Kapitola IV. SYSTÉMY ÚDRŽBY V LETECKÉ DOPRAVĚ (ČÁST 1)

4.1    Postupy údržby v letecké dopravě
Součástí provozu letadlové techniky je prvořadé zajištění bezpečnosti, spolehlivosti a provozuschopnosti letadel ve všech oblastech civilního i vojenského leteckého provozu. O tuto činnost se starají především technici údržby letadel, kteří musejí leteckému úřadu prokázat, že splňují příslušné legislativní požadavky. Přechodem na nové předpisové požadavky, které jsou zmíněny dále, došlo k diskrétnímu dělení předpisových norem použitých pro civilní a vojenský letecký provoz.
Kapitola s postupy údržby v letecké dopravě vychází ze současné evropské legislativy platné pro oblast civilní letecké dopravy. Přechodem na nové předpisové požadavky, které jsou zmíněny dále, došlo k velmi přísnému oddělení v platných předpisech použitých pro oblast civilního a vojenského leteckého provozu. V souvislosti se začleněním ČR do Společného leteckého úřadu (JAA) Joint Aviation Authorities v roce 2001 a následným vstupem ČR do EU se legislativní požadavky související s údržbou letadel a kvalifikací personálu údržby podstatně změnily.
Ke konečné změně legislativního rámce došlo po přistoupení ČR mezi členské země Evropského společenství. Nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1592/2002 ze dne 15. července 2002 vznikla Agentura pro bezpečnost civilního letectví (EASA) Europe Aircraft Safety Agency, která svými nařízeními rozhoduje o úpravě společných pravidel v oblasti civilního letectví uvnitř Evropské unie. Vznik této agentury jako odborného dozoru v leteckém provozu si vyžádaly postupné kroky uvnitř EU. S ohledem na jednotnou evropskou legislativu je možné využít společných norem k plnění náhrad, při jejichž porušení, a je tak možné mezi členskými zeměmi využít institutu vzájemné vymahatelnosti práva mezi dotčenými členskými zeměmi.
 
Uvedené normy byly vytvořeny na návrh agentury EASA, který byl následně předložen Evropskému parlamentu a Radě ES. Na základě tohoto návrhu bylo později přijato NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 2042/2003 ze dne 20. listopadu 2003, kterým je pro oblast
údržby letadel (ÚL) řešeno zachování letové způsobilosti letadel a leteckých výrobků, zachování letové způsobilosti letadlových částí a zařízení, a dále schvalování organizací a personálu zapojených do těchto úkolů.
 
Tyto společné mandatorní předpisy nesou označení, která vycházejí z předchozího předpisu JAR, pouze mají nové označení PART. Uvedené předpisy mají nadnárodní charakter a jsou pojmenovány následovně – Part M, Part 145, Part 66 a Part 147.  
Praktické pochopení uvedených norem, které průřezově zasahují celou oblast údržbové praxe v leteckém provozu, zejména části týkající organizací údržby, výcviku personálu a způsobilosti letecké techniky je potřeba dostat do podvědomí údržbového personálu. Pro absolutní nedostatek výukového materiálu zaměřeného k vzdělávání cílové skupiny pro oblast údržby letadel dle současně platných evropských norem je potřeba inovovat hlavně předmět Postupy údržby v letecké dopravě. Vytvoření chybějícího studijního materiálu, bylo zařazeno do projektu zaměřeného na vzdělávání lidských zdrojů pro rozvoj týmů ve vývoji a výzkumu. Tento projekt je financovaný z Evropských strukturálních fondů v rámci operačního programu pro vzdělávání pro konkurenceschopnost. Projekt zaměřený na inovaci odborných předmětů předpokládá vypracování studijních opor pro vzdělávání skupin osob v rámci kurzů a studijních předmětů vyučovaných v prezenční nebo kombinované formě a je částí studijní opory s názvem „FS2 – Letecká doprava“.
Pro účely vzdělávání cílové skupiny pracovníků údržby letadel byla vypracovaná část s názvem „Postupy údržby v letecké dopravě“. Tato studijní opora s ohledem na potřebné teoretické znalosti odborného předmětu, reaguje rovněž na aktuální změny legislativních poměrů v současné letecké dopravě, která nastala vstupem ČR mezi členy EU a neustále se vyvíjí.
S ohledem na rozsáhlé změny, ke kterým dochází na konci prvního desetiletí 21. století a praktické pochopení uvedených norem byly tyto části týkající se zejména organizací údržby a zachování letové způsobilosti letadel zpracovány, a jako důsledek těchto změn vznikl modul pro inovaci předmětu Postupy údržby letecké techniky. Tyto části byly zařazeny do projektu zaměřeného na vzdělávání lidských zdrojů pro rozvoj týmů ve vývoji a výzkumu, který jak bylo uvedeno je financován z Evropských strukturálních fondů v rámci operačního programu pro vzdělávání pro konkurenceschopnost.
4.2    Legislativní dokumenty
4.2.1     Původní Nařízení Komise ES 2042/2003

V první kapitole tohoto studijního materiálu týkajícího se údržby letecké techniky (dále jen LT), byly zmíněny určité změny předpisových požadavků, které upravují současné požadavky na údržbové organizace na rozdíl od předpisů používaných před rokem 2001. Předpis JAR OPS, který vešel v platnost po roce 2000 obsahoval dílčí legislativní stať s názvem Část M. Tato část se týkala požadavků Společného leteckého úřadu (JAA) Joint Aviation Authority na údržbové organizace pro opravy letecké techniky pro civilní letadla hmotnostní kategorie nad 5700 kg. Přistoupením ČR do EU, vešlo u nás v platnost Nařízení komise ES 2042/2003, ve kterém byla uvedená část předpisu upravena a převedena pod nové Evropské normy jako Part M.
Nařízení Komise (ES) č. 2042/2003 stanovilo společné technické požadavky a správní postupy pro zajištění zachování letové způsobilosti letadel, včetně jakéhokoliv zastavěného letadlového celku, které jsou zapsány :
-    v leteckém rejstříku každého členského státu,
-    v leteckém rejstříku 3. země a používány provozovatelem, pro kterého národní civilní letecký úřad (CAA), zajišťuje v národním prostředí odborný dohled nad jeho provozem.
Ustanovení tohoto nařízení, související a vycházející z předpisu pro obchodní leteckou dopravu, jsou použitelná pro licencované letecké provozovatele. Obsahem tohoto nařízení je 7 základních článků :
1)    Účel a oblast působnosti,
2)    Definice,
3)    Požadavky na zachování letové způsobilosti,
4)    Oprávnění organizace k údržbě,
5)    Osvědčující personál,
6)    Požadavky na výcvikové organizace,
7)    Vstup v platnost.

a 4 přílohy:
-    příloha I - Část M,
-    příloha II - Část – 145,
-    příloha III - Část – 66,
-    příloha IV - Část – 147.
Uvedené nově přijaté evropské normy, které jsou v souladu se zmíněným nařízením ES, nám jednoznačně definují společné závazné předpisy nesoucí označení, která vycházejí z předchozího předpisu JAR. Současné evropské normy, které jsou pravomocně způsobilé k vymahatelnosti práva a mají nadnárodní charakter označujeme aktuálně názvem Part a dle svého obsahu jsou členěny následovně:  
-    PART M    Požadavky na zachování letové způsobilosti,
-    PART 145    Oprávnění organizací k údržbě letadel,
-    PART 66    Osvědčující personál údržby,
-    PART 147    Požadavky na výcvikové organizace,
Z pohledu vypracování části studijní opory pro inovaci odborného předmětu „Postupy údržby v letecké dopravě“je bezpodmínečně nutná znalost všech předpisů uvedených v tomto nařízení. Tyto předpisové požadavky je potřeba personálu údržby letadel řádně vysvětlit, aby došlo k jejich správnému porozumění. Kromě individuální znalosti odborné a legislativní problematiky v údržbové praxi, má za úkol tato studijní opora usnadnit vzdělávání cílových skupin v rámci kurzů, kterými je v mnoha případech podmíněna existence a činnost organizací na údržbu letadel.
4.2.2     Struktura původního Nařízení Komise ES 2042/2003
Z úvodu kapitoly je patrný kmen členění původně vydaného Nařízení komise ES, který obsahuje 7 základních článků řešících účel a oblasti působnosti evropských norem ve vztahu k různým národním prostředím, dále jsou v těchto článcích obsaženy definice činností, zařízení a institucí. Dalšími dvěma články jsou řešeny požadavky letové způsobilosti (LZ) ve vztahu k příloze I – Part M, aby nebyly dotčeny právní předpisy Společenství, a to prostřednictvím oprávněných údržbových organizací, které musejí získat oprávnění na základě přílohy II – Part 145.

Důležitý je článek 5, v němž jsou definovány požadavky na personál údržby kde v příloze III – Part 66 jsou dány požadavky pro získání průkazu způsobilosti k údržbě letadel obecně a současně jsou zde definované kvalifikační předpoklady, za kterých je možné dle Part 145 získat autorizaci k osvědčování letadel do provozu. Dalším článkem 6, který je uveden jako příloha IV – Part 147 jsou řešeny požadavky na získání oprávnění pro výcvikové organizace (MTO) k výcviku personálu dle článku 5.
Poslední článek 7 definuje časovou návaznost a termíny aktualizací dílčích nařízení, odchylek nebo změn původních Nařízení, které postupně vstupují v platnost, zpravidla prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
Kromě struktury základních  článků je zbývající část původně vydaného Nařízení komise ES rozčleněna do čtyřech příloh následovně:
a) Příloha I – Part M „Požadavky na zachování letové způsobilosti“
Jako taková je příloha I – Part M rozdělena na 4 části, a to podle charakteru dozoru leteckého úřadu vůči příslušné údržbové organizaci. Dle přílohy s názvem Part M (M .1) musí být odborné činnosti dozorovány následovně:
1)    Letecký úřad členského státu zapisující do leteckého rejstříku dozoruje:
-    zachování letové způsobilosti letadel,
-    vydání osvědčení,
-    dále kontroluje letovou způsobilost.
2)    Organizace k údržbě dle část M, oddíl A, hlava F (Organizace oprávněné dle Part 145):
-    dozorována národním leteckým úřadem (CAA) - v zemi kde má organizace hlavní místo obchodní činnosti,
-    dozorována Agenturou  - je-li organizace umístěna ve 3. Zemi
3)    Organizace k údržbě dle část M, oddíl A, hlava G (Organizace k řízení zachování letové způsobilosti):
-    dozorována národním (CAA)
-    státu kde má údržbová organizace hlavní místo obchodní činnosti (není-li obsaženo v osvědčení leteckého provozovatele - OLP)
-    dozorována národním (CAA)
-    státu kde je provozovatel zapsán a má (oprávnění k údržbě obsažené v osvědčení leteckého provozovatele - OLP)
-    dozorována Agenturou - je-li organizace umístěna ve 3. Zemi

4)    Schvalování programu údržby je řízeno:
-    úřadem určeným členským státem zápisu do rejstříku,
-    v případě obchodní letecké dopravy, kdy je členský stát provozovatele jiný než členský stát zápisu do rejstříku, úřad odsouhlasený oběma výše uvedenými státy před schválením programu údržby (Boeing – Lufthansa /pověření pro kontrolu/ - další provozovatelé).
Dále následují jednotlivé oddíly Partu M:
Oddíly této přílohy jsou označeny podle skupin, kterým jsou přednostně určeny, a zda se jedná o technické požadavky, které jsou potřebné pro organizaci a řízení údržbové organizace nebo postupy pro říslušné letecké úřady. Podle toho jsou pak oddíly rozděleny:
a)    ODDÍL – A    Technické požadavky
b)    ODDÍL – B    Postupy pro příslušné letecké úřady

Jednotlivé oddíly se dále člení na hlavy s následujícím označením:
1..HLAVA    A - M.A.    101    Rozsah
2..HLAVA    B - M.A.    (201, 202)    Odpovědnost
3..HLAVA    C - M.A.    (301 – 307)    Zachování LZ
4..HLAVA    D - M.A.    (401 – 403)    Normy údržby
5..HLAVA    E - M.A.    (501 – 504)    Letadlové celky
6..HLAVA    F - M.A.    (601 – 619)    Organizace k údržbě
7..HLAVA    G - M.A.    (701 – 716)    Organizace k řízení zachování LZ
8..HLAVA    H - M.A.    (801 – 803)    Osvědčení o uvolnění do provozu (CRS)
9..HLAVA    I - M.A.    (901 – 905)    Osvědčení kontroly LZ – (ARC)
Každá hlava definovaného oddílu (A, B) předpisu Part M s označením M.A. a trojmístným číselným znakem (XXX) je vyjádřena jedním nebo více body. V těchto bodech

zaměřených na určité činnosti leteckého provozu jsou dále uvedeny pod písmeny (a, b,.......x) povinnost(i), které vyplývají ze zmiňované činnosti a jsou číslovány (1, 2, ......n).
Obdobou členění přílohy I pro oddíl A je členění přílohy I pro oddíl B, který platí pro postupy uplatňované a dodržované leteckými úřady v jejich národním prostředí. Co se týká pravomocí CAA a jejich rozhodování ty jsou jednoznačně určeny Agenturou a jí vloženým statutem národního leteckého úřadu.
Kromě platných evropských norem, které byly převzaty z předpisů JAR, upraveny do příloh Part a jako Nařízení Komise ES č. 2042 vešly ihned v platnost dnem vydání 20. listopadu roku 2003, existuje spousta legislativního materiálu, který je potřeba postupně zpracovávat.
Za uvedenými oddíly pak následují příslušné dodatky k příloze I :
a)    Dodatek I    Dohoda o zachování letové způsobilosti
b)    Dodatek II    Formulář 1 EASA
c)    Dodatek III    Osvědčení kontroly letové způsobilosti
d)    Dodatek IV    Kvalifikace oprávnění (Tabulka 1-Letouny 5 700 kg)
e)    Dodatek V    Osvědčení o oprávnění org. k údržbě dle části M oddílu A hlavy F
f)    Dodatek VI    Osvědčení o oprávnění organizace k řízení zachování letové                                    způsobilosti podle části M oddílu A hlavy G
g)    Dodatek VII    Složité úkoly údržby
h)    Dodatek VIII    Omezená údržba, kterou provádí pilot-vlastník
Jednotlivé dodatky jsou číslovány arabskými číslicemi (1,2, .....n) pro jednoduchou orientaci v požadavcích na dané činnosti, které jsou předepsány v Nařízení Komise ES a jejich splnění je kontrolováno Agenturou.
b) Příloha II – Part 145 „Oprávnění organizací k údržbě letadel“
    Začátek přílohy II – Part 145 má pod označením Part (145.1) zaneseny obecné zásady, které definují pro účely této části příslušné úřady. Těmi mohou být :
-    národní letecký úřad
-    Agentura (pro 3. země)
Další členění této II. přílohy s označením Part 145 je podobné jako v předchozím předpise Part M. Jsou zde obsaženy oba oddíly. Tedy oddíl A označený 145. A.10 – 145.A.95 a současně oddíl B, ve kterém jsou řešeny Postupy pro příslušné úřady. Rozsah příslušných úřadů je definován pod označením 145.B.01. Další definice postupů příslušných úřadů najdeme pod označením 145.B.10 – 145.B.60.
Za těmito dvěma oddíly následuje opět řada dodatků vztahujících se právě k II. příloze předpisu Part 145. Dodatky jsou číslovány takto:
a)    Dodatek I    Použití formuláře 1 EASA pro údržbu
b)    Dodatek II    Systém tříd oprávnění a kvalifikací organizací
c)    Dodatek III    612 07/sv. 7 Úřední věstník Evropské unie CS
d)    Dodatek IV    Podmínky pro využití personálu, který nevlastní kvalifikaci podle části   66 v souladu s bodem 145.A.30 písm. j) odst. 1 a 2

c) Příloha III – Part 66 „Osvědčující personál údržby“
Začátek přílohy III – Part 66 má pod označením Part (66.1) zaneseny obecné zásady, které definují pro účely této části příslušný letecký úřad. Tímto úřadem musí být národní úřad státu, ve kterém žádá osoba o vydání průkazu způsobilosti k údržbě letadel.
Příloha III s označením Part 66 má rovněž oddíly (A, B). Přičemž oddíl A je členěn na následující počet hlav označených takto:
1.HLAVA     A - 66.A. (1 – 70) Rozsah kategorií PZ k údržbě pro Letoun,  Vrtulník
2.HLAVA     B - 66.A. (100)     Letadla jiná než letouny
3.HLAVA     C - 66.A. (200)     Letadlové celky

a oddíl B, v němž jsou definovány Postupy pro příslušné letecké úřady má toto členění:

1.HLAVA    A - 66.B.    (05 – 30)    Obecné postupy a rozsah CAA
2.HLAVA    B - 66.B.    (100 – 120)    Vydání PZ k údržbě letadel
3.HLAVA    C - 66.B.    (200)    Zkouška prováděná příslušným úřadem
4.HLAVA    D - 66.B.    (300 - 310)    Převod vnitrostátních kvalifikací
5.HLAVA    E - 66.B.    (400 – 405)    Zápočty zkoušek
6.HLAVA    F - 66.B.    (500)    Zrušení, pozastavení nebo omezení PZ k údržbě
Za uvedenými oddíly následují opět dodatky vztahující se právě ke III. příloze předpisu Part 66, které jsou číslovány následovně:

a)    Dodatek I    Požadavky na základní znalosti (Rozdělení na moduly M1 – 17)
b)    Dodatek II    Úroveň základní zkoušky
c)    Dodatek III    Úrovně typového výcviku a zkoušky
d)    Dodatek IV    Požadavky na praxi k rozšíření PZ k údržbě letadel podle části 66
e)    Dodatek V    Formulář žádosti a příklad formátu průkazu způsobilosti

d) Příloha IV – Part 147 „Požadavky na výcvikové organizace“
Oddíly této IV. přílohy jsou označeny podle skupin, kterým jsou přednostně určeny, a zda se jedná o technické požadavky, které jsou potřebné pro organizaci a řízení výcvikové organizace nebo postupy pro příslušné letecké úřady. Podle toho jsou pak oddíly rozděleny:
-    ODDÍL – A    Technické požadavky
-    ODDÍL – B    Postupy pro příslušné letecké úřady
Začátek přílohy IV – Part 147 má pod označením Part (147.1) zaneseny obecné zásady, které definují pro účely této části příslušné úřady. Těmi mohou být :
-    národní letecký úřad
-    Agentura (pro 3. země)
Další části uvedené v příloze IV s označením Part 147, které se týkají požadavků kladených na schválení organizací pro výcvik údržbového personálu mají následující členění hlav a jsou označeny takto:
1.HLAVA     A - 147.A.    (05 – 15)    Rozsah a žádosti k oprávnění
2.HLAVA     B - 147.A.    (100 - 160)    Požadavky na organizaci
3.HLAVA     C - 147A.    (200 – 210)    Schválený kurz základního výcviku
4.HLAVA     D - 147.A.    (300 – 305)    Typový výcvik na letadlo

a oddílem B jsou definovány Postupy pro příslušné letecké úřady, které jsou členěny:
1.HLAVA    A - 147.B.    (05 – 25)    Obecně rozsah a působnost úřadu
2.HLAVA    B - 147.A.    (100 – 200)    Vydání oprávnění
3.HLAVA    G - 147.A.    (701 – 716)    Organizace k řízení zachování LZ
4.HLAVA    H - 147.A.    (801 – 803)    Osvědčení o uvolnění do provozu (CRS)
5.HLAVA    I - 147.A.    (901 – 905)    Osvědčení kontroly LZ – (ARC)
Po uvedených oddílech následují znovu dodatky, které se vztahují k příloze IV předpisu Part 66, a ty jsou číslovány následovně:
a)    Dodatek I    Délka trvání kurzu základního výcviku
b)    Dodatek II    Osvědčení o oprávnění
c)    Dodatek III    Osvědčení o výcviku (typovém výcviku)

k některým částem příloh ještě existuje pomocný vysvětlující materiál s označením AMC.
Toto je celá struktura původního Nařízení Komise ES č. 2042, které vešlo v platnost dnem vydání 20. listopadu roku 2003. Jak již bylo řečeno hodně legislativního materiálu bylo nutno postupně zpracovávat v době prvních deseti let nového tisíciletí. Proto si je nutno uvědomit, že změny které  byly za uplynulé období dopracovány, nebo které si letecký provoz vyžádal bylo potřeba zapracovat do uvedeného materiálu.

4.2.3     Konsolidované Nařízení Komise ES
Postupným dopracováním změn původních evropských norem do legislativního rámce aktuálních Nařízení Komise ES vznikl nový dokument, který byl nazván jako Konsolidované nařízení ES. Ten byl v letošním roce uveřejněn na internetových stránkách EU pro oblast legislativy (viz odkaz EUR-LEX).  
Uveřejnění změny Nařízení Komise ES 2042/2003
Dne 13. února 2010 bylo v Úředním věstníku Evropské unie řady L č. 40 vyhlášeno následující nařízení:
Nařízení Komise (EU) č. 127/2010 ze dne 5. února 2010, kterým se mění nařízení (ES) č. 2042/2003 o zachování letové způsobilosti letadel a leteckých výrobků, letadlových částí a zařízení a schvalování organizací a personálu zapojených do těchto úkolů.
Základní informace k uveřejněné změně:
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 216/2008 ze dne 20. února 2008
o společných pravidlech v oblasti civilního letectví a o zřízení Evropské agentury pro bezpečnost letectví, kterým se ruší:
-    směrnice Rady 91/670 EHS,
-    nařízení (ES) č. 1592/2002,
-    a směrnice 2004/36/ES.
Nařízení vstoupilo v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie (8. dubna 2008).
Platnost změněných článků (5, 6, 7, 8, 9 a 10) musí být použita od dat uvedených v příslušných prováděcích pravidlech k těmto článkům, nejpozději však od 8. dubna 2012.
Nařízením úředního věstníku EU z 8. dubna 2008 došlo k zásadnímu prvnímu rozšíření kompetencí EASA. Z problematik, které byly předmětem tohoto rozšíření, uvádíme následující:

- osvědčování způsobilosti leteckého personálu (čl. 7 a Příloha III nařízení)
- letecký provoz a související osvědčení (čl. 8, 22 a Příloha IV nařízení)
- provozovatele ze třetích zemí (čl. 9)
- dozor a vynucování (čl. 10 a čl. 68)
- pokuty a penále (čl. 25).

Druhé rozšíření kompetencí EASA proběhlo na podzim roku 2009. Kompetence EASA se tak nově rozšířily na:

-oblast letišť
- oblast uspořádání letového provozu a letových navigačních služeb (ATM/ANS)

Přijetím a uveřejněním výše uvedených změn, bylo tak vydáno leteckým úřadem ČR konsolidované znění nařízení (ES) č. 216/2008, které je možno nalézt v (českém jazyce) na internetových stranách UCL, nebo v mutaci anglické na odkaze EUR-LEX.  
Pro tyto nově uveřejněné legislativní změny v Nařízeních Komise ES by bylo vhodné zpracovat a uspořádat minimálně 1 – 2 denní kurz pro studenty a pracovníky z oblasti údržby letadel (ÚL) kde by měly být otázky obsahu „Konsolidovaného znění Nařízení ES 216/2008“ řádně předneseny a vysvětleny.

4.3    Příprava výuky ve výcvikových organizacích
Úvodem této kapitoly je potřeba předeslat, že specifická činnost dané odborné skupiny leteckého personálu se týká pouze přípravy a výchovy personálu, který působí hlavně v prostředí údržby civilních letadel.

4.3.1    Systém výuky leteckého personálu před vstupem ČR mezi členské země JAA
Před vstupem ČR mezi členské země Sdružení leteckých úřadů JAA (Joint Aviation Authorities) a později do EU byly požadavky na kvalifikaci technika údržby letadel dány výhradně národními předpisy L1. Tyto předpisy vycházely z doporučení Mezinárodní organizace civilního letectví ICAO (International Civil Aviation Organization), které byly vydány mezinárodní organizací ve formě 18-ti příloh (Annexů).
Jednotlivé přílohy měly do této doby pro národní letecké úřady vcelku demokratický charakter, který jednotlivým úřadům umožňoval úpravu národních předpisů pro potřeby dané země. Tak vznikl např. národní předpis s označením L1, který řešil Způsobilost leteckého personálu v Československé republice.
Od požadavků obsažených v uvedeném předpise se pak odvíjely požadavky na jednotlivé druhy leteckých činností, kterým se musely přizpůsobit organizace zabývající se přípravou odborníků pro jednotlivé letecké specializace.
Systém výuky specializace TÚL byl uskutečňován na dvou úrovních vzdělávání, které vycházely z potřeb praxe:
-    výuka TÚL pro potřeby civilního letectví,
-    výuka TÚL pro potřeby vojenského letectví.
Celý vzdělávací systém byl pak podřízen potřebám praxe u budoucích provozovatelů. Dle požadavků a náročnosti studia bylo vzdělávání v leteckých profesích dále rozděleno do tří úrovní školství:
-    odborné letecké školy (učiliště),
-    střední letecké školy s maturitou,
-    vysoké školy.

4.3.2    Změny systému výcviku techniků ÚL po vstupu ČR do JAA a související předpisy JAR
Vstupem ČR mezi kandidátské země Sdružení leteckých úřadů JAA (Joint Aviation Authorities) na konci 20. století bylo nutno se připravit na změny, které s sebou přinese nový společný předpis JAR (Joint Aviation Requirements). Uvedený nový předpis připravovaný z důvodu sjednocení legislativy v rámci Jednotného evropského nebe však již neměl tak demokratický charakter jako předchozí národní předpisy řady L.
Závaznost předpisů JAR lze obsahově přirovnat k předpisům FAR (Federal Aviation Regulations) vydávaných americkým leteckým úřadem FAA (Federal Aviation Administration). Zde uvedené Americké letecké předpisy totiž mají pro všechny přidružené členy platnost zákona.
Zařazením ČR mezi členské země JAA stal se i pro nás závazným společný předpis JAR, a to s platností od roku 2001. S ohledem na přijatá legislativní opatření v oblasti nových leteckých předpisů bylo nutno změnit i koncepci výchovy leteckého personálu. Ve srovnání s ostatními významnými zeměmi západní Evropy, které tento společný předpis připravovaly, nebyla ČR v oblasti výuky a přípravy leteckého personálu zcela připravena na budoucí potřeby provozovatelů a požadavky JAA.
Situace ve výchově personálu podléhajícímu předpisům JAR se vyvíjela postupně s potřebami provozovatelů a možnostmi nově vznikajících výcvikových organizací. Některé požadavky provozovatelů civilní letecké dopravy nejsou v ČR řešeny doposud.

4.3.3    Změny systému výcviku techniků ÚL po vstupu ČR do EU
Po přistoupení ČR mezi členské země Evropského společenství se nově zavedený systém výuky u nás příliš nezměnil. Předpokladem k tomuto stavu bylo převzetí koncepce předpisu JAR, jehož obsah převzala agentura pro bezpečnost civilního letectví s názvem EASA (European Aviation Safety Agency), která byla zřízena s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství (ES).
Nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1592/2002 ze dne 15. července 2002 se stala tato agentura legitimní a svými nařízeními rozhoduje o úpravě společných pravidel v oblasti civilního letectví uvnitř Evropské unie. Tato agentura je pravomocně způsobilá k vymahatelnosti práva při porušení předepsaných norem, což je velký pokrok vůči původnímu Společnému leteckému úřadu JAA. Na návrh agentury EASA je později Evropským parlamentem a Radou ES přijato NAŘÍZENÍ KOMISE (ES) č. 2042/2003 ze dne 20. listopadu 2003, které bylo uvedeno v kapitole 2.
S ohledem na výše uvedená nařízení, zejména jejich části PART 66 a PART 147, musí být celý systém výuky profese TÚL zajišťován prostřednictvím schválených organizacích pro výcvik údržby MTO (Maintenance Training Organization).

4.3.4    Systém výcviku techniků ÚL v zahraničí
Dnešní výuka nových TÚL ve světě dle aktuálních předpisových požadavků vyžaduje poměrně velký podíl výcviku praktických dovedností, které v zemích se současnou výrobou, či údržbou civilní letecké techniky komplikuje přípravu těchto odborností.
Jinde ve světě je tato výchova personálu převážně zajišťována formou speciálních kurzů, které jsou organizovány velkými provozovateli letecké dopravy, výrobci letadel nebo velkými údržbovými organizacemi, ve vlastních schválených výcvikových zařízeních MTO. S ohledem na prostředí, ve kterém byly tyto MTO většinou schváleny, tedy na prostředí reálné údržby, není problém s výukou nových TÚL, ani pracovníků z praxe.
Tak je možné ve zmíněných MTO se přihlásit do jakéhokoliv kurzu pro pracovníky údržby letadel, pořádaného za účelem získání průkazu způsobilosti nebo jeho rozšíření pro kteroukoliv kategorii. Hlavní nevýhody našich žadatelů, ale i zájemců z bývalého východního bloku, kteří projeví zájem o tyto zahraniční odborné kurzy, jsou:
-    jazyková bariéra v průběhu kurzu,
-    vysoká cena kurzu.
Tento systém výuky TÚL je charakteristický zejména pro Evropu, avšak na druhou stranu zde téměř neexistuje pro zájemce o údržbu letadel bez praxe možnost získat průkaz způsobilosti v průběhu prezenčního studia na střední či vysoké škole.
Výjimkou mezi výcvikovými organizacemi však byla China Aviation School, která byla v roce 1997 založena a schválena jako zařízení pro výcvik údržby letadel na Taiwanu. Toto zařízení vzniklo na základě schopnosti uspořádat teoretickou výuku na Institutu technologií Taiwanské technické university společně s největší evropskou výcvikovou organizací Lufthansa Technical Training (dále jen LTT), která měla obrovské zkušenosti s praktickým výcvikem údržby. LTT tak byla poskytovatelem veškerého výcviku pro technické i jiné pracovníky z oblasti provozu a údržby letadel. Ve spolupráci s China Institute
of Technology byli připravováni zájemci o základní průkaz způsobilosti AML PART 66 a současně k dosažení bakalářského stupně vzdělání.
Schválení národním leteckým úřadem dle tehdejších předpisů JAR 147 dostala China Aviation School v roce 1999, ale pouze na území Taiwanu. Teprve schválením Lufthansa Technical Training pro zajištění praktického výcviku údržby stala se v témže roce tato škola první evropskou školou se sídlem na Taiwanu, která byla schválena pro výuku osvědčujícího personálu údržby letadel.
Od roku 2002 pak byla tato škola schválena v souladu s novými evropskými nařízeními EASA PART 147. Nyní je flexibilita této školy schopna poskytovat jak kurzy pro žadatele z praxe, tak bakalářské studium, kterým umožní svým studentům získat průkaz způsobilosti AML PART 66 v rámci prezenčního studia na univerzitě.
Na několika univerzitách v Evropě je možné studovat jak bakalářské, tak inženýrské obory zaměřené na letecké inženýrství, ale žádný ze studijních programů těchto vysokých škol není strukturován a schválen v souladu s nařízeními EASA. Absolventi těchto škol tak nemohou v průběhu studia získat průkaz způsobilosti nebo certifikát pro jeho vydání. Je to dáno tím, že žádná z univerzit není v současné době schválena jako výcviková organizace dle nařízení EASA PART 147. Pro příklad lze uvést několik evropských univerzit, jejichž studijní programy jsou zaměřeny na oblasti leteckého inženýrství, ale žádná z nich není schválená jako výcviková organizace MTO podle Part 147:
-    Universita Limerick (Irsko),
-    Technische Universiteit Delft (Holandsko),
-    University of Cambridge (Velká Británie),
-    Kungl Tekniska Hogskolan (Švédsko),
-    Varšavská Univerzita technologií (Polsko)
-    University of Glasgow    (Velká Británie)
V regionech USA, kde neplatí evropské letecké předpisy, ale platí předpisy FAR (Federal Aviation Regulations), je možnost získání kvalifikace TÚL na úrovni bakalářského studia celkem běžná. Zpravidla se jedná o školy, které mají nastavenou délku studia v rozsahu 2 – 4 let a tyto univerzity jsou umístěny v blízkosti letišť s vlastní opravárenskou základnou, schválenou americkým leteckým úřadem FAA (Federal Aviation Administration). V těchto opravnách provádějí studenti pod dozorem zkušených instruktorů praktický výcvik na letadlové technice. Splněním úkolů údržby a hodinové dotace předepsané FAR PART 147 a při současném ukončením studia teoretických předmětů na univerzitě obdrží studenti certifikát, který je opravňuje k získání průkazu způsobilosti. Pro možnost srovnání popsaného systému výuky TÚL jsou některé z univerzit uvedeny níže:
-    University of the District of Columbia     
-    John Abbott Colleges of Canada
-    Fresno County, California     
-    University of Alaska, Fairbanks     
Obdobné systémy výuky jsou v mnohem menším měřítku používány v asijských či afrických zemích. V těchto zemích se pak můžeme setkat  na některých školách se studijními plány, které jsou připraveny jak pro výuku TÚL podle předpisu FAR, tak podle nařízení EASA.
Závěrem lze říci, že výchova TÚL v zahraničí je zajišťována v oblasti Evropy převážně formou kurzů, na rozdíl od USA a Kanady kde jsou TÚL připravováni na speciálních soukromých školách nebo univerzitách schválených FAA dle předpisu FAR.

4.3.5    Systém výcviku nových techniků ÚL v ČR
S ohledem na změny v systému výuky leteckého personálu, ke kterým v ČR došlo při změnách legislativních požadavků uvedených v kapitolách 4.2 a 4.3, byl proces výuky přizpůsoben i v naší republice.
Existují zvláštnosti, ke kterým při přípravě a schvalování jednotlivých MTO u nás došlo, a díky kterým se naše výcvikové organizace odlišily od MTO jinde ve světě. Na první pohled lze říci, že nově zřízené výcvikové organizace v ČR se přiblížily spíše americkému výukovému modelu, avšak s malými odlišnostmi. Ty vyplynuly jednak z rozdílu v předpisových požadavcích (délka praxe v prostředí údržby, počty hodin praktického výcviku na letadlové technice, apod.), dále z intenzity leteckého provozu a potřeb výrobních nebo opravárenských organizací zabývajících se letadlovou technikou v České republice.
Specifikum ČR ve výchově nových techniků dnes spočívá v tom, že uchazeči o získání této kvalifikace jsou zařazováni do prezenčního bakalářského studia na příslušné vysoké škole. V současné době jsou schváleny pro výcvik pouze dvě MTO s bakalářským studiem. Jsou to ČVUT Praha a VŠB-TU Ostrava. Takto nastavená a schválená forma výuky má pro studenty určité výhody, protože dosáhnou:

-    vyššího stupně dosaženého vzdělání,
-    širšího uplatnění v praxi,
-    rychlejšího kariérního růstu v oboru provozu a údržby letadel.
Pochopitelně mezi nevýhody zmiňovaného studia v MTO ČVUT Praha a VŠB-TU Ostrava je nutno zařadit:
-    vysoké náklady na předepsaný praktický výcvik,
-    větší časové zatížení studentů v průběhu jejich studia.
Požadavky leteckých předpisů na počty hodin teoretické i praktické výuky obzvláště u studentů, kteří nemají žádnou nebo jen minimální praxi v údržbě letadel, vedou k tomu, že počty hodin souvisejících s touto předepsanou výukou a bakalářským studiem, převyšují standardní počty hodin v základním stupni vysoké školy.
Problematika zajištění vysokého počtu předpisem požadovaných hodin praktického výcviku je v rámci tvorby modulu FS 2 Letecká doprava, řešena a zpracována vedoucím partnerské výcvikové organizace. Tato organizace zajišťuje v současnosti ve vlastní organizaci typový výcvik na letadla pro své zaměstnance. Pro naše studenty zajišťuje a organizuje kurzy předepsaného základního praktického výcviku.
V oblasti teoretické výuky studentů bakalářského studia VŠB-TU Ostrava je předpisem požadovaná výuka teoretických předmětů zajišťována prostřednictvím pedagogů Ústavu letecké dopravy, kteří v rámci prezenčního vysokoškolského studia vyučují odborné letecké předměty dle osnov předpisu PART 66.
Kromě uvedených dvou vysokých škol existují ještě dvě schválené výcvikové organizace, kterými jsou MTO letecké školy AI – Kunovice a MTO letecké školy AERO - Vodochody. Ty připravují obdobným způsobem pracovníky profese TÚL, avšak formou čtyřletého prezenčního středoškolského studia ukončeného maturitní zkouškou.
Všechny uvedené výcvikové organizace byly intenzívně připravovány v období přijetí nových předpisů JAR. V průběhu roku 2002 pak byly v ČR schváleny tři MTO, kterým bylo vydáno oprávnění pro výcvik osvědčujícího personálu údržby letadel kategorie B1 a B2. Po roce 2005 přibyla k uvedeným subjektům výcviková organizace MTO Aera – Vodochody (střední odborné letecké školy), která byla schválena pro výcvik kategorie A.
 

There are currently no posts in this category.