
Jedinou možností pro osoby z praxe je použít dostupné studijní materiály a nastudovat potřebné znalosti formou samostudia. Pro tyto účely je možno použít pouze stávající studijní materiály vydané nakladatelstvím CERM s.r.o. v Brně. Tyto učební texty nejsou zcela vhodné pro uvedenou formu studia. Proto bylo doporučeno vytvořit pro formu DiV takové materiály, ze kterých je možné teoretické znalosti nastudovat a současně provést zpětné odzkoušení nabytých vědomostí.
Zde se otevírá prostor pro stávající MTO, které mají za dobu svého působení dostatek zkušeností s výukou i přezkušováním zájemců o profesi TÚL. Dá se ovšem předpokládat, že příprava takovéto týmové spolupráce na tvorbě distančních textů bude pro všechny zúčastněné výcvikové organizace velmi časově a finančně náročná.

4.4    Organizace výuky teorie Postupů údržby letecké techniky
V úvodu tohoto modulu byly definovány odborné činnosti, o které se starají především technici údržby letadel, kteří musejí leteckému úřadu prokázat splnění platných legislativních požadavků. Tyto nové předpisové normy, které byly uvedeny v legislativním rámci kapitoly 2
přísně oddělily veškeré aktuální požadavky současného civilního provozu od veškerého ostatního leteckého provozu.
Kapitola 4.3 uvedla požadavky, které jsou kladeny na výuku leteckého technického personálu v prostředí údržby, a které musí všichni mechanici civilních letadel splnit, pokud chtějí pracovat na letecké technice samostatně. Při pozorném čtení uvedené kapitoly jsme zjistili, že TÚL musejí splnit pro vydání průkazu příslušné kategorie jednak teoretické znalosti, ale současně praktické dovednosti v předepsaném rozsahu. Pro získání kvalifikace TÚL a vydání průkazu způsobilosti AML Part 66 je jednoznačně určena Příloha III.
Jelikož praktické dovednosti nelze získat jinak než v prostředí údržby civilních letadel schváleném dle Part 145 je nutno takový praktický výcvik zajistit smluvně u příslušných provozovatelů údržby nebo být v takové organizaci zaměstnán po určitou dobu (viz minimální délka praxe 66.A.30 – Délka praxe).
Co se týká výuky teoretických znalostí, vznikla vstupem naší republiky mezi členy EU povinnost přijmout zmíněná původní Nařízení Komise ES 2042/2003. Výuka teoretických znalostí požadovaná pro provoz letadel a vrtulníků zde byla přesně specifikovaná v Příloze III – Part 66, a to pro všechny dané moduly. Moduly zde uvedené mají přesně definovanou osnovu teoretických znalostí a obsahují 17 modulů s označením M1 – M17.
Na teoretickou přípravu ke zkouškám TÚL ke získání průkazu AML Part 66 byly v období let 2002 – 2005 zpracovány vybraným kolektivem autorů z oblasti letecké techniky ve spolupráci s brněnským nakladatelstvím CERM s.r.o., téměř všechny učební texty ke studijním modulům, kromě studijního modulu M7 s názvem Postupy údržby.
Tento učební text chybějícího studijního modulu nebyl do současnosti nikým zpracován a neexistuje tak žádný ucelený výukový materiál pro teoretickou výuku ve výcvikových organizacích. Jedinou literaturou k výuce studentů na školách se zaměřením na údržbu civilních letadel je tak učebnice kolektivu autorů s názvem „Technologie oprav letadel I a II“, vydaná v roce 1985 nakladatelstvím NADAS Praha. Tato učebnice však v mnohém neodpovídá aktuálním požadavkům, které byly stanoveny současně platnými evropskými normami.
Vzniklý nedostatek s chybějící literaturou pro výuku uvedeného předmětu je způsoben hlavně obsahem dané problematiky, která se v současně nastavených podmínkách moderních údržbových organizací provádí zcela odlišně než v posledním desetiletí 20. století. Široký rozsah současné údržby je důsledkem nového přístupu výrobců k údržbě letadel. Ten vychází z konkrétních úkolů údržby každého jednoho výrobce, který zpravidla stanoví pro svoje letadlo vlastní program údržby. K těmto aspektům navíc přistupují legislativní zkušenosti velkých nadnárodních leteckých úřadů, které se snaží pro zvýšení bezpečnosti leteckého provozu zapracovat do řízených legislativních změn svoje zkušenosti.
K flexibilnímu použití učebních textů doporučuji zpracovat vzor 1 kapitoly na internet dle osnovy M7 a následně vytvářet a aktualizovat další kapitoly.


 

4.5    Ukázka z kapitoly modulu 7: Postupy údržby  
V předchozí kapitole byla definována osnova teoretických znalostí pro předmět Postupy údržby. Rovněž bylo doporučeno autorům, kteří se budou na tvorbě učebních textů podílet, zpracovat vzorovou kapitolu jako učební pomůcku s možností jejího umístění na internetové straně 342 – Institutu dopravy. Tuto pomůcku pak bude možno v elektronické podobě operativně dopracovat dle aktuálních potřeb ÚLD.

Modul 7.1 Bezpečnostní opatření – Letadlo a dílna
Do podoby vzoru učebního textu byla zpracována vzorová kapitola s právě uvedeným tématem. Podle svého obsahu řeší tato kapitola právě následující Zásady pro bezpečnou práci na letecké technice, které musí mechanik dodržovat. Obecně jsou tyto zásady rozděleny na následující činnosti:
A)    Obecné zásady bezpečných pracovních postupů a opatření pro určité druhy práce
B)    Opatření při práci s elektrickým proudem
C)    Opatření při práci a manipulaci s plyny
D)    Opatření při práci s chemikáliemi
E)    Pokyny v případě zásahu proti uvedeným rizikům
F)    Zásah proti požáru a výše uvedeným rizikům
G)    Hasební látky – použití
A. Obecné zásady bezpečných pracovních postupů a opatření pro určité druhy práce
Nelze hovořit o konkrétních zásadách při práci na veškeré letecké technice, protože každý výrobce letadla stanovuje přesné postupy pro jednotlivé druhy práce na daném typu letadla. Lze ovšem jednotlivé činnosti na letadlové technice specifikovat obecně, a pro tyto účely stanovit například zásady práce s leteckou technikou nebo stanovit obecné zásady práce na letadle jak uvádějí tyto příklady:

a)    Zásady práce se zařízením (s letadlem)
Veškeré práce spojené s uvedenými operacemi s letadlem jsou podrobně popsány v dokumentaci k letadlu dodané výrobcem, a to buď v Letové nebo provozní příručce. Na údržbové organizaci je, aby na dostatečné úrovni proškolila příslušný počet pracovníků, kteří budou schopni požadavky uvedené výrobcem splnit. Obecně lze tyto zásady specifikovat takto:

1.    vlečení – montáž a demontáž vlečného zařízení, způsoby vlečení a rizika;
2.    pojíždění – znalost geometrických charakteristik letadla, způsob a rychlost;
3.    zvedání – místa určená pro zvedání, znalost zvedacího zařízení způsob a rizika;
4.    čištění – povolené čisticí prostředky, způsob, rizika a 1. pomoc;
5.    umývání – místo k mytí letadel, krytí vstupů, mycí prostředky, způsob a rizika;
6.    plnění – požadavek množství, odkalení, uzemnění, bezpečnost a požární ochrana;
7.    motorová zkouška – způsob provedení, znalost vstupních hodnot pro motorovou zkoušku, bezpečnost a rizika.

b)    Zásady práce na zařízení (práce na letadle)
Podobně jako operace s letadlem jsou v dokumentaci k letadlu dodány výrobcem schválené předpisy pro údržbu letadla a podrobně popsány způsoby práce na letadle. Každá údržbová organizace musí zajistit svým mechanikům výcvik a proškolení na daný typ letadla, bez kterého nelze ze strany údržbové organizace přenést odpovědnost za práci provedenou na letadle na osvědčující personál údržby, který jediný může uvolnit letadlo do provozu po dokončení opravy. Na těchto vyškolených osobách a vedoucích prací je, aby dbali na dostatečné proškolení ostatních mechaniků s ohledem na bezpečnost při provádění následujících činností:
1.    použití prostředků a přípravků pro daný druh práce
2.    volba prostředí pro opravu – rozsah prováděné práce
3.    použití bezpečnostních prostředků
-    práce ve výškách
-    práce venku mimo hangár
-    práce s nebezpečnými látkami
-    práce chemikáliemi
-    práce s hořlavými látkami
-    pozornost při práci na letecké technice nebo na LC (letadlovém celku)
-    dodržování bezpečnostních postupů

Dodržování vymezených prostor opravárenského nebo servisního centra uvedených ve Výkladu organizace údržby OMME
-    části opravny schválené dle PART 145,
-    další související technologické prostory,
-    hygienické prostory,
-    kanceláře,
-    sklady,
-    prostory pro výuku a školení personálu, apod.
c)     Zásady práce při ostatních činnostech uvnitř opravárenského (výrobního) podniku
    Uvedené zásady vycházejí z výkladu organizace údržby příslušného opravárenského nebo výrobního podniku a jsou definovány normou .
1) „Výklad organizace údržby“ je dokument, který obsahuje materiál určující rozsah zamýšlené práce stanovící oprávnění a prokazující, jak má organizace v úmyslu plnit požadavky této části. Organizace musí příslušnému úřadu poskytnout výklad organizace údržby obsahující následující informace:
-    prohlášení podepsané odpovědným vedoucím potvrzující, že výklad organizace údržby a všechny základní související příručky vymezují splnění požadavků organizací v souladu s Part 145, a že požadavky budou splněny. Odpovědný vedoucí podepisuje vždy prohlášení i když není výkonným vedoucím;
-    politiku bezpečnosti a jakosti organizace;
-    tituly a jména jmenovaných osob;
-    povinnosti a odpovědnosti jmenovaného odpovědného vedoucího, který smí jednat s úřadem (viz 145.A.30);
-    organizační schéma s řetězci odpovědností;
-    seznam osvědčujícího personálu a podpůrného personálu kategorie B1 a B2;
-    obecný popis zdrojů pracovních sil;
-    obecný popis provozních prostor a jednotlivé adresy dané v osvědčení organizace;
-    přesné stanovení rozsahu práce organizace odpovídající rozsahu oprávnění;
-    postup oznamování změn organizace dle bodu 145.A.85;
-    postup změn výkladu organizace údržby;
-    postupy a systém jakosti stanovené organizací podle bodů 145.A.25 až 145.A.90;
-    seznam provozovatelů obchodní letecké dopravy, pro které daná organizace provádí údržbu letadel (je-li to použitelné);
-    seznam organizací, s nimiž jsou uzavřeny subdodavatelské smlouvy (145.A.75/b);
-    seznam traťových stanic (145.A.75 písm. d);
-    seznam smluvních organizací.

2) Výklad organizace údržby musí být, je-li to nutné, změněn, aby byla zachována aktualizace popisu organizace. Výklad organizace a jakékoliv jeho následné změny musí být schváleny příslušným úřadem.
3) Nevýznamné změny k výkladu organizace mohou být schváleny bez vyjádření úřadu, a to prostřednictvím postupu uvedeném ve výkladu organizace (dále jen „nepřímé oprávnění“).
Důležitou částí údržbové organizace jsou její provozní prostory, které je potřeba organizovat tak, aby byl dostatečný počet vhodných specializovaných dílen a prostor pro všechny plánované práce, které jsou vhodně odděleny k zabezpečení ochrany před znečištěním a vlivem okolního prostředí.
Rovněž musí být zajištěny kanceláře pro řízení všech plánovaných prací, především pro kompletaci záznamů o údržbě. Současně musí být zajištěny bezpečné skladovací prostory pro letadlové celky, vybavení, nářadí a materiál. Skladovací podmínky musí zajišťovat oddělení letadlových celků a materiálu neschopného provozu od všech ostatních letadlových celků, materiálu, vybavení a nářadí. Skladovací podmínky musí být v souladu s pokyny výrobce a přístup do nich musí být omezen pouze pro oprávněný personál.

d)    Opatření při práci s elektrickým proudem
Pro práce kde se používá ke zvýšení normovaného výkonu v opravárenském hangáru elektrického nářadí je potřeba dodržovat obecné zásady bezpečných pracovních postupů, se kterými by měli být všichni pracovníci údržbové organizace proškoleni. Hlavně se jedná o upozornění na ochranu před nebezpečným dotykem při práci s elektrickým zařízením, které se nachází pod elektrickým proudem. Při uvedených činnostech je potřeba zaměstnance údržby důsledně upozornit na následující možné situace:

1.    Používat pouze zařízení na el. proud  (stacionární nebo přenosná), která jsou:
-    schválená a homologována výrobcem pro daný provoz,
-    nepoškozená a s dostatečným výkonem,
-    s jmenovitým napětím, které odpovídá napětí sítě v opravně (nn, bn, vn),
-    po ukončení práce musí být el. zařízení očištěno (vysušeno),
-    skladována v suchých a větraných prostorech.
2.    Možná rizika při prováděných pracovních postupech:
-    nelze používat pro venkovní práce na letecké technice elektrická zařízení, která nemají dostatečné krytí,
-    omezené je použití el. zařízení, v prostředí s nebezpečím výbuchu,
-    vyvarovat se neodborné opravě pojistek daného zařízení,
-    nemanipulovat s el. zařízením pod napětím,
-    vždy zkontrolovat stav přívodních vedení zejména u přenosného el. nářadí,
-    tato zařízení je potřeba připojovat a odpojovat vždy ve vypnutém stavu,
-    v případě jakéhokoliv poškození je potřeba o nebezpečném stavu uvědomit odpovědnou osobu.
3.    První pomoc při zasažení el. proudem
V případě úrazu elektrickým proudem je nutno dodržet následující postup, který se  doporučuje jako první pomoc při těchto úrazech:
1.    odpojit nebo zajistit odpojení kritického el. zařízení od sítě,
2.    zajistit, aby u osoby zasažené el. proudem nedošlo k pádu s výšky,
3.    pokud je tato osoba v následcích el. šoku, pokusit se dotyčného přivést do stádia klidu
4.    pokusit se přivolat lékařskou pomoc,
5.    pokud došlo k zástavě srdeční činnosti pokusit se o umělé dýchání a nepřímou masáž srdce,
6.    v případě popálenin způsobených el. proudem, v žádném případě dotyčnému nesundáváme oděv.

Důležité upozornění:
V žádném případě nepodnikáme žádné kroky pro záchranu lidského života, pokud si nejsme jisti, že elektrické zařízení je vypnuto.

e)    Zásady manipulace se stačenými plyny
Zásady bezpečných pracovních postupů a opatření při práci a manipulaci s plyny se v praxi týkají zejména manipulace s tlakovými lahvemi, které slouží k snadnější manipulaci a dopravě uvedeného media. Mnohem přísnější požadavky jsou však kladeny na montáž kyslíkových zařízení v letadlech a manipulaci s výbušnými plyny, kterými mohou být (kyslík, vodík, apod.).
K dodržení bezpečných pracovních postupů při práci na letadlech je potřeba používat pouze zařízení pro skladování nebo rozvod plynu, jež mohou být stacionární nebo přenosná, avšak je potřeba mít u těchto systémů zajištěno:
-    provedení tlakové zkoušky na max. tlak,
-    výrobní certifikát zařízení pro určitý druh plynného média,
-    označení výrobcem stanoveného jmenovitého provozního tlaku,
-    zařízení pro uzavírání plynu,
-    aby hadice a potrubí pro vedení plynů odpovídalo ČSN (EN),
-    aby zařízení bylo opatřeno bezpečnostními ventily,
-    druh použitého plynu byl vyznačen barevným značením,
-    aby na zařízeních byl vyznačen výrobce (dodavatel) zařízení, a to nomenklaturním kódovaným znakem,
-    aby zařízení bylo periodicky kontrolováno v předepsaných lhůtách,
-    že za dodržení periodických prohlídek při manipulaci s plyny je zodpovědný vedoucí organizace nebo určený zástupce,
-    v případě zjištění jakékoliv netěsnosti je potřeba okamžitě takové zařízení odstavit z provozu,
-    aby skladování technických plynů v přenosných tlakových lahvích bylo soustředěno na vyhrazená místa, kde v případě výbuchu nebude bezprostředně ohrožen:
•    majetek,
•    zdraví pracovníků,
•    bezpečnost okolního provozu.

Jako opatření pro práci a manipulaci s technickými plyny je nutno, aby vedoucí organizace zpracoval všeobecně známé zásady při manipulaci se stlačenými plyny. Dále musí odpovědný vedoucí tyto bezpečné pracovní postupy uvést v OMME.

Důležité upozornění:
Velmi důležitá je bezpečnost pracovních postupů při manipulaci s výbušným plynem kterým je například kyslík O2. Proto je potřeba při práci na letadle zabezpečit kromě výše uvedených obecných zásad pro práci se stlačenými plyny, ještě vyšší míru bezpečnosti práce s použitím následujících zásad:
-    udržovat čistotu nářadí používaného při montáži v kyslíkových soustavách,
-    používat nerezového nářadí,
-    používat pro opravy soustav O2 suché zpravidla měděné trubky,
-    používat suché nerezové agregáty a přístroje,
-    věnovat vysokou pozornost tomu, aby při manipulaci se zařízením nedocházelo v jeho blízkosti k nadměrnému jiskření,
-    vyvarovat se přímému styku O2 s mastnotami nebo organickými rozpouštědly (nebezpečí výbuchu).

f)     Zásady manipulace s oleji a ropnými produkty
Používání olejů a ropných produktů při leteckém provozu je nevyhnutelné, a proto musí mít každá údržbová organizace z environmentálního hlediska vyřešen systém olejového hospodářství. Z těchto důvodů je potřeba stanovit zásady bezpečných pracovních postupů a opatření při práci s oleji a ropnými produkty, které musí být ošetřeny ve výkladu organizace údržby.
Subdodavatelské smlouvy na nákup a odvoz použitých olejů a ropných produktů, které jsou potřeba při leteckém provozu, musí odpovědný vedoucí zabezpečit s ohledem na výrobcem předepisovanou údržbu. Každý typ letounu s ohledem na provozní spolehlivost má vždy předepsán určitý druh:
•    oleje,
•    paliva,
•    hydraulické kapaliny, apod.

S ohledem na výrobce uvedených provozních kapalin, které mohou být vyrobeny jako přírodní, minerální nebo syntetické ropné produkty, je potřeba ze strany opravny stanovit určité bezpečné postupy, které je nutno dodržet při údržbě letadel:
-    zabezpečit řádné skladování oleje dle požadavků výrobce,
-    kontrolovat stav nákupu oleje a ropných produktů po stránce kvality i kvantity,
-    kontrolovat stav vracení oleje a ropných produktů, zejména po stránce kvantity,
-    zamezit úniku oleje v hangáru i na volném prostranství tak, aby se nedostaly do kanalizace a povrchových vod,
-    enviromentální aspekty musí být splněny v souladu s požadavky na skladování ropných produktů,
Kromě požadavků na skladování olejů a hospodaření s ropnými produkty, je potřeba ze strany pracovníků klást velký důraz na bezpečné pracovní postupy, a to nejen při vlastní údržbové činnosti, ale i při běžném leteckém provozu. Proto musí mechanici pracující na letadle dávat pozor na:
-    znečištění draku letounu,
-    potřísnění el. instalací letounu,
-    potřísnění lakovaných částí letounu,
-    znečištění nebo potřísnění interiérů letadla,
-    znečištění podlah uvnitř nebo vně hangáru (provést zásyp – Vapex/písek, ap.),
-    znečištění pneumatik, pozemní techniky letounu (přípravky),
-    potřísnění oděvu, pokožky, očí osob pracujících s ropnými produkty,
-    zajištění základních hygienických potřeb,
-    řádné proškolení o používání ropných produktů s důrazem na upozornění výrobce (oleje, či paliva)

g)     Zásady práce s chemikáliemi
Každá organizace údržby zpravidla nakupuje přes vlastní sklad chemikálie a čisticí prostředky, které doporučuje nebo povoluje výrobce letadla. K těmto používaným chemikáliím je potřeba provést všem zaměstnancům, kteří se dostanou do styku s uvedenými látkami instruktáž o zásadách bezpečných pracovních postupů při práci s chemikáliemi a učinit opatření, aby nedošlo u dotčených pracovníků k poškození jejich zdraví.
Rovněž je na straně organizace provést zaměstnancům poučení o ekologické likvidaci používaných chemikálií. Splnění těchto povinností musí garantovat v údržbové organizaci odpovědný vedoucí, který musí mít vypracován seznam činností, při kterých se mechanici dostávají do styku s používanými chemikáliemi, a to:
-    při práci v Akumulátorovnách,
-    při čištění a mytí letadel,
-    při ošetření draku proti korozi,
-    při doplňování směsí na odmrazování letadla (anti – ice),
-    při nanášení ochranných nebo vypínacích laků,
-    při práci s rozpouštědly.
Pro výše uvedené činnosti musí být ze strany organizace zajištěno dostatečné množství ochranných pomůcek jako ochranné brýle, rukavice, oděv, obuv, apod. Zabezpečení takových pomůcek je povinností odpovědného vedoucího.  
 

h)    Pokyny v případě zásahu proti uvedeným rizikům
Každý výrobce musí uvést na svůj výrobek instrukce týkající se manipulace a první pomoci. Tato povinnost je dána bezpečnostními normami a je potřeba na základě těchto norem dát uživateli výrobku dostatek informací jak správně manipulovat s jeho výrobkem. Návod na použití výrobku musí být na všech produktech, které jsou uvedeny dále:
1.    oleje a ropné produkty,
2.    chemikálie (kyseliny, louhy, ap.),
3.    elektrická nářadí,
4.    plynová a vzduchová zařízení,
5.    barvy, laky, lepidla, tmely, apod,
6.    rozpouštědla

Příklad:     
Bezpečná práce s hydraulickou kapalinou:
-    pokud je vyrobena na bázi - esterů, fosforečnanů (nesmí být smíchána s hydraulickou kapalinou, vyrobenou na bázi – minerálů),
-    nutno oba typy (hk) skladovat odděleně (při smísení mohou vytvořit suspenze a zrosolovatět),
-    před jakoukoliv údržbou hydraulických soustav na letadle, měl by být personál údržby seznámen s upozorněním výrobce :

Bezpečnostní pokyny výrobce hydraulické kapaliny pro letoun - Airbus 310
Dodržujte následující bezpečnostní pokyny při práci na hydraulické soustavě  letadla. Dlouhodobé působení hydraulické kapaliny při potřísnění kůže, způsobuje její dehydrataci a popraskání. Proto dodržujte následující pokyny výrobce:
-    umyjte důkladně ruce vodou a mýdlem, před započetím práce na letadle,
-    po umytí ošetřete ruce krémem, výrobce nedoporučuje používat krémy (opalovací), které neposkytují kompletní ochranu,
-    při tlakové zkoušce součástí hydraulických soustav použijte ochranné brýle, je reálná možnost vstříknutí hydraulické kapaliny do oka,
-    při zasažení očí hydraulickou kapalinou ihned proveďte vyplachování očí čistou studenou vodou. Tuto událost oznamte přímému vedoucímu a vyhotovte o události zápis,
-    po práci umyjte horkou vodou a mýdlem ruce, zápěstí a předloktí,
-    pokud při práci došlo k potřísnění vašeho pracovního oděvu, co nejdříve tento oděv vyměňte.

Technické pokyny pro práci s hydraulickou kapalinou pro letoun - Airbus 310
Při údržbových pracích na letadlové technice dodržujte následující technické pokyny při práci s hydraulickou kapalinou, protože tyto agresivní kapaliny poškozují materiály v širokém rozsahu, zahrnujíce:
-    gumu,
-    měď,
-    titan,
-    různé plastické hmoty,
-    ochranné laky.
 

Dále je potřeba při práci na letadle dodržovat následující pokyny výrobce :
-    zajistit, aby se kapalina nedostala do styku s letadlem vně HS,
-    zabránit možnému odkapu hydraulické kapaliny,
-    očistit místo odkapu hydraulické kapaliny a preventivně otřít i okolní prostory (kvůli falešnému úsudku o tečení kapaliny),
-    je-li podezření, že dochází k úkapu, místo vytřít suchým hadrem a znečištěný prostor umýt roztokem (materiál No.11-003 Ref. 20-31-00).

Pokyny a upozornění pro umývání dílů letounu - Airbus 310
Pokyny a upozornění, které požaduje výrobce letadla - Airbus 310 při doplňování částí letadla, a to s dodržením určených bezpečnostních zásad. Veškeré práce spojené s doplňováním a čištěním letadlových soustav provádějte dle následujících pokynů, v dobře větraných místnostech:
-    při mytí kovových částí před montáží použijte výhradně roztok (No.11-003),
-    používejte pouze schválený typ hydraulické kapaliny,
-    plnění nádrží, filtrů a čerpadel provádějte před montáží jednotlivých komponent,
-    chraňte hydraulickou kapalinu před znečištěním jinými látkami jako:
•    palivo,
•    olej,
•    voda, nebo
•    mechanickými nečistotami (prach, ap.)
•    došlo-li ke znečištění (hk) proveďte její výměnu (ref. 12-36-29, blok 1),
•    dodejte hydraulický výkon za pomoci hydraulického doplňovacího vozíku,
•    použijte k plnění vozík + (hk), které jsou přesně určeny pro daný typ A 310.

i)    Zásah proti požáru a podobným rizikům
Rizika, která jsou v údržbové praxi spojená se vznikem požáru jsou při této činnosti velmi nebezpečná s ohledem na použití množství hořlavých látek při opravách a údržbě letadel.  Proto ke snížení množství rizikových faktorů souvisejících s použitím uvedených nebezpečných látek je potřeba, aby odpovědný vedoucí údržbové organizace měl projednány a schváleny směrnice pro rychlou evakuaci hangáru v případě požáru.
K těmto a podobným rizikům je nutno provést školení všech zaměstnanců údržbové organizace,  kteří musí být prokazatelně poučeni o možných rizikových situacích, a na základě schválené požární směrnice musí znát správný postup svého chování v případě vzniku požáru.
Chování pracovníka v případě vzniku požáru má mít následující pořadí. Prvním bodem je zjištění požáru, reakcí na toto zjištění musí pracovník rozhodnout, zda je v jeho možnostech tento požár uhasit nebo je potřeba zajistit odborné hašení. Není-li v silách pracovníka požár uhasit vyhlásí poplach „HOŘÍ“ a zabezpečí telefonické hlášení požáru na určený zásahový útvar, který je uveden v požární směrnici. Zde musí být nahlášeno kde hoří, co hoří a kdo volá.
Po nahlášení vzniku požáru je potřeba zabezpečit okolní prostory, aby nedošlo k rozšíření požáru od zdroje hoření, dále je potřeba odvést ostatní pracovníky do bezpečí. Současně s uvedenými postupy je vhodné organizovat hašení požáru všemi dostupnými prostředky tak, aby nedošlo k nadměrně rychlému šíření požáru.  
Veškeré postupy musí být uvedeny v Požární směrnici, která má být vyvěšena v blízkosti telefonního přístroje, kde současně musí být viditelně napsaná důležitá telefonní čísla:
•    150 – určený požární útvar,
•    155 – rychlá zdravotní zásahová služba,
•    158 – stanice Policie ČR
Na velkých letištích, která mají pro uvedené odbornosti vlastní zásahové jednotky mají při hlášení události přednost tyto specializované letištní útvary.

j)    Hasební látky a použití ručních hasicích přístrojů
Pro účely hašení malých a počínajících zdrojů požáru, které je možné uhasit správně proškolenými zaměstnanci se používají ve vnitřních prostorách hangáru  přenosné ruční hasicí prostředky. Ruční hasicí přístroje jsou účelně rozmístěny ve vnitřních prostorách údržbové organizace a podle možných zdrojů vzniku požáru jsou zavěšeny zpravidla na stěnách příslušných prostor. Podle použitého typu přístroje a náplně hasiva přístroje dělíme na:
Vodní – Tento hasicí přístroj je ideální všude tam, kde je třeba hasit pevné hořlavé látky hořící plamenem, nebo žhnoucí:
-    dřevo,
-    papír,
-    textil apod.
Použití: V provozních budovách, skladech, kancelářích, chatách atd. Protimrazová úprava zaručuje spolehlivost i pro vnější použití v zimních měsících
Tetrachlorový – již nepoužíván, při hašení vznikal jedovatý plyn - Fosgen
Práškový – univerzální použití
Pěnový – Uvedený pěnový hasicí přístroj je určen k hašení požárů pevných látek, jako
    textil, guma, dřevo, nebo papír
a současně kapalných látek jako benzín, nafta, olej, benzol, laky, etanol apod.
Sněhový (CO2) – Hasicí přístroj je plněn oxidem uhličitým, který dobře ochlazuje hořící povrch, protože velmi dobře odebírá teplo. Proto tyto přístroje nacházejí uplatnění v mnoha průmyslových oblastech a jsou vhodné pro hašení vybavení:
-    laboratoří,
-    elektropřístrojů
-    různých rozvoden.
-    při hašení nezůstanou zbytky hasicí látky, jsou ideální pro hašení:
•    přístrojů jemné mechaniky,
•    spalovacích, elektrických motorů,
•    zařízení motorů (spouštěče, karburátory, elektrické spínače apod.)

Halonový(CBrCLF2) – Použitým hasicím mediem je halonový plyn složení (brom-chlor-difluor-metan), který bývá v praxi doplněn směsí vysokotlakého dusíku. Jelikož toto plynné medium je nevodivé a nereaguje s kyslíkem je vhodné k hašení všech druhů požárů.

Důležité upozornění:
Všechny hasicí přístroje musí být v určitých intervalech kontrolovány, a jejich tlakové láhve musí být podrobeny tlakové zkoušce. Orientačně je možné kontrolovat tyto přístroje pomocí orientačního tlakoměru umístěného na přístroji nebo neporušeností plomby.
Výuka na nižších úrovních byla zpravidla soustředěna do odborných učňovských škol zřízených u velkých provozovatelů jako byly Československé aerolinie (ČSA), nebo organizací zabývajících se výrobou letecké techniky (jako například AERO Vodochody, LET Kunovice a LO Trenčín).
Některé ze středních leteckých škol pak byly zpravidla zřízeny v rámci akreditace ministerstva školství u stejných organizací jako nástavbové studium ukončené maturitou.
Vysokých škol, které se zabývaly problematikou letectví a vychovávaly odborníky v uvedeném oboru činnosti byla celá řada (VUT Brno, VAAZ Brno, ČVUT Praha, VŠD Žilina a VVLŠ Košice).
Všechny jmenované vysoké školy však neměly  stejně rozpracován systém výuky inženýrů s leteckým zaměřením. Lze konstatovat, že nejvyššího kreditu dosáhl systém výuky v oblasti konstrukcí a výroby letadel, zejména na vysoké škole v Brně. Další významnou civilní VŠ zaměřenou na oblast provozu a ekonomiky letecké dopravy byla vysoká škola v Žilině. Absolventi těchto dvou škol se zpravidla etablovali na pozice vedoucích pracovníků ve výrobních závodech nebo jako vedoucí inženýrských skupin u velkých provozovatelů letecké dopravy.
Velmi specifickou úlohu zde sehrála VŠD v Žilině, která v rámci široké nabídky studia pro absolventy středních škol, nabízela ve svém systému výuky odborníky připravené pro oblast civilní letecké dopravy na pozice:
-    létajícího personálu,
-    ekonomiky a obchodu v letecké dopravě,
-    techniky a údržby letadel.
Všechny výše uvedené školy tak mohly upravit pro akreditaci svých studijních oborů
studijní plány dle vlastních potřeb, ale i dle požadavků provozovatelů letecké dopravy, bez ohledu na obsah Annexu 1 mezinárodní organizace ICAO, z něhož vychází národní předpis L1, kterým byla řešena způsobilost leteckého personálu.
To je zásadní rozdíl vůči současným předpisovým požadavkům na přípravu profese TÚL na školách, které vyučují leteckým odbornostem. Teprve po ukončení studia a splnění veškerých legislativních požadavků se mohli absolventi přihlásit k teoretické zkoušce na SLI (Státní letecká inspekce v Praze), avšak teprve v případě jejich splnění jim byl vydán požadovaný průkaz způsobilosti.

 

There are currently no posts in this category.